Karel Hájek

Karel Hájek
Karel Hájek v období První republiky
Narození	22. ledna 1900 Lásenice
Úmrtí	31. března 1978 (ve věku 78 let) Praha
Povolání	fotograf, novinář, fotoreportér, fotograf přírody a typograf
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karel Hájek (22. ledna 1900 Lásenice – 31. března 1978 Praha) byl československý novinářský fotograf, považovaný za zakladatele moderní české fotoreportáže.^[1]

Narodil se 22. ledna 1900 v Lásenici. Jeho matka Kateřina (rozená Beránková), která spolu s ním vychovala pět dětí, byla výtečnou kuchařkou, navštěvovaná i Emou Destinnovou. Jeho otec Ondřej (Andreas) vedl s manželkou hostinec a poštovnu, byl předsedou honebního výboru a lásku k přírodě a myslivosti podědil Karel nepochybně i po něm.

Po absolvování obecné školy se v roce 1914 vyučil kovářem v Nové Bystřici. V letech 1914–1918 sloužil v rakouskouherské armádě v Českých Budějovicích, ve Vídni a na frontě v jižních Tyrolích.^[2]

Z války domů se vrátil 25. října 1918, a již tři dny nato odejel do Prahy, kde zůstal natrvalo, s četnými návraty domů k rodičům.^[3]

V letech 1918-1926 pracoval nejprve jako kovodělník v továrně Ringhoffer.^[4] Později pracoval jako řidič pražské tramvaje. V roce 1920 začal amatérsky fotografovat.^[4]

Karel Hájek byl dvakrát ženat. Poprvé se oženil v roce 1925 s Vlastou Havlíčkovou, téhož roku se manželům narodil syn, JUDr. Miloš Hájek, který zemřel 19. července 1984 v Rumburku. Manželé se rozvedli v roce 1930.^[2] Druhý sňatek uzavřel v prosinci 1940 se členkou opery Národního divadla v Praze Jaroslavou (Slávkou) Procházkovou (1912 - 1978).^[5][6]

Jeho dalšími nejbližšími příbuznými byli neteře Marie Kratochvílová a Vlasta Šafářová a synovec Ing. Jiří Hájek.^[3]

V roce 1926 pořídil reportáž o Emě Destinnové, kterou otiskl časopis Pestrý týden. V roce 1929 byla jeho fotografie oceněna ve fotosoutěži téhož časopisu^[7] a byla otištěna na titulní stránce českého^[8] i německého vydání. Od šéfredaktora Bohumila Markalouse získal novinářský průkaz. Až do roku 1932 se snažil spojovat zaměstnání tramvajáka a fotoreportéra, což ale vedlo k řadě problémů. Traduje se příhoda, kdy nechal stát tramvaj uprostřed křižovatky na Václavském náměstí, aby mohl pořídit reportáž o dopravní nehodě.^[9]

Od roku 1927 byl členem Českého klubu fotografů amatérů v Nekázance.

V roce 1932 získal výhradní smlouvu s nakladatelstvím Melantrich. Nadále ale publikoval i v řadě československých i světových časopisů, a to buď anonymně nebo pod různými pseudonymy (Lesík, Kubík a další).^[2][10]

Fotografoval prezidenty Masaryka, Háchu, Gottwalda a Beneše, kterému dělal osobního fotografa.^[11]. S oblibou fotografoval zvířata ve volné přírodě.^[10]

Prosazoval směr moderní žurnalistiky spolu s Pavlem Altschulem, Františkem Illkem, Alexandrem Paulem, Václavem Jírů nebo Janem Lukasem.^[12] Laboranta a asistenta mu při práci na reportážích dělal Zdeněk Tmej.

V letech 1937-1939 fotografoval pro americký časopis Life. Tento časopis otiskl jeho reportáže z událostí jako byly například: X. Všesokolský slet v roce 1938, dostihy v Pardubicích, pohřeb T. G. Masaryka, příjezd nacistické okupační armády do Prahy (fotografie Škaredý den).

V období druhé světové války spolu s dalšími autory, jako byli Jindřich Marco, Oldřich Straka, Karel Ludwig, Václav Jírů nebo Václav Chochola, pokračoval v reportérské práci a zároveň dokumentoval každodenní život v protektorátu.^[12] V roce 1939 se vrátil zpět do redakce časopisu Pestrý týden.

