Karel Dittler

Karel Dittler
Narození	27. září 1910 Kyjov Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	14. prosince 1984 (ve věku 74 let) Frýdek-Místek Československo Československo
Povolání	pedagog, překladatel, režisér a dramatik
Alma mater	Univerzita Karlova
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Karel Dittler (27. září 1910 Kyjov – 14. prosince 1984 Frýdek-Místek) byl český divadelní ředitel, dramatik, režisér, herec, překladatel, publicista, ředitel ostravského studia Československé televize a středoškolský pedagog.

Život

Po ukončení středoškolských studií na gymnáziu v Kyjově (1929) studoval na Filozofické fakultě UK v Praze obory němčina a čeština, hrál divadlo, recitoval, překládal a své jazykové znalosti rozšířil o ruštinu. V letech 1934–1948 působil jako středoškolský profesor na gymnáziích v Brně (1934–1936), Jihlavě (1936), Jablunkově (1936), Kyjově (1937–1938), Frýdku (1938), Místku (1939–1941; 1945–1948) a v Ostravě (1942–1945).^[1] Souběžně s plněním svých pedagogických povinností spolupracoval s ochotnickými divadelními soubory, v době místeckého působení byl v roce 1941 zatčen a několik měsíců vězněn v brněnských Kounicových kolejích na základě obvinění z šíření dopisů a letáků vyzývajících k odporu proti německé okupaci.^[2]

Po osvobození krátce pracoval jako tlumočník pro velení Rudé armády, v říjnu 1945 převzal vedení nově založené divadelní scény Kytice (od 1. 12. 1945 přejmenována na Divadlo mladých v Ostravě, 1948 Městské divadlo mladých, 1955 Divadlo Petra Bezruče), kde byl navíc příležitostným hercem, režisérem, dramaturgem, autorem pohádek a překladatelem dobově tendenčních sovětských her pro děti a mládež. Od září 1948 opustil školství a přijal funkci divadelního ředitele na plný úvazek. V celostátním měřítku patřil k uznávaným metodikům mládežnických scén, organizoval semináře pro recitátory i ochotníky, patřil k propagátorům scénické poezie a malých divadelních forem.
V roce 1959 přijal do angažmá v DPB téměř kompletní tehdejší absolventský ročník DAMU vedený režisérem Janem Kačerem, s herci Petrem Čepkem, Ninou Divíškovou, Františkem Husákem, Ladislavem Mrkvičkou, Václavem Kotvou, Václavem Martincem,^[3] v souboru dále působili Jiří Kodet a krátce také Jiří Hrzán.^[4] Většina z této generačně a umělecky spřízněné skupiny později patřila k zakládajícím členům pražského Činoherního klubu.^[5]

Deset let (1961–1971) stál v čele ostravského studia Československé televize, z funkce ředitele byl odvolán a následně penzionován vzhledem k zásadnímu nesouhlasu se sovětskou okupací Československa v roce 1968. Již jako emeritus až do svého skonu v roce 1984 patřil k výrazným osobnostem českého amatérského divadla,^[6] jednak jako režisér ochotnických souborů ve Frenštátu pod Radhoštěm a v Kozlovicích, dále byl členem poradního orgánu Ústavu pro kulturně výchovnou činnost pro divadlo, pro divadlo pro děti a hrané dětmi, uměleckých porot (mj. Jiráskova Hronova), redakční rady časopisu Amatérská scéna, předsedou poroty národních přehlídek divadelní tvorby pro děti v Ostravě-Porubě a krajského poradního sboru pro divadlo tehdejšího Severomoravského kraje.

Ocenění

• Stříbrný odznak v Divadelní žatvě 1951–52
• Literární cena města Ostravy (1952)
• 1. cena ministerstva informací a osvěty za hru Pohádka o Pecínkovi (1952)
• Zlatý odznak v Divadelní žatvě 1954–55
• Vyznamenání za dlouhouholetou práci v divadle u příležitosti desátého výročí založení Divadla Petra Bezruče (1955)
• Vyznamenání Za vynikající práci (1958)

Dílo

Úplná bibliografie Karla Dittlera není k dispozici, mnohé jeho dramatizace literárních děl nebo překlady a jejich úpravy vznikaly jen pro potřeby jím řízeného divadelního souboru a nebyly publikovány. Nejvíce jich soustředila knihovna Institutu umění – Divadelního ústavu (41 položek), obsáhlý přehled obsahuje závěrečná část jeho biogramu ve 13. svazku Biografického slovníku českých zemí (viz Literatura).

