Karel Daněk

Karel Daněk
Narození	29. září 1923 Karolín Československo Československo
Úmrtí	14. listopadu 1950 (ve věku 27 let) nebo 14. října 1950 (ve věku 27 let) Brno Československo Československo
Místo pohřbení	Ďáblický hřbitov
Národnost	česká
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Karel Daněk (29. září 1923^[1] Karolín – 14. října 1950^[2] Brno) byl český student a protikomunistický odbojář odsouzený komunistickým režimem k trestu smrti a v roce 1950 popraven.

Narodil se v roce 1923 v Karolíně na Kroměřížsku matce Marii. Jeho otec zemřel v mládí. Měl bratra Antonína, sestru Bohumilu a jednoho dalšího sourozence. Studoval na Stavební průmyslové škole v Brně. Během druhé světové války byl totálně nasazen v Německu, odkud se mu podařilo uprchnout. Posléze byl ovšem dopaden a poslán do pracovního tábora. Do března 1945 se poté skrýval. Na konci války se zároveň stal partyzánem, když vstoupil do 1. československé partyzánské brigády Jana Žižky. V tomtéž roce byl za ublížení na zdraví odsouzen ke čtrnáctidennímu trestu odnětí svobody po rvačce v hospodě.^[3]

Po únorovém převratu se stal v březnu 1949 členem protikomunistického odboje, přičemž byl členem odbojové skupiny Světlana. Do skupiny jej přitom přivedl jeho bývalý nadřízený v partyzánské brigádě Antonín Slabík, který jej po jeho zapojení pověřil vytvořením odbojové podskupiny na Kroměřížsku a jmenoval jej poručíkem. V rámci své odbojové činnosti pomáhal Daněk mimo jiné ukrývat členy skupiny.^[4] Od května 1949 se snažil o útěk do zahraničí. Agenti Státní bezpečnosti jej v červnu 1949 objevili v Brankovicích, odkud se mu při nastalé přestřelce podařilo uprchnout. Poté se skrýval v rodném Karolíně, asi měsíc před zatčením se pak ukrýval v Kvasicích, kde byl v říjnu 1949 zatčen.^[5][6] Za svou odbojovou činnost byl Státním soudem v Brně v dubnu 1950 za trestné činy velezrady, vyzvědačství a nedokonané vraždy odsouzen k trestu smrti. V květnu 1950 zamítl Nejvyšší soud jeho odvolání. Daněk ještě v červenci 1950 podal žádost o prezidentskou milost, která mu ovšem udělena nebyla.^[7] V říjnu 1950 tak byl popraven.^[4] Popraven byl i jeho bratra Antonín, který se do odboje rovněž zapojil, a se kterým Karel úzce spolupracoval.^[3]

Po sametové revoluci byl v září 1990 rehabilitován v souvislosti s trestnými činy velezrady a vyzvědačství. V květnu 1994 jej soud rehabilitoval i v případu nedokonané vraždy.^[7] Na pamětní desce připomínající oběti komunistického režimu ve Svatém Hostýně je uvedeno i jeho jméno.^[3]