Karel Floss

doc. PhDr. Karel Floss
1. senátor za obvod č. 40 – Kutná Hora
Ve funkci:
23. listopadu 1996 – 23. listopadu 1998
NástupceJan Fencl
Stranická příslušnost
ČlenstvíČSSD
Narození19. července 1926
Hodonín
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí15. května 2024 (ve věku 97 let)
Národnostčeská
Alma materFF MU, FF UP, UK
Profesefilosof, překladatel a vysokoškolský pedagog
CommonsKarel Floss
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karel Floss (19. července 1926 Hodonín – 15. května 2024[1][2][3]) byl český filosof, politik a vysokoškolský pedagog, bývalý senátor za obvod č. 40 – Kutná Hora a člen ČSSD.

Vzdělání, profese a organizační aktivity

Mezi lety 1944–1945 byl totálně nasazen. V roce 1945 maturoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci. Poté pokračoval ve studiích na Filosofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, kde v letech 1945–1946 studoval slovanskou a klasickou filologii a filosofii, kterou dokončil roku 1950 na Filosofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. V letech 1948–50 absolvoval jako dominikánský novic „studium generale“ dominikánského řádu. Roku 1950 byl internován v Broumově a následně do konce roku 1953 sloužil u pomocných technických praporů (Hájniky u Sliače). Po propuštění mu bylo zakázáno uplatnit se v humanitních oborech a mohl pracovat pouze jako pomocná síla v rámci zemědělského výzkumu, knihovnictví a informatiky v Olomouci a Praze. V šedesátých letech se účastnil Ekumenického semináře v Praze-Jirchářích (ve spolupráci s J. Němcem a L. Hejdánkem). Badatelsky spolupracoval s M. Habáněm a J. L. Fischerem, u něhož v r. 1968 obhájil dizertační práci Čas, dějinnost a Aurelius Augustinus (tiskem až 1991). V 80. letech absolvoval na Univerzitě Karlově postgraduální studium aplikované logiky. V období normalizace pořádal v Olomouci spolu s bratrem Pavlem tzv. bytové semináře. V té době se též podílel na překladech děl J. A. Komenského, jehož akcentoval jakožto filosofa. S akademickým malířem Radoslavem Kutrou promýšlel tematiku triád a triadismu. Od 80. let spolupracoval s trinitární školou Heinricha Becka v Bambergu (Bibliotheca Trinitariorum).

Teprve po roce 1990 se mohl naplno věnovat akademické činnosti, když v té době začal pracovat na Filosofické fakultě Univerzity Palackého, na Katedře filosofie nejprve jako odborný asistent, od roku 1991 jako docent. Přednášel především dějiny antické a středověké filosofie, metafyziku a řeckou a latinskou filosofickou terminologii (pro jejíž potřeby napsal skripta Úvod do řecké a latinské filosofické terminologie, 1992). Spolu s kolektivem autorů se podílel na vydání nového českého Filosofického slovníku (Olomouc 1995; celkem 295 hesel převážně z antické a středověké filosofie). Na katedře filosofie UP založil tradici tzv. Hebdomades philosophicae olomucenses (Olomoucké filosofické týdny) – několikadenní intenzivní cykly přednášek a seminářů význačných, především zahraničních filosofů. V rámci celé Univerzity Palackého inicioval vznik tzv. Rotundy, pravidelného setkávání zástupců jednotlivých fakult UP (filosofická, teologická, přírodovědecká, právnická a lékařská) k odborným diskusím o základních otázkách člověka a světa. V letech 2005–2011 působil ve výzkumném Centru pro studium patristických, středověkých a renesančních textů (společné pracoviště UP, MU a AVČR), v jehož rámci přeložil spis Tomáše Akvinského De potentia (O Boží moci) a podílel se na organizaci několika mezinárodních konferencí (Pojetí „přirozenosti“ (2007), Koncepce člověka (2009), Svoboda rozhodování v dějinách a současnosti filosofie (2011); mezinárodní pracovní seminář K dějinám a současnosti kosmologie (2008).

