Karel Bradáč

Karel Bradáč
Narození	4. února 1918 Sedlice Československo Československo
Úmrtí	15. června 1973 (ve věku 55 let) Praha Československo Československo
Místo pohřbení	Vyšehradský hřbitov
Povolání	spisovatel, redaktor a humorista
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Karel Bradáč (4. února 1918, Sedlice – 15. června 1973, Praha^[1])^[2] byl český komunistický satirik.

Rodiče, rolník Karel Bradáč (1882–??) a Alžběta Mastíková (1886–??) přišli do Prahy ze Sedlice, okres Strakonice, kde byli 25. října 1910 oddáni.^[3] Karel Bradáč byl nejmladší ze tří dětí, které se všechny narodily v Sedlici. V roce 1914 se otec přestěhoval do Nuslí a nastoupil jako zřízenec v Živnostenské bance, rodina zůstávala v původním bydlišti; po začátku 1. světové války však musel narukovat. V roce 1919 se celá rodina přestěhovala na Žižkov.^[4]

Karel Bradáč se po absolvování měšťanské školy v roce 1933 vyučil v knihkupectví Václava Neuberta. V letech 1934–1939 pracoval v nakladatelství Pavla Prokopa Levá fronta. Jeho práce zveřejňoval měsíčník pokrokového studentstva Mladá kultura, který vycházel v letech 1935–1938. Za okupace byl jako komunistický odbojář v roce 1940 uvězněn a ve vězení strávil tři roky; zbytek okupace prožil jako pomocný dělník ve Strakonicích.^[5]

V letech 1945–1948 byl redaktorem v nakladatelství Svoboda a pracoval v kulturní rubrice Rudého práva. V roce 1949 se stal vedoucím redaktorem periodika Románové novinky.^[6]

V letech 1953–1969 byl redaktorem Dikobrazu. V roce 1961 obdržel vyznamenání Za vynikající práci.

Je pohřben na Vyšehradském hřbitově^[7] v Praze.

Karel Bradáč patřil k novinářům a spisovatelům aktivně podporujícím komunistický režim. Pro jeho verše, zejména v padesátých letech, byla typická dobová kritika imperialismu a jeho různých projevů (utlačování národů, vykořisťování pracujících, zbrojení apod.).^[8] V šedesátých letech se spíše zaměřil na nedostatky v budování socialismu (špatné využívání pracovní doby, zmetky ve výrobě).^[9]

V časopisu Dikobraz publikoval především satirické verše, obvykle poplatné době vzniku.

V padesátých a šedesátých letech přispíval satirickými verši i do jiných periodik, např. Rudého práva.^[10][11]

• Mumraj živých nebožtíků (satirické verše, s il. Josefa Nováka, V Praze, Práce, 1950)
• Péťovo dobrodružství mezi černoušky (Verše pro děti, ilustrace Alena Ladová, Praha, Práce, 1950)
• Důtky, z pytle ven! (satirické verše, ilustroval Evžen Seyček, Praha, Práce, 1952)
• Dikobrazím ostnem (satirické verše, kresby Evžen Seyček, Praha, Československý spisovatel, 1954)
• Nenádávej na zrcadlo... (il. Miloslav Váša, Praha, Československý spisovatel, 1973)

• Verše Karla Bradáče se objevily v antologii okupační vězeňské poezie Poesie za mřížemi, uspořádané K. J. Benešem a vydané v Melantrichu v roce 1946
• Je autorem textu k budovatelské písni O prvním máji, vydané Supraphonem^[12]
• Podílel se na uspořádání humoristických výborů Žeň českého humoru (1952) a Dikobraz se směje (1953)

• Dikobraz (časopis)

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Karel Bradáč
• Dikobraz (vybrané ročníky a čísla) Archivováno 5. 5. 2017 na Wayback Machine.