Karel Buchtela
Karel Buchtela | |
---|---|
Karel Buchtela | |
Narození | 6. března 1864 Nové Pavlovice Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 19. března 1946 (ve věku 82 let) Praha Československo |
Místo pohřbení | Praha |
Povolání | archeolog a prehistorik |
Národnost | česká |
Děti | Rudolf Buchtela[1] |
multimediální obsah na Commons | |
původní texty na Wikizdrojích | |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Karel Buchtela (6. března 1864, Nové Pavlovice (Liberec) – 30. března 1946, Praha) byl český právník, finanční úředník, archeolog pravěku a ředitel Archeologického ústavu v Praze.
Život
Pocházel ze smíšeného česko-německého manželství, otec byl Čech z Českého Brodu, matka Němka z Liberecka. Roku 1882 se dal zapsat ke studiu archeologie a dějin umění na filozofickou fakultu Karlovy Univerzity, navštěvoval přednášky, ale studia nedokončil. Současně v letech 1882/1883 až 1887 vystudoval práva na právnické fakultě Německé univerzity v Praze[2]. Po praxi okresního a krajského finančního úředníka v Semilech a Hradci Králové nastoupil od 1.1.1892 jako koncipient c. k. finančního ředitelství v Praze a brzy se vypracoval na c. a k. vrchního radu. Po svém penzionování roku 1923 se stal ředitelem Archeologického ústavu v Praze, odešel roku 1938.
Přestože nedostudoval, stal se významným badatelem české archeologie pravěku, vypracoval metodiku a systematiku výzkumu, v době své východočeské praxe organizoval k výzkumům a zpracování nálezů kolektiv dobrovolných spolupracovníků, soubor jejich archeologických nálezů se stal základem archeologické sbírky muzea v Hradci Králové. Stěžejní dílo o české archeologii napsal s Luborem Niederlem. V letech 1913–1918 se podílel na vydávání Uměleckých pokladů Čech.
V letech 1913–1918 byl přísedícím České akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, zasedal společně s Františkem Adolfem Borovským, s nímž jej pojilo přátelství a zájem o sbírání starožitností. Ze své bohaté sbírky jednou vystavoval v Uměleckoprůmyslovém muzeu kolekci porcelánu. Drobné archeologické nálezy z období středověku daroval roku 1924 do sbírek Národního muzea[3]. Od roku 1919 byl řádným členem archeologické komise České akademie.
Rodina
10. října 1892 se v Semilech oženil s Annou, rozenou Husákovou, s níž měl dva syny a dceru: Syn Rudolf Buchtela (* 1895) v letech 1913–1918 vystudoval v Praze právnickou fakultu UK, Karel (* 1898) byl zahradníkem[4].
Bibliografie
- Umělecké poklady Čech (člen autorského kolektivu). Štenc Praha 1913–1918
- Lubor Niederle (spoluautor): Rukověť české archaeologie. Jan Laichter, Praha 1910, (online [3]).
Odkazy
Reference
- ↑ Soupis pražského obyvatelstva 1830-1910 (1920). Dostupné online.
- ↑ Archiv UK, matriky studentů z let 1884-1945:[1]
- ↑ Dana Stehlíková: Waldes a ti druzí: pražští sběratelé klenotů a obchodníci. In: Sborník semináře k 100. výročí otevření Waldesova muzea: editor Muzeum skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou; Praha 2018 s. 24-29.
- ↑ [2]
Literatura
- Karel Buchtela (životopis s bibliografií k sedmdesátým narozeninám), in: Památky archeologické 39, 1933, s. 1–3
- Nekrolog: Památky archeologické, sekce pravěká 1946, s. 170
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Karel Buchtela na Wikimedia Commons
- Autor Karel Buchtela ve Wikizdrojích
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Karel Buchtela
- Soupis pražského obyvatelstva 1830–1910 (1920), rodina Karla Buchtely
Média použitá na této stránce
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“