V r. 1993 oficiálně založil v Sázavě n. S. Nadaci Světový Étos – Centrum Prokopios (prvních 5 let byl název „Vzdělávací a ekologické centrum Prokopios“), jejíž aktivity však veřejně organizoval a vedl již od r. 1990 v duchu nejstarších a nejcennějších českých kulturních tradic. Nadace mohla podle nového zákona z r. 1998 nadále působit, neboť Karel Floss vložil do nadačního jmění většinu svého senátorského příjmu. Cílem nadace bylo vychovávat vzdělané, nezištné a statečné osobnosti, které jsou potřebné pro zdárný rozvoj svobodné společnosti. Za více než 20 let působení nadace bylo realizováno mnoho přednášek, odborných a vzdělávacích seminářů, z činnosti jeho členů byla vydána řada překladů a publikací se zaměřením na religionistiku, teologii a ekumenický a společenský dialog.

V rámci této nadace a v návaznosti na dřívější bytové semináře Karel Floss ihned po roce 1989 založil a přes dvacet let pak organizoval a vedl Letní filosofickou školu v Sázavě.[3] Tuto „školu“, která se konala v prvních týdnech letních prázdnin, zamýšlel jako setkávání mladých lidí, studentů, pedagogů a význačných osobností české kultury v duchu Platónovy a Benediktovy ideje tvůrčího významu soubytí a soužití. Charakter této školy spatřoval v synergii filosofie, teologie, vědy a umění. Sám na Letní filosofické škole v Sázavě (a později v Dubu nad Moravou) přednesl přes třicet přednášek a vedl mnoho seminářů.

Karel Floss byl nositelem mnoha ocenění, nejnověji mu byla v roce 2016 při pronesení Výroční přednášky k poctě J. L. Fischera[4] udělena Pamětní medaile Univerzity Palackého v Olomouci.

Zemřel 15. května 2024 ve věku nedožitých 98 let. Do posledních chvil byl duševně i fyzicky svěží a aktivní. S vlastním příspěvkem se plánoval v červnu 2024 účastnit Letní filosofické školy ve Velkých Losinách.[2][5]

Politická kariéra

Ve volbách 1996 se stal členem horní komory českého parlamentu, přestože jej v prvním kole porazil občanský demokrat Ivo Šanc v poměru 39,16 % ku 26,42 % hlasů. Ve druhém kole však Floss obdržel 53,07 % hlasů a byl zvolen senátorem za Kutnou Horu. Zasedal ve Výboru petičním, pro lidská práva, vědu, vzdělávání a kulturu. Ve volbách 1998 obhajobu mandátu odmítl, protože ve svém věku již nemohl odpovědně dělat dvě náročné věci najednou, proto volil pedagogickou činnost na universitě. V roce 2009 se stal signatářem obnovené Křesťansko–sociální platformy ČSSD, kterou původně inicioval a zakládal již v r. 1995.