Monografie

• Zkameněliny : kronika života na zemi (spolu s Bohuslavem Růžičkou). Praha : Naše vojsko, 1955. 157 s.
• O čem nám vyprávějí zkameněliny (spolu s Bohuslavem Růžičkou). Praha : SNDK, 1956. 60 s.
• O čem nam rasskazyvajut okamenelosti (spolu s Bohuslavem Růžičkou). Moskva : Nauka, 1964. 69 s.
• Kronika Československé televize Ostrava za léta 1955 až 1972. Ostrava : ČSTO, 1972 (interní tisk).

Divadelní hry

Publikované

• Pohádka o Pecínkovi : hra pro děti o 7 obrazech. Praha : Československé divadelní a literární jednatelství (dále ČDLJ), 1951. 44 s. (další vydání Dilia 1955).
• Sůl nad zlato : pohádka o 6 obrazech na námět Boženy Němcové. Praha : ČDLJ 1952. 99 s. (další vydání Orbis 1954; Dilia 1959).
• Libuše a Přemysl : hra z našich pověstí (pro 2. a 3. školní stupeň). Praha : ČDLJ, 1956, 69 s.
• KL 27 : fantastická hra o 3 dějstvích, 7 obrazech, pro mládež od 8 let. Praha : ČDLJ, 1958. 76 s.

Nevydané

• Havíř Cvrček (1950)
• Veselí muzikanti (1950)
• Hrdinové modré školy (1951-52)

Překlady z němčiny

• KLEIST, Heinrich von. Dva dopisy / z 5. svazku Heinrich von Kleists Werke, vydaných Erichem Schmidtem v Bibliografickém institutu v Berlíně. Horní Ves : Vladimír Diviš, 1932. 40 listů (bibliofilie).
• Timur a jeho parta / podle A. Gajdara zdramatizovali ve 3 dějstvích (7 obrazech) A. Grossmann a A. Goldberg. Praha : Dilia, 1961. 57 s. (další vydání 1973).

Překlady z ruštiny

• KASSIL, Lev. Moji drazí kluci. Praha : Mladá fronta, 1950. 49 s.
• KATAJEV, Valentin. Na obzoru plachta bílá. Praha : Mladá fronta, 1950. 37 s. (další vydání ČDLJ 1951, 1953).
• MICHALKOV, Sergej. Pionýrský šátek. Praha : Mladá fronta, 1950. 51 s. (další vydání Orbis 1955).
• SVETLOV, Michail. Po dvaceti letech. Praha : Mladá fronta, 1950. 66 s.
• GORBATOV, Boris. Mládí otců. Praha : ČDLJ, 1952. 100 s.
• IROŠNIKOVOVÁ, Irina. Kdesi v Sibiři. Praha : ČDLJ, 1952. 74 s.
• LJUBIMOVOVÁ, Valentina. Jarní přeháňka. Praha : ČDLJ, 1952. 73 s.
• MICHALKOV, Sergej. Zvláštní poslání. Praha : ČDLJ, 1953. 57 s.
• PERVENCEV, Arkadij. Komsomolská čest. Praha : ČDLJ, 1953. 79 s.
• ŠATROV, Michail. Čisté ruce. Praha : Dilia, 1958. 70 s.
• LVOVSKIJ, Michail. Krystaly OS. Praha : Dilia, 1960. 68 s.

Odkazy

Reference

Literatura

• Biografický slovník Slezska a severní Moravy. 3. sešit. Ostrava : Ostravská univerzita ; Opava : Optys, 1995. 135 s. ISBN 80-85819-30-9. S. 33–34
• Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 127.
• Kulturně-historická encyklopedie českého Slezska a severovýchodní Moravy. 1. svazek : A–L. 2.upr. a rozš. vydání. Ostrava : Ústav pro regionální studia Filozofické fakulty Ostravské univerzity, 2013. 570 s. ISBN 978-80-7464-386-6. S. 202.
• Narodili jsme se 1945 : Divadlo Petra Bezruče 1945–1970. Ostrava : [nákl. vl.], 1970. 81 s.
• ŠVIHÁLEK, Milan. Padesát let Televizního studia Ostrava. Ostrava: Česká televize, Televizní studio Ostrava, 2005. 198 s. ISBN 80-85005-53-0.
• VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 13. sešit : Dig-Doš. Praha: Libri, 2010. 216-338 s. ISBN 978-80-7277-416-6. S. 226. 

Související články

• České divadlo

Externí odkazy

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Karel Dittler
• Karel Dittler v souborném katalogu Akademie věd ČR
• Karel Dittler v katalogu regionálních osobností Vědecké knihovny v Olomouci
• Historie Divadla Petra Bezruče
• Ředitelé Televizního studia Ostrava
• Karel Dittler ve Filmové databázi