Karel Hetteš

Karel Hetteš (29. července 1909, Praha-Žižkov – 21. září 1976, Praha)^[1][2] byl historik a kritik výtvarného umění se zaměřením na sklo, publicista a kurátor výstav skla.

Život

Karel Hetteš se narodil a byl pokřtěn jmény Karel Miroslav na Žižkové, jako syn Františka Hetteše z Jičíněvsi a jeho manželky Marie, rozené Markové, ze Želetavy; rodina bydlela v domě čp. 184 v Břevnově. Otec byl v roce 1907 hostinským v Brně, v době synova narození se dal zapsat jako agent a v roce 1910 se sám nebo s rodinou přestěhoval do Bubenče.^[3] Karlův strýc Josef Ferdinand Hetteš byl akademický malíř.

Vystudoval dějiny umění na École du Louvre v Paříži a v Mnichově. V letech 1931-1934 studoval na Haute École des Sciences politiques v Paříži. Působil jako redaktor nejprve v Bruselu, později po roce 1938 jako redaktor České grafické Unie a Pražských akciových tiskáren. V letech 1938-1945 byl redaktorem Národních novin, od roku 1941 zástupcem šéfredaktora. Po válce byl v letech 1945-1947 tiskovým referentem Ministerstva průmyslu, v letech 1948–1951 byl členem redakčního kruhu, odpovědným zástupcem a poté vedoucím redaktorem časopisu Tvar. Ve stejné době byl šéfredaktorem časopisu Věci a lidé.

Roku 1951 byl z politických důvodů propuštěn a pracoval pak jako pomocný dělník v podniku Umělecké sklo v Kamenickém Šenově až do roku 1953. Podle René Roubíčka ve skutečnosti organizoval výstavy skla, sháněl pro podnik zakázky a působil jako odborný poradce a teoretik nového moderního skla.^[4] Roku 1953 se stal odborným pracovníkem Uměleckoprůmyslového muzea v Praze. Od roku 1957 byl teoretikem skupiny Bilance, po roce 1959 působil jako publicista ve svobodném povolání. V letech 1969-1971 byl redaktorem časopisu Výtvarná práce. Roku 1964 byl zvolen do předsednictva reformovaného SČSVU a v letech 1965-66 působil jako předseda sekce užitého umění a průmyslového výtvarnictví, od roku 1967 jako předseda výstavní rady.^[5] Přispíval do časopisů Tvar, Glasrevue, Glass Review, Květen, Květy, Umění, Výtvarná práce, Zprávy památkové péče. Byl členem Umělecké besedy a mezinárodních sdružení AICA, AIHV (Mezinárodní asociace pro dějiny skla), WCC (Světová rada řemesel).^[6]

Ocenění

• 1958 Zlatá medaile na Expo ´58 v Bruselu za knihu o skle
• 1967 Cena Antonína Matějčka^[6]

Dílo

Karel Hetteš získal vzdělání a prožil část své profesionální kariéry před válkou. Byl jedním z nejvýznamnějších badatelů v oboru českého skla,^[7] organizátorem výstav a kurátorem jedné z velkých světových sbírek skla v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze. K subjektu svého bádání přistupoval jako kvalifikovaný historik a díky spolupráci s českými výtvarníky se stal i spoluautorem některých děl. Roku 1953 ho přizval ředitel Borských ateliérů - Borocrystal Karel Jindra ke spolupráci, aby jako špičkový historik skla a teoretik napomohl s řešením některých praktických problémů.

Jako pracovník UPM a později externí spolupracovník muzea zajišťoval účast českých sklářů na XI. trienále v Miláně. Podílel se na přípravě expozic na Expo 58 v Bruselu a Expo 1967 v Montrealu i na výstavách českého skla v Moskvě, Corningu a Sao Paulu. Měl úvodní projev na symposiu skla, které se konalo 16. až 19 srpna 1970 v Dublinu při příležitosti sněmování světové rady řemesel.^[8]

Krátce po Světové výstavě Expo ´58 v Bruselu se stal jedním z teoretiků nově ustavené Skupiny průmyslových výtvarníků v Umělecké besedě. Po počátečním optimismu, prezentovaném na výstavách Bilance roku 1958 a 1960, však ochota průmyslových podniků realizovat návrhy výtvarníků v letech 1962/1963 zcela opadla^[9] a jen díky Hettešově prozíravosti se vzory zachovaly alespoň ve sbírkách UPM.^[10] K poválečnému vývoji českého sklářství roku 1966 napsal: Zatímco na Západě byl vývoj v rukou zkušených a často velmi obchodně zdatných praktiků, u nás se víc teoretizovalo nebo ještě spíše filozofovalo. Možnosti experimentace ve výrobě a prosazování vytvořených prototypů se přitom po počátečním a velmi slibném rozmachu po polovině 50. let postupně stále zmenšovaly. ^[11]

