Karel Hildprandt

Karel Hildprandt
Narození	20. listopadu 1894 Blatná Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	20. ledna 1975 (ve věku 80 let) Strakonice Československo Československo
Místo pohřbení	Radomyšl, později rodová hrobka v Paštikách
Povolání	malíř
Titul	baron (podle zákona z 10. prosince 1918 české republikánské zřízení tyto tituly neuznává)
Choť	(1919) Marie Daubková (1893–1935)
Rodiče	Ferdinand Karel Hildprandt (1863–1936) a Josefina z Thun-Hohensteinu (1872–1939)
Příbuzní	Bedřich Hildprandt, Jindřich Hildprandt a Robert Hildprandt (sourozenci)
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Karel Hildprandt (20. listopadu 1894 Blatná – 20. ledna 1975 Strakonice)^[1] byl český malíř a šlechtic z rodu Hildprandtů z Ottenhausenu. V září 1939 podepsal prohlášení české a moravské šlechty. Zatímco jeho příbuzní postupně opustili komunistické Československo, on zůstal v Čechách až do smrti.^{[pozn. 1]}

Narodil se jako druhý syn Ferdinanda Karla Hildprandta z Ottenhausenu (1863–1936), c. k. komorníka a nadporučíka v záloze, a jeho manželky Josefiny, roz. z Thun-Hohensteinu (1872–1939).^[1] Měl tři bratry – Roberta (1893–1974), Jindřicha (1895–1968) a Bedřicha (1902–1981).

Absolvoval gymnázium v Písku.^[2] V době Rakousko-uherské monarchie byl c. k. důstojníkem dragounů.^[1] Stal se malířem, ale neměl akademické vzdělání, učil se soukromě.^{[pozn. 2]} Maloval portréty, krajinné scenérie a přírodní motivy z Blatenska i ze svých zahraničních cest, dále pak lovecké výjevy. Napsal krátkou knihu vzpomínek Přátelé a jiné drobnosti, kniha vyšla v roce 1921.^[3] K nim přibyly ještě knihy Z mých lesů a Bez slunce (1923).^[2]

Oženil se 13. srpna 1919 v Oseku s Marií, zvanou Mimi von Daubek (22. listopadu 1893 Osek – 20. dubna 1935 Praha-Bohnice), dcerou Eduarda rytíře von Daubek ml. (1844–1912) a jeho manželky Marie Němečkové (1866–?).^{[1][2][pozn. 3]} Choť přinesla do rodiny statek a zámek Osek,^[3] zemřela však už ve věku 41 let. Manželství zůstalo bezdětné.

Po otci zdědil statek a zámek Škvořetice.^[1] Za druhé světové války přepsal statek Škvořetice na svého synovce Ferdinanda (1920–1942), nejstaršího syna staršího bratra Roberta, aby chlapec nemusel na frontu.^[3] To ovšem nepomohlo a Ferdinand padl v Ilinovce v Rusku.^[1]

On i jeho tři sourozenci podepsali prohlášení české a moravské šlechty ze září 1939 a v době nacistické okupace se přihlásili k českému národu.

Po komunistickém převratu v roce 1948 mu byl zkonfiskován majetek, z Československa však neodjel. Bydlel a tvořil v ateliéru ve staré škole ve Škvořeticích a přivydělával si prodejem svých obrazů.^[3][5]

Zemřel v roce 1975 v nemocnici ve Strakonicích, 25. ledna 1975 byl v tichosti pohřben v Radomyšli.^[2] Komunistický režim nedovolil, aby bylo jeho tělo uloženo v rodinné hrobce v Paštikách. Teprve po Sametové revoluci tam jeho ostatky mohly spočinout.^[3]

V roce 1984 byla ve škvořetickém kulturním domě uspořádána čtrnáctidenní výstava Hildprandtových obrazů. S výstavou pomohl také škvořetický malíř Miloslav Pešek, který se u Karla Hildprandta de facto vyučil. Vystaveno bylo 95 obrazů a na výstavu přišlo 478 návštěvníků.^{[5][pozn. 4]}

Některá díla Karla Hildprandta a jeho bratra Jindřicha jsou vystavena na zámku v Blatné.^[6]