Filosofie

Za jádro filozofie pokládal metafyziku, o níž soudil, že je trvale oprávněná přinejmenším jako aporetická disciplína; vycházel přitom z klasického řeckého základu (s důrazem na autokritického Platona v dialozích Parmenidés a Sofistés). Platonsko–aristotelovské východisko chce pomáhat dovršit v syntéze s neesenciálně pojatým Tomášem Akvinským, jenž se vymyká Heideggerově paušální kritice dosavadní metafyziky – zapomenutost na bytí se Tomáše netýká (srov. studie o E. Steinové), ale i s podněty z neevropských kulturních okruhů. Kromě zvýraznění bytí oproti bytnosti je podle něj třeba akcentovat a tvůrčím způsobem rozpracovat kategorie času (zakládající dějinnost křesťanské zvěsti) a triadismu (uvolňující od Augustina přes Komenského a Ch. S. Peirce až po bamberskou trinitární školu, E. Steinovou a teologii osvobození cestu od statického monismu k legálnímu pluralismu). Spřízněné tendence nalézal Karel Floss překvapivě i ve strukturalismu svého učitele J. L. Fischera (nesubstanční ontologie, zvýraznění kategorie relace), k jehož skladebné filozofii se hlásil též pro její silný sociální náboj (budoucnost Evropy je spjata s prosazením strukturálního, tj. skladebně-sociálního prototypu). Tyto rozvrhy a iniciativy jsou podle něj dobře slučitelné s autentickým, nefundamentalistickým křesťanstvím, přičemž právě křesťanská trinita může přispět k žádoucímu propojení mezi klasickým kulturním odkazem a oprávněnými nároky na disens a pluralitu – jedině trinitární spekulace je s to nabídnout životaschopný model vazby mezi dvěma základními pojmy veškeré dosavadní i budoucí ontologie, mezi jednotou a mnohostí. Výsledky své snahy o objasnění fenoménu triád a triadistiky, zejména v návaznosti na kategorii času a dějinnosti, předkládal jednak na mezinárodních kongresech (Řím 1974: Thomas von Aquin und die Kategorie der Zeit; Bonaventura von Bagnoregio und die Probleme der Geschichtlichkeit), jednak na komeniologických kolokviích (převážně v Uherském Brodě). Po r. 1989 se věnoval soustavněji též otázce, zda a jak může křesťanství přispět ke kulturnímu a sociálnímu rozvoji soudobé společnosti.

Publikace

Knihy

  • Hledání duše zítřka. (Výbor z textů a bibliografie K. Flosse.) 1. vyd. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2012. 467 s.
  • Dávné inspirace a nové výzvy. (Výbor z textů.) 1. vyd. Olomouc: Nakladatelství Univerzity Palackého v Olomouci. (v tisku)
  • Bůh vždycky zatřese stavbou. Rozhovor Sylvy Fischerové s Karlem Flossem. Vyd. 1. V Praze: Vyšehrad, 2011. 267 s.
  • Úvod do řecké a latinské filosofické terminologie a četby. Vyd. 1. Olomouc: Rektorát Univerzity Palackého, 1992. 193 s.
  • Čas, dějinnost a Aurelius Augustinus: [disertační práce]. 1. vyd. Olomouc: Universita Palackého, 1991. 139 s. Acta Universitatis Palackianae Olomucensis. Facultas philosophica. Philosophica et logica; 1/1991.

Články ve sbornících a periodikách (výběr):

