Karel Hanibal z Donína

Karel Hanibal z Donína
Rodový erb pánů z Donína
Rodový erb pánů z Donína
Narození1588
Úmrtí21. února 1633 (ve věku 44–45 let)
Praha
Povolánípolitik a diplomat
DětiMaximilian Ernst von Dohna
Otto Abraham von Dohna
RodičeAbraham von Dohna
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karel Hanibal purkrabí z Donína (německy Karl Hannibal Burggraf von Dohna, 1588 - 21. února 1633, Praha) byl česko-německý šlechtic z rodu Donínů. V roce 1612 se stal fojtem v Horní Lužici. Po přestoupení ke katolicismu v době českého stavovského povstání úzce spolupracoval s císařem Matyášem.

Politická kariéra

Narodil se v roce 1588 jako syn hornolužického fojta Abraháma II. z Donína a jeho manželky Eleonory rozené Saurma-Jeltschové.[1]

V mládí byl poslán do Francie na studia do Paříže a také cestoval do severní Afriky.[2] Díky otci konvertoval ke katolicismu a díky tomu se dostal k císařskému dvoru ve Vídni, kde zastával úřad komorníka.[3]

V roce 1612 přejal dědičný úřad po svém otci a po jeho smrti se 26. června 1613 ujal vlády nad panstvím Sycov.[4] [5] Na počátku své vlády se věnoval nápravě ekonomických záležitostí. V roce 1615 prodal Dziadowu Kłodu vratislavskému klášteru sv. Matěje. Poté v roce 1621 koupil od Koruny české několik vesnic v Horní Lužici.[6]

Po vypuknutí stavovského povstání v Českém království v letech 1618/19 se pokusil evangelické hornolužické pány odradit od spojenectví s odbojnými Čechami. Když se však hornolužičtí aktivně podíleli na sesazení Ferdinanda II. a za českého krále si zvolili Fridricha Falckého, jemuž Karel Hanibal odmítl vzdát hold, jeho pozice katolického fojta v Budyšíně se stala neudržitelnou. Byl zbaven pravomocí a vypuzen z hradu Ortenburgu, s čímž se ovšem odmítl smířit. Následně odešel ke dvoru saského kurfiřta do Drážďan, kde zastával pozici císařského vyslance. a vehementně se snažil přesvědčit Jana Jiřího I., aby se zapojil do války na straně císaře.

Po bitvě na Bílé hoře Karel Hanibal uplatnil své nároky na pozici fojta v Budyšíně a v roce 1622 se skutečně opět stal vrchním správcem v Horní Lužici a jako odměnu za své služby získal od císaře post prezidenta Slezské finanční komory. V této funkci se vyznamenal pronásledováním protestantů.[7]

V roce 1628 se pokusil za přítomnosti císařských dragounů silou přimět protestanty ke konverzi na katolictví, za což si vysloužil přezdívku Seligmacher (Obraceč). Slezsko zatížil vysokými daněmi a kvůli jeho dani ze skotu se mu říkalo Kühmelker (Dojič). Po celá léta třicetileté války byla situace na jeho panstvích klidná, neboť Sycov a okolí armády obou bojujících stran obcházely.[8] Situace se však změnila v roce 1632, kdy švédská a braniborská vojska vstoupila do Slezska a vyplenila je. Karel Hanibal byl zodpovědný za obranu ostrovů Piasek a Tumského ve Vratislavi.[9] Měl v úmyslu postavit se nepřátelským vojskům, proto začal verbovat dobrovolníky do armády. Dne 8. února 1633 došlo ke střetu u Strzelina, tuto bitvu však prohrál.

Brzy nato Karel Hanibal z Donína po krátké nemoci dne 21. února 1633 v Praze zemřel.[10]

Udržoval kontakty s jedním z nejvýznamnějších slezských básníků té doby Martinem Opitzem, který byl nějakou dobu jeho osobním tajemníkem a poradcem. [11]

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Karl Hannibal von Dohna na německé Wikipedii a Karl Hannibal von Dohna na polské Wikipedii.

  1. ↑ T. Kulak, W. Mrozowicz, Syców i okolice od czasów najdawniejszych po współczesność, Wrocław – Syców 2000, s. 47.
  2. ↑ T. Kulak, W. Mrozowicz, Syców i okolice od czasów najdawniejszych po współczesność, Wrocław – Syców 2000, s. 49.
  3. ↑ J. Franzkowski, Geschichte der freien Standesherrschaft, der Stadt und des landrätlichen Kreises Gross Wartenberg, Gross Wartenberg 1912, s. 93.
  4. ↑ A. i A. Galasowie, Dzieje Śląska w datach, Wrocław 2001, s. 353.
  5. ↑ M. Mierzba, Wolne państwo stanowe Syców, mps. pracy dypl., Wrocław 2009, s. 40.
  6. ↑ T. Kulak, W. Mrozowicz, Syców i okolice od czasów najdawniejszych po współczesność, Wrocław – Syców 2000, s. 49.
  7. ↑ T. Kulak, W. Mrozowicz, Syców i okolice od czasów najdawniejszych po współczesność, Wrocław – Syców 2000, s. 49.
  8. ↑ M. Mierzba, Wolne państwo stanowe Syców, mps. pracy dypl., Wrocław 2009, s. 42-43.
  9. ↑ M. Mierzba, Wolne państwo stanowe Syców, mps. pracy dypl., Wrocław 2009, s. 43.
  10. ↑ T. Kulak, W. Mrozowicz, Syców i okolice od czasów najdawniejszych po współczesność, Wrocław – Syców 2009, s. 50.
  11. ↑ M. Mierzba, Wolne państwo stanowe Syców, mps. pracy dypl., Wrocław 2009, s. 41.

Literatura

  • Hermann Palm: Dohna, Karl Hannibal Burggraf von. In: Allgemeine Deutsche Biographie (ADB). Band 5, Duncker & Humblot, Leipzig 1877, S. 309.
  • Arno Duch: Dohna, Karl Hannibal Burggraf von. In: Neue Deutsche Biographie (NDB). Band 4, Duncker & Humblot, Berlin 1959, ISBN 3-428-00185-0, S. 51 (v elektronické podobě).
  • Hermann Knothe: Der Antheil der Oberlausitz an den Anfängen des 30jährigen Krieges, 1618–1623. In: Neues Lausitzisches Magazin. Band 56, 1880, S. 1–95 (v elektronické podobě Archivováno 23. 6. 2018 na Wayback Machine.)
  • Hermann Knothe: Die Oberlausitz während der Jahre 1623 bis 1631. Von der Pfandübergabe an Kursachsen bis zum Beginn des Krieges mit dem Kaiser. In: Neues Lausitzisches Magazin. Band 65, 1889, S. 193–261 (v elektronické podobě[nedostupný zdroj])
  • Frank Müller: Kursachsen und der Böhmische Aufstand 1618–1622 (= Schriftenreihe zur Erforschung der neueren Geschichte. Band 23). Münster 1997.
  • Kulak T., Mrozowicz W., Syców a jeho okolí od nejstarších dob až po současnost, ed. Nakladatelství Atut, Wrocław - Syców 2000.
  • Franzkowski J., Geschichte der freien Standesherrschaft, der Stadt und des landrätlichen Kreises Gross Wartenberg, Gross Wartenberg 1912.

Média použitá na této stránce

Dohna-Scheibler317ps.jpg

Scheibler'sches Wappenbuch , älterer Teil

Meißner

Dohna