Karel Emil z Fürstenbergu

Karel Emil princ z Fürstenbergu
Rakousko-uherský velvyslanec ve Španělsku
Ve funkci: 1913 – 1918
Předchůdce	Christoph Wydenbruck
Nástupce	zánik Rakousko-Uherské monarchie
Rakousko-uherský vyslanec v Rumunsku
Ve funkci: 1911 – 1913
Předchůdce	Johann Schönburg-Hartenstein
Nástupce	Otakar Černín
Rakousko-uherský vyslanec v Sasku
Ve funkci: 1909 – 1911
Předchůdce	Karl von Braun
Nástupce	János Forgách
Narození	16. února 1867 Praha Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	21. února 1945 (ve věku 78 let) Strobl Rakousko Rakousko
Místo pohřbení	hřbitov ve Stroblu
Choť	(1902) Marie Matilda Festeticsová z Tolny (1881–1953)
Rodiče	Maxmilián Egon I. z Fürstenbergu (1822–1873) a Leontina z Khevenhüller-Metsch (1843–1914)
Děti	Antonie Leontina z Fürstenbergu Tassilo Fürstenberg
Příbuzní	Maxmilián Egon II. z Fürstenbergu (sourozenec) Karel Schwarzenberg, Marie Eleonora z Bredowa a Bedřich Schwarzenberg (vnoučata)
Profese	diplomat
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karel Emil princ z Fürstenbergu (Karl Emil Egon Anton Maximilian Leo Vratislav Prinz zu Fürstenberg; 16. února 1867 Praha – 21. února 1945 Strobl) byl rakousko-uherský diplomat z rodu Fürstenbergů. Od mládí působil v diplomacii a zastával funkce v různých evropských zemích, nakonec byl rakousko-uherským velvyslancem ve Španělsku (1913–1918).^[1] Jeho vnukem byl český politik a ministr zahraničí Karel Schwarzenberg.

Pocházel z významné šlechtické rodiny Fürstenbergů, narodil se v Praze jako druhorozený syn knížete Maxmiliána Egona I. Fürstenberga (1822–1873), matka Leontina (1843–1914) patřila ke knížecí rodině Khevenhüller-Metsch. Karl Emil původně sloužil v armádě a v hodnosti poručíka c. k. zeměbrany byl převeden do zálohy. Od roku 1892 působil v diplomatických službách a vystřídal nižší posty v několika evropských zemích, jako attaché pobýval například v Paříži a Římě.^[2] I když v české politice nijak aktivně nevystupoval, spolu se starším bratrem se hlásil ke Straně ústavověrného velkostatku.^[3] Po sňatku v roce 1902 byl vyslaneckým radou v Bruselu^[4][5] a v letech 1905–1909 velvyslaneckým radou v Petrohradě. Pak postoupil do vyšších funkcí a byl vyslancem v Sasku (1909–1911) a Rumunsku (1911–1913).^[6] Nakonec se stal rakousko-uherským velvyslancem ve Španělsku (1913–1918),^[7] po rozpadu monarchie odešel do výslužby.

Jako mladší syn knížete užíval od narození titul princ. V roce 1892 se stal c. k. komořím a při jmenování do funkce velvyslance obdržel v roce 1913 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.^[8] Během dlouholeté diplomatické služby získal řadu vyznamenání v Rakousku-Uhersku i v zahraničí.^[9][10] Byl také čestným rytířem Maltézského řádu a v roce 1920 získal Řád zlatého rouna.

• rytířský kříž Leopoldova řádu (Rakousko-Uhersko)
• Řád železné koruny III. třídy (Rakousko-Uhersko)
• Řád sv. Stanislava I. třídy (Rusko)
• Řád Leopolda (Belgie)
• Řád italské koruny (Itálie)
• Řád rumunské koruny (Rumunsko)
• Řád rumunské hvězdy (Rumunsko)
• rytíř Řádu Albrechtova (Sasko)
• Vévodský sasko-ernestinský domácí řád (Sasko)
• rytíř Řádu čestné legie (Francie)

V roce 1902 se na zámku Keszthely oženil s hraběnkou Marií Festeticsovou (1881–1953), dcerou významného uherského magnáta Tassila Festeticse (1850–1933), který byl v roce 1911 povýšen do knížecího stavu.^[11] Z jejich manželství pocházelo pět dětí:

• 1. Tassilo (20. 6. 1903 Brusel – 15. 7. 1989 Strobl), manž. 1938 Clara Agnelli (7. 4. 1920 – 19. 7. 2016), jejich dcerou byla herečka Ira von Fürstenberg, II. manž. 1975 Cecilie Amalie Blaffer (17. 12. 1919 Houston – 17. 11. 2006)^[12]
• 2. Antonie (12. 1. 1905 Brusel – 24. 12. 1988 Vídeň), manž. 1934 kníže Karel VI. Schwarzenberg (5. 7. 1911 Čimelice – 9. 4. 1986 Vídeň), jejich synem byl politik Karel Schwarzenberg (1937–2023)^[13]

• 3. Marie (29. 11. 1907 Vídeň – 24. 2. 1945 Davos), svobodná a bezdětná^[14]
• 4. Karolina (19. 11. 1912 Vídeň – 26. 7. 1930 Strobl)^[15]
• 5. Georg (13. 8. 1923 Strobl – 7. 1. 2008 tamtéž), I. manž. 1960 Kristina Colloredo-Mansfeldová (* 19. 12. 1940 Praha), rozvedeni roku 1965, II. manž. 1978 Victoria Taves Pullen (* 23. 3. 1957 Rio de Janeiro), rozvod 1997^[16][17]

Karlův starší bratr Maximilián Egon II. z Fürstenbergu (1863–1941) patřil k významným osobnostem v Čechách, byl též členem rakouské Panské sněmovny.^[18] Po vzniku Československa prodal státu své hlavní sídlo v Lánech a později i hrad Křivoklát.

Z příbuzenstva Karla Emila se diplomacii věnoval také jeho strýc hrabě Rudolf Khevenhüller-Metsch (1844–1910), který byl rakousko-uherským velvyslancem ve Francii.

• KRÁLOVÁ, Hana: Ve službě monarchii. Rakouská a rakousko-uherská zahraniční služba v 19. století; Praha, 2012; 131 s. ISBN 978-80-86781-18-1
• ŽUPANIČ, Jan a kolektiv: Na rozcestí. Rakousko-uherská zahraniční služba v posledních letech existence monarchie; Praha, 2010; 216 s. ISBN 978-80-86781-13-6

• Rodokmen Fürstenbergů na stránkách genealogy.euweb.cz (Miroslav Marek)