  • Thomas von Aquin und die Kategorie der Zeit. In Tommaso d'Aquino nel suo settimo centenario. Atti del Congresso Internazionale 17.–24. aprile, 1974 Roma – Napoli. t. 6. L'essere. Accademia Romana di San T. d'Aquino (ed.). Napoli: Edizioni Domenicane Italiane, 1977, s. 706–713.
  • Bonaventura von Bagnoregio und die Probleme der Geschichtlichkeit. In San Bonaventura maestro di vita francescana e di sapienza cristiana, Atti del Congresso Internazionale per il VII Centenario di San Bonaventura da Bagnoregio (Roma 19.–26. Settembre 1974). A. Pompei (ed.). Roma: Collegio San Bonaventura di Grottaferrata, 1976. Vol. 1, s. 757–766.
  • Triády v myšlení a v tvorbě. In Komenský v dějinách dialektiky. Sborník referátů z VIII. komeniologického kolokvia v Uherském Brodě 6.‒8. října 1981. Studia Comeniana et historica, 1983, roč. 13, č. 26 (Sborník), s. 59–67.
  • Der Trinitarier Komenský, Leibniz und die Aufklärung. In Symposium Comenianum 1986. J. A. Comenius’s Contribution to World Science and Culture, 1.-20. června 1986 Liblice. M. Kyralová, J. Přívratská (vyd.). Praha: Academia, 1989, s. 229–237.  
  • Hledání řádu. In Sborník Egonu Bondymu k šedesátinám. M. Machovec et al. (vyd.). Praha: [s.n.], 1990, s. 78–92. (Edice Pražská imaginace; sv. 97)
  • Postavení a ráz ontologie v díle Edith Steinové. In Konec ontologie? Sborník z konference. I. Holzbachová, J. Krob, J. Šmajs (vyd.). Brno: Filosofická fakulta Masarykovy university, Katedra filosofie, 1993, s. 132–137.
  • Triády – pojítko mezi filozofií a teologií. J. A. Komenský ‒ teolog a náboženský myslitel. Sborník referátů z XIX. mezinárodního komeniologického kolokvia v Uherském Brodě 5.‒7. října 1993. Studia Comeniana et historica, 1994, roč. 24, č. 51, s. 13–20.
  • Descartes, ontologie a literatura. In Descartes a Komenský. Alternativy českého a evropského myšlení. Sborník referátů z 21. mezinárodního komeniologického kolokvia v Uherském Brodě 25.‒27. září 1996. Studia Comeniana et historica, 1996, roč. 26, č. 55–56 (sborník), s. 259‒266. Uherský Brod: Muzeum J. A. Komenského, 1996.
  • J. L. Fischer a přítomnost filosofie. In J. L. Fischer a filosofie XX. století. Sborník prací k 100. výročí narození. J. Štěpán (vyd.). Olomouc: Vydavatelství Univerzity Palackého, 1996, s. 38‒44. 
  • Rehabilitace triadistiky. In Obraz Jana Amose Komenského ve 20. století: věda – mýtus – ideologie. Sborník referátů z XXII. mezinárodního komeniologického kolokvia v Uherském Brodě 7.–8. října 1999. Studia Comeniana et historica, 2000, roč. 30, č. 63–64, s. 22–29.
  • Světový étos, periodizace, postmoderna. Acta Universitatis Palackianae Olomucensis, Facultas Philosophica, 2002, Historica XXXI, s. 305–312.
  • Metoděj Habáň (1899–1984) a tomismus. In Metoděj Habáň a český tomismus: K dílu a odkazu olomouckých dominikánů 1. poloviny 20. století. P. Dvorský (vyd.). Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2003, s. 7–89. 
  • Sociální demokrat a věřící člověk. In Náboženství a sociální společenství. Program české sociální demokracie očima věřícího člověka. L. Žemličková, J. Malínský (vyd.). Praha, Česká strana sociálně demokratická, 2007, s. 53–72. (Knižnice sociálního demokrata; sv. II)
  • Hans Küng a filosofie. In Hans Küng: teolog na hraně. Karel Floss et al. (vyd.) Praha: Dingir, 2008, s. 93–146. 
  • Víra a náboženské vyznání u W. C. Smithe. In Cesty k porozumění jinému: teologie, religionistika a mezináboženský dialog v pojetí Wilfreda Cantwella Smithe. Karel Floss et al. Praha: Dingir, 2008. s. 85–124.
  • Jednota a mnohost jako idea, osud a úkol. In Jednota a mnohost. Sborník z mezinárodní konference k osmdesátinám Karla Flosse, konané  v Olomouci ve dnech 6.-8.12.2006. Martin Jabůrek (vyd.). Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury 2008, s. 197–209.
  • Problém pojmu „natura“ u Tomáše Akvinského. In "Přirozenost" ve filosofii minulosti a současnosti. Sborník z konference Centra pro práci  s patristickými, středověkými a renesančními texty. L. Chvátal, V. Hušek (vyd.). Brno: CDK, 2008, s. 122‒–134.
  • K obrazu člověka v De potentia Tomáše Akvinského. In Pojetí člověka v dějinách a současnosti filosofie. Sborník z mezinárodní konference 26.‒28.11. 2009 v Olomouci. T. Nejeschleba et al. (vyd.). Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2011, s. 93–102.
  • Řád jako ústřední idea civilizace. Studia philosophica 63/B, 2016, 1, s. 13–25.
  • Křesťan a politika. Křesťanská revue 5, 2017. Archivováno 28. 12. 2018 na Wayback Machine.