Když roku 1976 zemřel, zůstala nedokončena jeho práce o sklárnách Kavalier a sklárnách v Posázaví i souborné práce o historii a současnosti českého sklářství.^[12]

Bibliografie (výběr)

• Albrecht Dürer, Praha 1954
• Bohemian Glass throughout the Ages, Prague 1954
• 500 let českého skla. 15-20. století, Praha 1954
• Současné sklo (Deset let práce československých výtvarníků), Severočeské muzeum, Liberec 1955
• Glass in Czechoslovakia, Praha 1958
• Old Venetian Glass, London 1960
• Modern Ceramics, London 1963 (s P. Radou)
• Venetian Trends in Bohemian Glass, Corning 1963
• Sklo borských výtvarníků, kat. výstavy, Muzeum skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou 1964
• Modern Ceramics, Praha 1965 (s P. Radou)
• 50 let českého užitého umění a průmyslového výtvarnictví. Mezníky vývoje v letech 1918-1968, UPM Praha 1969
• Benátské sklo, 146 s., Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze 1973

Katalogy

• 1952 Umělecké sklo: Česká sklářská tradice a výsledky činnosti národního podniku Umělecké sklo, UPM Praha
• 1958 Bilance 58, SČSVU
• 1959 Krkonoše ve fotografii Zdenko Feyfara, SČSVU
• 1961 Alena Kroupová, UPM v Praze
• 1966 Jiří Rathouský: Grafika, Galerie Fronta
• 1967 Věra Lišková, Galerie na Betlémském náměstí, Praha
• 1967 Tapio Wirkkala, Galerie na Betlémském náměstí, Praha
• 1969 Stanislav Kovář, Galerie na Betlémském náměstí, Praha
• 1969 Alois Metelák, Regionální muzeum v Litomyšli (spoluautor katalogu)
• 1970 Současné české sklo, Mánes, Praha
• 1970 Současná česká keramika, Galerie na Betlémském náměstí, Praha
• 1972 Václav Kautman, Pallas, vydavateľstvo Slovenského fondu výtvarných umeni
• 1973 Glas von Vera Liskova, J. & L. Lobmeyr (s Haraldem Rathem)

Kurátor výstav (výběr)

• 1952 Umělecké sklo, Praha, Brno
• 1964 Výstava československého skla, New York City
• 1965 Bohemian Glass, Victoria and Albert Museum, Londýn
• 1965 Tšekkoslovakian taideteollisuutta / Tjeckoslovakisk konstindustri, Helsingin Taidehalli / Helsingfors Konsthall, Helsinky
• 1966 Bilance ´66, Praha
• 1966 Aktuální tendence v československém užitém umění a průmyslovém výtvarnictví, Praha
• Tapio Wirkkala, Galerie na Betlémském náměstí, Praha
• 1969 50 Jahre der Tschechischen angewandten Kunst und industrial design, Vídeň
• 1970 Současná česká keramika, Praha
• 1970 Současné české sklo, Praha
• 1972 Václav Kautman, Bratislava
• 1973 Velká doba italského umění ohně: Italská majolika a benátské sklo z československých sbírek, Praha

Reference

Literatura

• Sylva Petrová, České sklo, 428 s., Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze, Praha 2018, ISBN 978-80-87989-50-0
• Lubomír Slavíček (ed.): Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800–2008), Sv. 2, s. 1612–1613, Academia Praha 2016, ISBN 978-80-200-2094-9
• Sylva Petrová, České a slovenské sklo v exilu, Moravská galerie v Brně a nakladatelství KANT, Praha 2007, MG ISBN 978-80-7027-165-0, KANT ISBN 978-80-86970-49-3
• Alena Adlerová: Karel Hetteš, in: Nová encyklopedie českého výtvarného umění, Academia, Praha 1995, ISBN 80-200-0522-6, s. 257
• René Roubíček - méně známé tváře sklářského výtvarníka / Less Known Traits of the Glass Artist, 72 s., Spolek sympozia rytého skla, Liberec 2022, ISBN 978-80-11-02594-6

Externí odkazy

• Karel Hetteš v informačním systému abART