Karel Chotek

Karel Chotek z Chotkova
Karel Chotek z Chotkova na litografii Josefa Kriehubera, 1834
Nejvyšší purkrabí Českého království
Ve funkci: 1826 – 1843
Panovník	František I., Ferdinand V.
Předchůdce	František Antonín Libštejnský z Kolovrat
Nástupce	úřad dále neobsazen, nahradil ho místodržící (z Vídně dosazený správce země), v letech 1843–1847 arcivévoda Štěpán[1]
Dvorní kancléř
Ve funkci: 1824 – ?
Panovník	František I.
Předseda studijní dvorní komise ve Vídni
Ve funkci: 1824 – ?
Panovník	František I.
Tyrolský gubernátor
Ve funkci: 1819 – 1824
Panovník	František I.
Terstský gubernátor
Ve funkci: 1816 – 1818
Panovník	František I.
Narození	23. července 1783 Vídeň Habsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí	28. prosince 1868 (ve věku 85 let) Vídeň Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbení	Chotkovská hrobka ve Valtířově
Titul	hrabě
Choť	(1817) Marie Žofie Berchtoldová z Uherčic (1794–1878)
Rodiče	Jan Rudolf Chotek z Chotkova (1748–1824) a Marie Sidonie Clary-Aldringenová (1748–1824)
Děti	Antonín (1822–1883) Emanuel (1823–1843) Bohuslav (1829–1896)
Příbuzní	Ferdinand Maria Chotek z Chotkova a Jan Nepomuk Rudolf Chotek z Chotkova (sourozenci) Volfgang Chotek z Chotkova, Oktávie Chotková z Chotkova a Vojnína[2], Marie Antonie Chotková z Chotkova a Vojnína[2], Žofie Chotková a Marie Jindřiška Chotková z Chotkova (vnoučata)
Alma mater	Karlo-Ferdinandova univerzita, Vídeňská univerzita
Profese	šlechtic
Náboženství	římskokatolické
Ocenění	1836 rakouský Řád zlatého rouna (č. 925)
Commons	Karl Chotek von Chotkow
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karel hrabě Chotek z Chotkova a Vojnína (německy Carl Bernhard Graf Chotek von Chotkowa und Wognin;^[3] 23. července 1783 Vídeň – 28. prosince 1868 Vídeň^[4]),^[5] příslušník staročeského šlechtického rodu Chotků z Chotkova, byl rakouský úředník, guvernér tyrolský a poslední nejvyšší purkrabí Českého království. Ve funkci nejvyššího purkrabího se významně zasloužil o rozvoj Prahy.

Karel Chotek studoval práva v Praze a ve Vídni. Svoji kariéru ve státní službě začal roku 1802 jako úředník při pražském guberniu. Postupně zastával pozice krajského hejtmana v Hranicích (1805), guberniálního rady v Brně (1811), tajemníka ministerstva financí a krajského hejtmana v Přerově (1812).

Ke konci napoleonských válek se účastnil italského tažení rakouské armády proti maršálovi Muratovi a následně byl jmenován gubernátorem terstským (1816–1818). V této funkci se zasloužil o rozvoj Istrie: mimo jiné vystavěl v Terstu dům chudých, maják na pobřeží a nový vodovod; zřídil pravidelnou plavbu parní lodi mezi Terstem a Benátkami. V letech 1819–1824 působil jako tyrolský gubernátor a rovněž se zasazoval o rozvoj této země: založil tyrolské zemské muzeum Ferdinandeum (1823), zřídil ústav pro chudé a spořitelnu, zavedl pojištění proti ohni a usiloval o povznesení školství. Roku 1824 byl ustanoven dvorním kancléřem a předsedou studijní dvorní komise ve Vídni.

V letech 1826–1843 byl nejvyšším purkrabím Království českého. Během svého působení aktivně organizoval rozsáhlou výstavbu a modernizaci infrastruktury v českých zemích, obzvláště v Praze. V tomto úřadě projevil mimořádnou iniciativu v úsilí o hospodářský rozvoj země. Jeho zásluhou byly pravidelně pořádány hospodářské výstavy, široce se rozvinula výstavba silnic, pod jeho patronací byla založena Jednota ku povzbuzení průmyslu v Čechách.

V Praze díky jeho iniciativě byly dlážděny ulice a náměstí, zaváděna kanalizace, stavěny nové společenské, zdravotní a charitativní budovy, zakládány veřejné sady a sázena stromořadí aj. Z jeho popudu byly v českých městech houfně ustavovány okrašovací komise, které měly za úkol provádět rozvoj měst podobně jako se tomu dělo v Praze. Na jeho počest byla roku 1870 důležitá pražská ulice na území Hradčan a Malé Strany, vybudovaná z jeho popudu v letech 1831–1832, pojmenována Chotkova silnice. Zasloužil se o výstavbu druhého mostu přes Vltavu v Praze (1841), vybudování koňské dráhy České Budějovice-Linec a zřídil paroplavbu po Labi od Mělníka až k hranicím.