Překlady (výběr):

  • TOMÁŠ AKVINSKÝ. O Boží moci (De potentia). Překlad, úvodní studie a komentář Karel Floss. První vydání. Praha: Krystal OP, s.r.o., 2015-2018. 3 svazky (245; 405; 325 stran). Aquinata; svazek 20., 21., 23.
  • MIKULÁŠ KUSÁNSKÝ. O vrcholu zření. Překlad Karel Floss. Vyd. 1. Praha: Vyšehrad, 2003. 173 s. Krystal; sv. 3. .
  • SCHMIDINGER, Heinrich. Úvod do metafyziky. Překlad a doslov Karel Floss.Vyd. 1. Praha: OIKOYMENH, 2012. 455 s. Mathésis; sv. 3.
  • LOTZ, Johannes Baptist. Martin Heidegger a Tomáš Akvinský: člověk – čas – bytí. Překlad Karel Floss. Vyd. 1. Praha: OIKOYMENH, 1998. 237 s.
  • SEIDL, Horst. Bytí a vědomí: gnoseologie a metafyzika v klasické a moderní tradici. Překlad Karel Floss a Richard Jurečka. Vyd. 1. Praha: Vyšehrad, 2005. 295 s. Moderní myšlení.
  • KÜNG, Hans. Světový étos pro politiku a hospodářství. Překlad Břetislav Horyna a Karel Floss. Vyd. 1. Praha: Vyšehrad, 2000. 364 s.
  • SCHOOF, T. M. Výzva nového věku: od Newmana k Janu XXIII. Překlad Karel Floss. Vyd. 1. Praha: Vyšehrad, 1971. 229 s.

Karel Floss také vystupoval v několika filmech – Helena Všetečková: Všichni mají pravdu? Karel Floss a ti druzí. Dokumentární, ČR, 2015; Helena Všetečková: Rula, Ticho, Čumba Ladislav, doc. Karel Floss a další hrdinové našich demonstrací v roce 2007. Dokumentární, ČR, 2007; Ondřej Vavrečka: De Potentia Dei. Experimentální/dokumentární, ČR, 2016.

Reference

  1. ↑ Zemřel Karel Floss (1926–2024). www.zurnal.upol.cz [online]. [cit. 2024-05-17]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b Facebook. www.facebook.com [online]. [cit. 2024-05-17]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b Vzpomínka na doc. Karla Flosse : Náboženský infoservis, 23. 5. 2024
  4. ↑ https://edis.upol.cz/plain-1/av_object-136210/
  5. ↑ PROGRAM :: Letní Filosofická Škola. letnifilosofickaskola.webnode.cz [online]. [cit. 2024-05-17]. Dostupné online. 

Literatura

  • HANUŠ, Jiří. Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století s antologií textů. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2005. 308 s. 
  • GABRIEL, Jiří (ed.) Slovník českých filozofů. Brno: Masarykova universita, 1998. 697 s.
  • TOMEŠ, Josef, Průkopníci a pokračovatelé. Biografický slovník. Praha: Demos a Cíl, ČSSD 2004. 197 s.
  • GABRIEL, Jiří (ed.) Česká filozofie ve 20. století. I. a II. Brno: Vydavatelství Masarykovy university, 1995. 361 s., 186 s.
  • TŘEŠTÍK, Michael (ed.) Kdo je kdo. Osobnosti české současnosti. Praha: Agentura Kdo je kdo 2005. 775 s.
  • DVORSKÝ, Přemysl, ed. Filosofia kai synoysia: sborník k 75. narozeninám Karla Flosse. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 2002. 267 s.
  • JABŮREK, Martin, ed. Jednota a mnohost: sborník z mezinárodní konference Centra pro práci s patristickými, středověkými a renesančními texty k osmdesátým narozeninám Karla Flosse. 1. vyd. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2008. 359 s.
  • FISCHEROVÁ, Sylva: Bůh vždycky zatřese stavbou

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Doc. PhDr. Karel Floss.jpg
Autor: AlDvor, Licence: CC BY-SA 4.0
filosof, překladatel a bývalý senátor doc. PhDr. Karel Floss