Karel Dlauhoweský z Dlouhévsi

Karel Svobodný pán Dlauhoweský z Dlouhévsi
Erb rodu Dlouhoveských
Nejvyšší hofmistr arcivévody Otty
Ve funkci: 1897 – 1906
Vojenská služba
Služba	Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnost	generál jezdectva 1907, polní podmaršál 1901, generálmajor 1897
Narození	13. září 1844 Sânnicolau Mare
Úmrtí	27. února 1907 (ve věku 62 let) Vídeň
Místo pohřbení	Čestice
Titul	svobodný pán
Děti	Karel Dlauhoweský
Příbuzní	Jan Dlauhoweský a Karel Felix Dlauhoweský (vnoučata)
Profese	voják
Ocenění	Řád železné koruny Řád meče Vojenský záslužný kříž Řád Takova
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karel svobodný pán Dlauhoweský z Dlouhévsi (německy Karl Freiherr Dlauhowesky von Langendorf) (13. září 1844 Sânnicolau Mare – 27. února 1907 Vídeň) byl český šlechtic a rakousko-uherský generál. V armádě sloužil od mládí a penzionován byl krátce před smrtí v hodnosti generála jezdectva (1907). Působil také ve dvorských službách a v letech 1897–1906 byl nejvyšším hofmistrem arcivévody Otty, mladšího bratra následníka trůnu Františka Ferdinanda d'Este. Vlastnil statky v jižních Čechách (Němčice, Kraselov).

Životopis

Pocházel ze staré české šlechtické rodiny Dlouhoveských z Dlouhé Vsi, byl starším synem c. k. generálmajora Bedřicha Dlauhoweského (1811–1881) a jeho manželky Frideriky, rozené hraběnky Küenburgové (1813–1895),^[1] která byla dědičkou statku Statenice.^[2] Narodil se v Nagyszentmiklós v Banátu (dnes Sânnicolau Mare v Rumunsku), kde tehdy jeho otec sloužil jako nižší důstojník. Po vzoru předků sloužil od mládí v armádě a již v roce 1866 byl nadporučíkem. V roce 1874 byl jmenován c. k. komořím^[3] a mezitím působil u dvora arcivévody Karla Ludvíka, v roce 1876 byl povýšen do hodnosti rytmistra.^[4] V roce 1885 dosáhl hodnosti majora a působil také ve vojenském školství (Militär Leitrehrer Institut). Jako podplukovník (1888) sloužil u 12. hulánského pluku v Klagenfurtu.^[5]

V roce 1891 byl povýšen na plukovníka a stal se velitelem 12. hulánského pluku v Rumě, v letech 1892–1898 byl velitelem 1. hulánského pluku v Krakově.^[6][7] V roce 1897 byl povýšen do hodnosti generálmajora, získal titul c. k. tajného rady a v letech 1897–1906 zastával funkci nejvyššího hofmistra arcivévody Otty, otce pozdějšího císaře Karla I. V roce 1901 byl povýšen do hodnosti polního podmaršála.^[8] Po úmrtí arcivévody Otty byl k datu 1. ledna 1907 penzionován v hodnosti generála jezdectva a zemřel o necelé dva měsíce později.^[9] Je pohřben v rodové hrobce na hřbitově v Česticích na Strakonicku.^[10]

Za zásluhy byl nositelem rytířského kříže Řádu železné koruny I. třídy, Vojenského záslužného kříže a Vojenské záslužné medaile. Vzhledem ke svému působení u císařského dvora obdržel také několik vyznamenání od zahraničních panovníků. Byl nositelem velkokříže švédského Řádu meče, rytířem ruského Řádu sv. Anny II. třídy a Řádu sv. Stanislava II. třídy, pruského Řádu červené orlice, komandérem Řádu rumunské koruny, důstojníkem belgického Leopoldova řádu a srbského Takovského řádu, další vyznamenání získal od panovíků menších německých států (bádenský Řád zähringenského lva, saský Řád Albrechtův).^[11]

Rodinné a majetkové poměry

Jeho manželkou byla od roku 1875 Gabriela von Kulczyce-Wislocka (1847–1909), která byla v roce 1877 jmenována dámou Řádu hvězdového kříže. Z jejich manželství pocházely dvě děti, pokračovatelem rodu byl syn Karel Ludvík (1876–1956).^[12]

Karlův mladší bratr Osvald (1853–1877) sloužil v armádě a zemřel ve třiadvaceti letech v hodnosti poručíka. Spolu s otcem byl pohřben na hřbitově v Noutonicích poblíž rodového sídla ve Statenicích.^[13] Statek Statenice po matce převzala Karlova a Osvaldova sestra Barbora (1842–1906), provdaná za maďarského šlechtice Kálmána Harmose de Hihalom (1840–1897), c. k. majora. Oba manželé jsou pohřbeni také v Noutonicích. ^[14]

Karel po otci zdědil rodové statky v jižních Čechách Němčice a Kraselov. Tento majetek se statutem fideikomisu Dlouhoveští zdědili v roce 1877 po spřízněné vymřelé rodině Chanovských z Dlouhé Vsi.^[15] Ke statkům patřilo 840 hektarů půdy a několik hospodářských dvorů (kromě Němčic a Kraselova byly další dvory v Hoslovicích a Hodějově).^[16] Rodovým sídlem byl zámek Němčice.

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Rodokmen na stránkách Patricus.info (Vlastimil Jirout)
• Karel baron Dlauhoweský na webu Historická šlechta