Karel František ze Seilernu

Karel František Seilern
Rodový erb hrabat ze Seilern-Aspangu
Poslanec Moravského zemského sněmu
Ve funkci: 1902 – 1906
Ve funkci: 1907 – 1916
Stranická příslušnost
Členství	Katolická str. národní na Moravě Str. konz. velkostatku
Narození	5. března 1852 Vídeň Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	12. dubna 1916 Vídeň Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Rodiče	Karel Maxmilian Seilern-Aspang
Příbuzní	Julius Seilern (bratr) Josef František Seilern-Aspang (strýc)
Alma mater	Vídeňská univerzita
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karel František ze Seilernu (německy Franz Karl von Seilern, 5. března 1852 Vídeň^[1] – 12. dubna 1916 tamtéž^[1][2]) byl rakouský šlechtic z rodu Seilernů a politik z Moravy; poslanec Moravského zemského sněmu, podporovatel české menšiny ve Vídni.

Biografie

Karel František ze Seilernu se narodil Narodil ve Vídni jako syn hraběte Karla Maxmiliána (1825–1905) ze šlechtického rodu Seilern-Aspangů. Jeho otec byl rovněž činný, stejně jako strýc Josef František (1823–1868). Mladší bratr Julius (1858–1932) spravoval statek Přílepy na Kroměřížsku.^[3]

Vystudoval gymnázium a práva na Vídeňské univerzitě, kde složil všechny tři státní zkoušky. Pak studoval agronomii v Mnichově. V roce 1878 se podílel na tažení rakousko-uherské armády v rámci okupace Bosny a Hercegoviny. Poté pokračoval až do roku 1881 v zemědělských studiích. Podnikl studijní cesty po Evropě a poté se věnoval správě statku Milotice, který se pod jeho vedením stal vzorovým hospodářstvím.

Byl odborníkem na agronomii, uplatňoval nejnovější poznatky a šířil osvětu mezi obyvatelstvem regionu. Angažoval se i v katolickém spolkovém životě na Moravě a byl prezidentem správní rady Moravské agrární a průmyslové banky.^[1] V roce 1913 byl zvolen prezidentem české sekce moravského zemského výboru pro přípravu vzniku rakouského letectva.^[4]

Pro své národní a politické postoje byl označován jako hrabě-demokrat nebo slovácký hrabě. Výrazně poporoval českou menšinu ve Vídni, v čemž navázal na aktivity podobně smýšlejícího šlechtice, Jana Františka z Harrachu. Zejména měl zásluhu na myšlence vzniku vídeňského Českého domu. Ve Vídni mu patřil palác ve Wollzeile.^[2]

Počátkem 20. století se zapojil i do vysoké politiky. V zemských volbách v roce 1902 byl zvolen na Moravský zemský sněm, kde zastupoval kurii venkovských obcí, obvod Kyjov, Hodonín, Žďánice. Na sněm se vrátil v doplňovací volbách 9. února 1907, nyní za kurii velkostatkářskou. V ní uspěl i v řádných zemských volbách v roce 1913. Poslancem byl až do své smrti roku 1916.^[5] V roce 1902 se na sněm dostal jako kandidát Katolické strany národní na Moravě.^[6] Byl řazen mezi klerikální české politiky.^[7] V roce 1907 byl zvolen na sněm jako konzervativec (Strana konzervativního velkostatku).^[8]

Od roku 1914 se u něj projevovaly známky nemoci (kornatění cév). Odjel kvůli tomu na jistou dobu do lázní v Nauheimu. Za světové války byl nicméně stále veřejně aktivní. Soustřeďoval se na péči o zraněné vojáky, zejména Slováky. Na jeho popud byl zřízen provizorní špitál ve Vídni.

V dubnu 1915 utrpěl záchvat mrtvice, v červnu téhož roku druhý záchvat. Zemřel v dubnu 1916 po třetí mrtvici.^[1][2]

Odkazy

Reference