Karel Bonaventura Buquoy
Karel Bonaventura Buquoy | |
---|---|
Karel Bonaventura na rytině z Theatrum Europaeum | |
Narození | 9. ledna 1571 Arras, Francie |
Úmrtí | 10. července 1621 (ve věku 50 let) Nové Zámky, Uhersko |
Choť | Marie Magdalena Buquoyová |
Partnerka | Marie Magdalena z Biglia |
Děti | Karel Albert Buquojský |
Rodiče | Maxmilián Longueval z Buquoy a Marguerite de Lille |
Příbuzní | Ferdinand z Buquoy, Albert Karel z Buquoy, Marie Celestýna z Longuevalu a Buquoy[1] a Marie Brigitte de Longueval, Comtesse de Buquoy[1] (vnoučata) |
Vojenská kariéra | |
Hodnost | polní maršál |
Doba služby | před 1600–1621 |
Sloužil | Španělsko Svatá říše římská |
Velel | císařská armáda od 1618 císařsko-ligistická armáda od 1620 |
Války | nizozemská revoluce třicetiletá válka |
Vyznamenání | rytíř Řádu zlatého rouna |
multimediální obsah na Commons |
Karel Bonaventura hrabě Buquoy [bykoá] (francouzsky: Charles Bonaventure de Longueval comte de Bucquoy, německy: Karl Bonaventura Graf von Buquoy; 9. ledna 1571 Arras, Francie – 10. července 1621 Nové Zámky, Uhry) byl francouzský šlechtic z rodu Buquoyů a velitel habsburských císařských vojsk v Nizozemí a ve střední Evropě na počátku třicetileté války.
Původ
Narodil se 9. ledna 1571 v severní Francii, v Arrasu (oblast Artois). Jeho předkové pocházeli z Francie a jižní Belgie (Valonsko). Jeho otcem byl Maximilien de Longueval, baron de Bucquoy, kterého španělský král Filip II. povýšil do hraběcího stavu. V roce 1606 se oženil s Marií Magdalenou hraběnkou de Biglia (1573–1653) a hraběnkou de Sarona, pocházející ze staré a vlivné milánské rodiny, s níž měl syna Karla Alberta. Válečné vzdělání získal ve Francii a Španělsku. Buquoyové byli původně zemanským rodem a psali se „de Longueval“ (Longueval = vesnice v Pikardii, kde měli tvrz). 20. června 1580, po povýšení do stavu hrabat, se začali psát „de Bucquoy“. Linie Karla Bonaventury, která se po roce 1618 usadila v Čechách ono písmeno „c“ vypouštěla a někdy místo „y“ používala „i“, aby se mohla odlišovat od linie francouzské a belgické.
Ve službách Habsburků
Svou vojenskou kariéru začal ve službě španělských Habsburků a jejich državách v Nizozemí. Jeho vojenská kariéra rychle stoupala, vojensky zajišťoval místodržitelství v Hennegavsku, kde byl později místodržitelem jmenován jeho syn Albert.
Císařským generálem
Roku 1616 přešel do služeb rakouských roku 1617 mu byl udělen český inkolát.[2] V roce 1618 jej císař Matyáš Habsburský jmenoval velitelem rakouských císařských vojsk a poslal do Čech s úkolem „zkrotit rebelii“ českých stavů. V Čechách zvítězil Buquoy v několika důležitých bitvách třicetileté války: Jedním z mezníků konfliktu byla bitva u Záblatí (na Českobudějovicku), kde Buquoy 10. června 1619 zvítězil nad protestantskými vojsky, vedenými hrabětem Petrem Arnoštem Mansfeldem (1580–1626).
Dne 4. listopadu 1620 při bitvě u Rakovníka byl choulostivě zraněn průstřelem obou stehen, kulka se dokonce „oudu přirozeného dotkla.“[3] Vzhledem ke zranění předal velení císařské armády Rudolfu Tiefenbachovi před bitvou na Bílé hoře, která se odehrála dne 8. listopadu 1620. Vlastní bitvy se zúčastnil pouze jako pozorovatel, v jejím průběhu jen jednou nasedl na koně, aby pomohl svému vojsku, když se začalo stavovskému vojsku dařit, ale než dojel na bojiště, bylo nebezpečí zažehnáno.
