Karel František z Lichtenštejna

Karel František Antonín princ z Lichtenštejna
Karel František Antonín princ z Lichtenštejna
Dědičný člen rakouské Panské sněmovny
	Ve funkci:; 1861 – 7. dubna 1865
Panovník	František Josef I.
Nejvyšší hofmistr císařského dvora
	Ve funkci:; 1849 – 1865
Panovník	František Josef I.
Předchůdce	Karl Ludwig Grünne
Nástupce	Konstantin Hohenlohe-Schillingsfürst
C. k. tajný rada
C. k. komorník
Ředitel jezdeckého ústavu v Salcburku
	Ve funkci:; 1836 – 1842
Panovník	Ferdinand V.
Vojenská služba
Hodnost	1826: major, 1829: plukovník, 1834: generálmajor, 1844: polní podmaršál, 1851 generál jízdy
Narození	23. října 1790 ; Vídeň ; Habsburská monarchie
Úmrtí	7. dubna 1865 (ve věku 74 let) ; Vídeň ; Rakouské císařství
Místo pohřbení	Lichtenštejnská hrobka v Moravském Krumlově
Choť	(1819) Františka Bruntálská z Vrbna (1799–1863)
Rodiče	Karel z Lichtenštejna (1765–1795) a Marie Anna z Khevenhüller-Metsche (1770–1849)
Příbuzní	děd: František Antonín Khevenhüller-Metsch (1737–1797); tchán: Rudolf Jan Bruntálský z Vrbna (1761–1823)
Profese	důstojník a politik
Náboženství	římskokatolické
Ocenění	1852 rakouský Řád zlatého rouna (č. 950)
Commons	Karl Franz Anton von Liechtenstein
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karel František Antonín princ z Lichtenštejna (německy Karl Borromäus Franz Anton Prinz von und zu Liechtenstein, 23. října 1790, Vídeň – 7. dubna 1865 tamtéž^[1]) byl rakouský generál a dvořan z rodu Lichtenštejnů. Od mládí sloužil v armádě a zastával vysoké funkce ve vojenské administraci, v roce 1851 dosáhl hodnosti generála jízdy. V letech 1849–1865 zastával funkci nejvyššího císařského hofmistra. Vlastnil rozsáhlé statky na Moravě (Moravský Krumlov, Velké Losiny).

Životopis

Pocházel z knížecí rodiny Lichtenštejnů, patřil k mladší linii označované jako karlovská sekundogenitura, kterou založil polní maršál Karel z Lichtenštejna (1730–1789). Narodil se ve Vídni jako starší syn prince Karla z Lichtenštejna (1765–1795), který zahynul v souboji, matkou byla hraběnka Marie Anna z Khevenhüller-Metsche (1770–1849), dcera nejvyššího dvorského maršálka Františka Antonína Khevenhüllera. Karel František měl ještě mladšího bratra Leopolda (1792–1800), který zemřel v dětství. Otce ztratil v pěti letech, do jeho plnoletosti zajišťovala správu majetku poručnická správa. Po otci zdědil na jižní Moravě rozsáhlé panství Moravský Krumlov, poručníci pak v roce 1802 přikoupili od zadlužených Žerotínů panství Velké Losiny na severní Moravě.

Karel studoval soukromě, v roce 1810 vstoupil do armády a zúčastnil se napoleonských válek, mezitím jako plnoletý převzal správu zděděných majetků na Moravě (Moravský Krumlov, Velké Losiny). V roce 1813 dosáhl hodnosti rytmistra, v roce 1819 po sňatku z armády odešel a věnoval se správě majetku. V roce 1824 znovu vstoupil do armády a rychle postupoval v hodnostech ( v roce 1826 byl majorem a v roce 1829 plukovníkem). V roce 1834 dosáhl hodnosti generálmajora a v letech 1836–1842 byl ředitelem jezdeckého ústavu v Salcburku. Od roku 1842 byl členem dvorské válečné rady a v roce 1844 byl jmenován polním podmaršálem. V letech 1849–1865 zastával funkci nejvyššího hofmistra císařského dvora a v roce 1851 byl povýšen do hodnosti c. k. generála jízdy.

Mimo jiné byl c.k. tajným radou a komořím, v roce 1861 byl jmenován dědičným členem rakouské panské sněmovny. V roce 1852 se stal rytířem Řádu zlatého rouna (spolu se svým zetěm knížetem Ferdinandem z Trauttmansdorffu).

I když byl svými funkcemi vázán k trvalému pobytu ve Vídni, věnoval se správě svých majetků na Moravě a řadu úprav na zámku i v parku podnikl například ve Velkých Losinách. V roce 1853 přikoupil za 400 000 zlatých velkostatek Budkov, který byl určen jako majetkové zázemí pro nejmladšího syna Rudolfa. V roce 1858 do rodového majetku přibyl ještě velkostatek Hostim.

Zemřel ve Vídni, pohřben je v rodové hrobce v Moravském Krumlově.

Rodina

V roce 1819 se oženil s hraběnkou Františkou (Fanny) Bruntálskou z Vrbna (1799–1863), c.k. palácovou dámou, dcerou nejvyššího komořího Rudolfa Bruntálského z Vrbna. Měli spolu devět dětí, po vymření mužského potomstva karlovské linie přešly velkostatky Moravský Krumlov, Hostim a Budkov na spřízněné rodiny Kinských, Trauttmansdorffů a Salmů, Velké Losiny převzala vládnoucí knížecí linie.

1. Anna (1820–1900), dáma Řádu hvězdového kříže, manžel 1841 Ferdinand kníže Trauttmansdorff (1803–1859)
2. Terezie (1822–1825)
3. Eleonora (1825–1826)
4. Karel Rudolf (1827–1899), c. k. plukovník, člen panské sněmovny, 1861 povýšen na knížete
5. Františka (1830–1831)
6. Alžběta (1832–1894), manžel 1858 Hugo Karel kníže Salm-Reifferscheidt (1832–1890)
7. Františka (1833–1894), manžel 1865 Josef princ z Arenbergu (1833–1896)
8. Marie Josefa (1835–1905), dáma Řádu hvězdového kříže, manžel 1856 Ferdinand Bonaventura kníže Kinský z Vchynic a Tetova (1834–1904)
9. Rudolf (1838–1908), c. k. generál jízdy, císařský nejvyšší hofmistr 1896–1908

Odkazy

Reference

↑ Matrika zemřelých 1859–1945, rok 1865, Moravský Krumlov (číslo knihy 14278), pag. 28 [online]. [cit. 2022-04-02]. Dostupné online. (německy)

Literatura

Ottův slovník naučný; díl 15.; Praha, 1900 (reprint 1999); s. 1057 ISBN 80-7185-226-0
KOHOUTOVÁ, Lucie: Lichtenštejnové v Moravském Krumlově (bakalářská práce); Filozofická fakulta Masarykovy univerzity, Brno, 2017 dostupné online

Externí odkazy

[MZ_1865-1] Matrika zemřelých 1859–1945, rok 1865, Moravský Krumlov (číslo knihy 14278), pag. 28 [online]. [cit. 2022-04-02]. Dostupné online. (německy)

[1]

Navigation

Navigace

Tématické portály