V roce 1945 byl časopis Pestrý týden přejmenován na Svět v obrazech a byl obsahově řízen Ústředním výborem Komunistické strany Československa. Zde Karel Hájek pracoval až do roku 1969, kdy odešel do důchodu.^[4]

V roce 1950 (podle Blanky Chocholové^[2]; Alena Lábová uvádí rok 1953^[4]) mu Státní bezpečnost zabavila archiv negativů, více než 80 000 snímků. Po delší době (v roce 1965) mu byla část archivu (přibližně 16 000 negativů a pozitivů) vrácena. Zbytek archivu je považován za ztracený. S komunistickou tajnou policií jistou dobu spolupracoval pod krycím jménem Reportér.^[13][14] Patrně díky tomu mohl cestovat do zahraničí a fotografovat tam.

V roce 1973 prodal svůj archiv (asi 65 000 negativů a pozitivů, dokumentace, korespondence, rukopisy, knihy a časopisy) Archivu Národního muzea za 130 000 Kčs.^[15]

(c) Bundesarchiv, Bild 183-09018-0009 / Sturm, Horst / CC-BY-SA 3.0

• 1934 Zachráněný z dolu Nelson
• 1939 Škaredý den, (15. březen 1939)
• 1958 Černá madona ^[16]
• portréty prezidentů: Tomáš Garrigue Masaryk, Edvard Beneš, Emil Hácha, Klement Gottwald, Antonín Zápotocký a dalších politiků: Jan Masaryk a další.

• 1938 X. Všesokolský slet
• 1945 Květnové povstání
• 1946 Norimberský proces^[17]
• 1946 Poprava Kurta Daluegeho
• 1946 Poprava Karla Hermanna Franka
• 1948 Únor 1948

• 1955 Vyznamenání za vynikající práci
• 1959 Zlatá (Farringtonova) medalie, Chicago Photographic Salon, za fotografii Černá Madona
• 1966 udělen titul Zasloužilý umělec

Jeho rodný dům č. p. 10 je nyní ve vlastnictví obce Lásenice, je zrekonstruován pro byty a je zde umístěna pamětní deska.^[3]

• Neúprosné světlo. Sociální fotografie v meziválečném Československu. 14. 9. – 28. 10. 2012. Autoři: Karol Aufricht / Irena Blühová / Karel Hájek / Ján Halász / Tibor Honty / Josef Kubín / Ilja Jozef Marko / Sergej Protopopov / Oldřich Straka / Viliam Tóth / Josef Zeman, Galerie Leica, Praha.

• V roce 1940 mu německý časopis Photofreund věnoval monografické číslo^[18]
• HÁJEK, Karel. Jihočech Emil Hácha. (České) Budějovice: Č.A.T., 1942. 
• HÁJEK, Karel. Poslední cesta TGM. Praha: Orbis, 1947. 
• HÁJEK, Karel. Krásy myslivosti. Praha: Orbis, 1953. 
• HÁJEK, Karel. Gagarin v Praze. Praha: Orbis, 1961. 
• HÁJEK, Karel; CHOCHOLOVÁ, Blanka. Karel Hájek. Praha: Asociace fotografů, 1999. ISBN 80-902629-4-5. 

Publikace, na nichž se Karel Hájek podílel:^[3]

• LÁBOVÁ, Alena. Česká novinářská fotografie 1945-1989. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2019. 609 s. ISBN 978-80-246-3713-6. Kapitola Poválečná víra v lepší budoucnost 1945-1947, s. 32–35. 
• PECHÁČKOVÁ, Alena. Karel Hájek – fotograf, teoretik, organizátor. Praha, 2010 [cit. 2020-12-26]. 97 s. bakalářská. Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy : Institut komunikačních studií a žurnalistiky. Vedoucí práce Alena Lábová. Dostupné online.
• VILGUS, Petr. Fotografie v období protektorátu Čechy a Morava. Opava, 1997 [cit. 2020-12-26]. bakalářská. Slezská univerzita v Opavě, Institut tvůrčí fotografie. Vedoucí práce Vladimír Birgus. Dostupné online.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Karel Hájek na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Karel Hájek
• Stránky věnované životu a dílu Karla Hájka.
• Biografie Karla Hájka - Archiv B&M Chochola.
• Karel Hájek na art-magazin.eu.
• Karel Hájek na stránkách Bibliografického slovníku českých zemí
• http://www.ustrcr.cz/data/images/projekty/dokumentacni/horakova07.jpg M. Horáková v popředí skupiny žen z vedení Rady čs. žen. Uprostřed skupiny stojí prezident E. Beneš s chotí Hanou. Titulní strana čas. Vlasta, č. 25, 1. roč., 1947 (zdroj: archiv autorky); odkaz na celý článek: [1]
• The photographer who vanished.