Odměna
Za jeho vynikající služby a za finanční půjčku mu císař Ferdinand II. daroval některá zkonfiskovaná protestantská panství. Základem bylo jihočeské dominium Nové Hrady (na Českobudějovicku), tvrz Cuknštejn a Rožmberk nad Vltavou, dále Libějovice u Vodňan, a další. Darovací listina ze 6. února 1620 byla napsána česky, vlastnoručně ji podepsal císař. Ten neměl na žold pro vojáky, proto dlužené peníze nahradil darováním panství. Po vzniku ČSR byly některé z nich pozemkovou reformou po roce 1918 konfiskovány a staly se tzv. „zbytkovými statky“. Ostatní majetek zůstal v držení rodu až do roku 1945. V době druhé světové války se novohradští Buquoyové přihlásili k německému občanství, a proto v roce 1945 postihly jejich majetek tzv. „Benešovy dekrety“.
Karel Bonaventura Buquoy padl 10. července 1621 během obléhání pevnosti Nové Zámky na jihozápadním Slovensku. Toho dne chtěli císařští vojáci sklidit pšenici z okolních polí a Buquoy zajišťoval žencům ochranu pomocí 1200 jezdců a 300 pěšáků. Z pevnosti proti nim vyrazil oddíl asi 1200 uherských jezdců, vedený Štefanem Horváthem, a císařští vojáci byli rozprášeni. Samotný generál padl do zajetí. V jednom okamžiku se zdálo, že by císařští vojáci s pomocí posil z tábora mohli získat na bojišti znovu převahu a zajatce osvobodit. Proto dva hajduci, kteří Buquoye střežili, ho raději zabili. Byl pochován v neoznačeném hrobě v kostele Panny Marie, dnes kostel svatého Mikuláše, v Rožmberku nad Vltavou. Po generálově smrti se správy panství ujala vdova Marie Magdalena, protože jejich syn byl v té době nezletilý. Na památku svého manžela dala zřídit v přízemí hradu v Nových Hradech jeho pamětní síň se sochou ve zbroji a s palcátem v ruce, s miniaturní malbou jeho zmučeného těla a se zkrvaveným krajkovým límecem -relikvií jeho domnělého mučednictví. V 50. letech 20. století byla síň zrušena a po roce 1989 opět obnovena.
Galerie
- Portrétní mědirytina Egidia Sadelera
- Karel Bonaventura de Longueval, hrabě Bukvojský, od Petra Pavla Rubense
- Karel Bonaventura Buquoy na úmrtním loži
Odkazy
Reference
Literatura
- Koblasa, Pavel: "Buquoyové. Stručné dějiny rodu", České Budějovice 2002, ISBN 80-903040-1-X,
- PERNES, Jiří; FUČÍK, Josef; HAVEL, Petr, a kol. Pod císařským praporem. Historie habsburské armády 1526-1918. Praha: Elka Press, 2003. 555 s. ISBN 80-902745-5-2.
- MAŠEK, Petr: Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. I. (A-M), Argo Praha 2008, s. 125-126
- Weyhe-Eimke Baron von, Arnold: "Karl Bonaventura Graf von Buquoy", Vídeň 1876.
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Karel Bonaventura Buquoy na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
Autor: Ningyou., Licence: CC BY-SA 3.0
Flag with the cross of Burgundy (saltire). Also named Cross of Burgundy flag. It was used in the Catholic Monarchy and in its viceroyalties such as New Spain and Peru. It was also used by Spain as a military or king's prosonal flag. Used by the Carlist movement.
Autor: David Liuzzo, eagle by N3MO (re-uploaded by Dragovit), Licence: CC BY-SA 3.0
Banner of the Holy Roman Empire, double headed eagle without haloes (1400-1806)
Autor: David Liuzzo, eagle by N3MO (re-uploaded by Dragovit), Licence: CC BY-SA 3.0
Banner of the Holy Roman Empire, double headed eagle without haloes (1400-1806)
Autor: Ningyou., Licence: CC BY-SA 3.0
Flag with the cross of Burgundy (saltire). Also named Cross of Burgundy flag. It was used in the Catholic Monarchy and in its viceroyalties such as New Spain and Peru. It was also used by Spain as a military or king's prosonal flag. Used by the Carlist movement.
It was the Naval Ensign of the Kingdom of France (pure white version) as used before 1789, and between 1814/15 and 1830.
Autor: Dobroš, Licence: CC BY-SA 4.0
Karel Bonaventura de Longueval Buquoy na úmrtním loži 21. července 1621, miniaturní olejomalba, Nové Hrady
w:Charles Bonaventure de Longueval, Comte de Bucquoy, Kupferstich aus Theatrum Europaeum