Podporoval také řadu českých národních aktivit. Patřil k oněm několika českým šlechticům, které František Palacký považoval za věrné Čechy. Zároveň však dbal o naprostou věrnost habsburskému panovníkovi. Stál v čele příprav korunovace Ferdinanda V. českým králem a při následných oslavách obdržel 17. září 1836 spolu s třinácti dalšími šlechtici Řád zlatého rouna. Roku 1842 byl při příležitosti výročí čtyřiceti let vykonávání státní služby jmenován čestným občanem Prahy. Roku 1843 se vzdal úřadu purkrabího a stáhl se z veřejného života. Byl posledním českým purkrabím, po něm následovalo období správců země dosazovaných z Vídně.^[1]

V roce 1841 koupil zámek Velké Březno a v letech 1842 až 1845 jej nechal přestavět podle plánů vídeňského stavitele Heinricha von Ferstela, aby tam prožil zbytek svého života.

Zemřel ve Vídni-Leopoldstadtu na Praterstraße č. 30 dne 28. prosince 1868.^[4] Pohřben byl v roce 1869 v rodinné hrobce v obci Valtířov nedaleko velkobřezenského zámku.^[6]

Karel Chotek se narodil ve Vídni jako pátý z osmi synů Jana Rudolfa hraběte Chotka (1749–1824) a Marie Sidonie, hraběnky Clary-Aldringenové (1748–1824). Starším bratrem Karla Chotka byl Ferdinand Maria Chotek, čtvrtý arcibiskup olomoucký. Jejich otec Jan Rudolf byl v letech 1802–1805 nejvyšším pražským purkrabím a v této funkci se snažil o modernizaci Prahy – např. otevřel Královskou oboru (Stromovku) veřejnosti. Později byl povolán do Vídně, kde zastával funkci konferenčního ministra.

Dne 9. června 1817 se ve Vídni Karel Chotek oženil s Marií, hraběnkou Berchtoldovou z Uherčic (1794–1878).^[3][5][8] Měli spolu tři syny, z nichž však otce přežili jen dva – Antonín (1822–1883) a Bohuslav (1829–1896). Vnučkou Karla Chotka byla Olga Chotková (s. M. Antoinetta) (1860–1934), která vstoupila do Kongregace sester sv. Karla Boromejského - Boromejek a Žofie Chotková, manželka následníka rakousko-uherského trůnu Františka Ferdinanda d'Este.

Nejstarší dochovanou portrétní fotografií na českém území je daguerrotypie rodiny nejvyššího purkrabího Českého království hraběte Karla Chotka s doprovodem z roku 1839. Rodina se nechala vyfotografovat v Mnichově při své cestě po Evropě, kterou podnikla koncem října a začátkem listopadu 1839. Může se jednat také o jednu z nejstarších portrétních fotografií na světě, jelikož podrobnosti o daguerrotypii byly zveřejněny teprve v srpnu téhož roku.^[9][10]

• LEDR, Josef. Hrabata Chotkové z Chotkova a Vojnína. Kutná Hora: vlastním nákladem, 1886. 
• VONDRA, Roman. Karel hrabě Chotek z Chotkova a Vojnína (1783-1868). Historický obzor, 2007, 18 (5/6), s. 120-132. ISSN 1210-6097.
• LISÁ, Eva. Karel hrabě Chotek, nejvyšší purkrabí Království českého. Příprava vydání Sekyrková Milada. Praha: Národní technické muzeum, 2008. 116+16 s. (Práce z dějin techniky a přírodních věd, sv. 18). ISBN 978-80-7037-179-4. 
• JAROLÍMKOVÁ, Stanislava. Slavní Češi a jejich blízcí. 1. vyd. Praha: Universum, 2020. 208 s. ISBN 978-80-242-6395-3. Kapitola "Nevhodně" progresivní lidumil Karel Hrabě Chotek a syn Bohuslav i vnučka Žofie, s. 9–37. 

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Karel Chotek z Chotkova na Wikimedia Commons
• Osoba Karel Chotek ve Wikicitátech
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Karel Chotek
• Válka.cz - Chotek z Chotkova a Vojnína
• Chotek z Chotkova Archivováno 21. 2. 2010 na Wayback Machine.
• Historická šlechta: Chotek Karel (1783-1868)
• Genealogie Chotků z Chotkova na stránkách genealogy.euweb.cz (Miroslav Marek)