Karel Boušek

Karel Boušek
Narození	17. července 1922 Ústí nad Orlicí Československo Československo
Úmrtí	14. prosince 2003 (ve věku 81 let) Praha Česko Česko
Pseudonym	Karel R. Boušek
Povolání	básník, překladatel, politický pracovník
Národnost	česká
Stát	Československo Československo, Česko Česko
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Karel Boušek (17. července 1922, Ústí nad Orlicí – 14. prosince 2003, Praha) byl český básník, překladatel a politický pracovník.^[1]

Život

Narodil se jako syn cukrářského dělníka, předválečného člena KSČ. Roku 1942 absolvoval obchodní školu a obchodní akademii v Chocni a pak do roku 1945 pracoval v kanceláři nemocnice v Ústí nad Orlicí. V letech 1945–1947 působil ve Východočeském rozhlasu v Pardubicích a krátce v redakci Mladé fronty. Poté byl propagačním pracovníkem firmy Velton v Hradci Králové a později ředitelem národního podniku Panar v Praze. V letech 1951–1967, kdy pracoval v Gramofonových závodech (později Supraphon), připravil řadu literárních pořadů pro Divadlo hudby, jehož byl ředitelem.^[2][3] Od roku 1967 do roku 1969 byl politickým pracovníkem oddělení kultury sekretariátu ÚV KSČ, v letech 1970–1971 ředitelem odboru knižní kultury Ministerstva kultury ČSR a pak do roku 1976 ředitelem Divadelní a literární agentury DILIA, pro kterou připravil řadu literárních pásem. Poté se stal šéfredaktorem nakladatelství Odeon a roku 1984 odešel do důchodu.^[1]

Dílo

Debutoval ještě během středoškolských studií ve Studentském časopise a roku 1940 sbírkou básní Probuzené město, ve které se přihlásil k odkazu Jiřího Wolkra. Hned jeho následující sbírka Prameny žízní (1941) se ale vyznačuje katolickou orientací, křesťanskou symbolikou a hymnickým patosem. Následujících třicet let nepublikoval a věnoval se své profesní a politické činnosti. Až roku 1971 vydal sbírku básní Ploty. Po ní následovala celá řada dalších sbírek a výborů, které upevnily jeho postavení jako jednoho z oficiálních básníků normalizačních sedmdesátých a osmdesátých let. Kromě lyrické poezie a písňových textů psal také básně s politicky orientovanými náměty.^[2] Patřil tak mezi prorežimní autory a roku 1982 obdržel titul zasloužilý umělec. Po roce 1990 uveřejnil už jen dva tituly,^[3] ale roku 1995 obdržel Cenu Jiřího Wolkera.^[4] Za jazykové spolupráce překládal poezii z bulharštiny a němčiny.^[5]

Bibliografie

Básnické sbírky

• Probuzené město (1940), pod pseudonymem Karel R. Boušek.
• Prameny žízní (1941), pod pseudonymem Karel R. Boušek.
• Ploty (1971),
• Ptáci (1972),
• Lámání chleba (1973),
• Zvony v lese (1974),
• Stůl plný světla (1975),
• Krajina s měsícem (1976),
• Modrá hodina (1976),
• Písně a léta (1977), sbírka obsahuje básně z období, kdy básník nepublikoval.
• Hlad po životě (1978),
• O čem si budeme povídat (1978), sbírka básní pro děti.
• Hořký slaný vítr (1979),
• Básně z lipového dřeva (1980),
• Malý herbář léčivých slov (1981),
• Jízda králů (1982),
• Co má člověk rád (1984).
• Pozvání na koncert (1985),
• Velký Magellanův oblak (1987), básnický triptych.
• Nenapodobitelné oči (1989),
• Slzy svatého Vavřince (1995), vydáno v Mnichově.
• Básně k listům z kalendáře (2002).

Překlady

• Poezie NDR (1982), spolupředkladatel antologie.
• Bulharská poezie 20. století (1983), spolupředkladatel antologie.
• Ljubomir Levčev: Vzývání ohňů (1985).

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Karel Boušek
• Karel Boušek v Databázi knih
• Obrys-Kmen – Čtrnáctého prosince zemřel básník Karel Hloušek