Karel Holubec

Doc. MUDr. Karel Holubec, CSc.
Narození	30. ledna 1906 nebo 30. listopadu 1906 Pržno Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	6. ledna 1977 (ve věku 70 let) Třebíč Československo Československo
Alma mater	Filozofická fakulta Univerzity Karlovy 1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy
Povolání	lékař a spisovatel
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karel Holubec (30. ledna 1906 Pržno – 6. ledna 1977 Třebíč) byl český lékař a vědec.

Karel Holubec se narodil 30. ledna 1906 v Pržně na Valašsku v rodině vesnického učitele Josefa Holubce. V dětství se u něj projevil výjimečný talent pro cizí jazyky. V měšťanské škole plynně hovořil německy, italsky i francouzsky. Díky nadaci pro osiřelé děti mohl vystudovat gymnázium ve Valašském Meziříčí a tam se také zrodila jeho velká touha stát se cestovatelem a poznat Orient. Získal stipendium na filozofické fakultě Karlovy univerzity, kde byl zapsán ke studiu orientalistiky. Matka si přála, aby se stal lékařem a tak po třetím semestru přešel na lékařskou fakultu.

Do lékařské praxe uvedl Karla Holubce MUDr. Kudláč, chirurg Zemské nemocnice v Uherském Hradišti. Tam provedl zcela unikátní operaci chlapce s bodnou ranou v srdci. Dalším unikátním zákrokem bylo vyjmutí dvou hřebů z hlavy chlapce, které mu tam zatloukl jeho otec.

V roce 1936 se stal asistentem MUDr. Jana Konečného, primáře chirurgického oddělení okresní nemocnice v Třebíči. Začátkem roku 1937, v rámci Výboru pro pomoc demokratickému Španělsku, inicioval a spoluorganizoval peněžní sbírku. Z výtěžku bylo zakoupeno zařízení a vybavení chirurgické polní nemocnice o 120 lůžkách, které bylo dopraveno do střediska Mezinárodních brigád do Albacete ve Španělsku. Tam Karel Holubec v dubnu roku 1937 vyjel s českou zdravotní skupinou. Spolu s ním odjela i jeho manželka Marie Holubcová, která si osvojila základy praxe válečné operační sestry – sálové instrumentářky. Dislokací do budovy opuštěného kláštera v Guadalajaře byl uveden v činnost 1. československý lazaret Jana Amose Komenského, v němž pracovala česká zdravotnická skupina pod vedením dr. Holubce.^[1]

Po návratu se manželé Holubcovi skrývali před fašisty mezi personálem pražské Vinohradské nemocnice. Zde Holubec využil svých zkušeností válečného chirurga především při léčení tříštivých zlomenin. V roce 1945 se manželé vrátili zpět do Třebíče, kde Karel Holubec získal místo primáře chirurgického oddělení a později se stal ředitelem nemocnice. V roce 1946 byl habilitován prof. MUDr. Podlahou na lékařské fakultě Masarykovy univerzity v Brně.

Své zkušenosti ze španělské občanské války zúročil také v rozšiřování indikací pro krevní převody při léčení chirurgicky nemocných pacientů a je tak považován za jednoho z průkopníků transfuzní služby v Československu.^[2]

V roce 1950 se zúčastnil s delegací československých lékařů studijní cesty po tehdejším SSSR. V roce 1955 byl vyslán jako expert na světovou konferenci o účincích atomového záření do Hirošimy a Nagasaki v Japonsku. Vydal několik knih, např. Případ Bikiny a Popel smrti. Vydání těchto odborných knih předcházelo roční studium oborů jaderné fyziky a chemie.^[2]

V roce 1960 byl vyslán sekcí Organizace spojených národů do tehdejšího Belgického Konga, kde organizoval ve zdravotnickou pomoc obyvatelstvu. V letech 1961 a 1962 byl docent Holubec vyslán do Maroka a v letech 1967–1969 působil v Etiopii, kam jej rovněž doprovázela jeho žena Marie. Za svou expertní zdravotnickou činnost v zahraničí byl vyznamenán Mezinárodním Červeným křížem.^[2]

Dobře ovládal romštinu, navštěvoval cikánské rodiny a pomáhal jim kromě zdravotnické péče i s integrací do společnosti. Pod pseudonymem Jan Sobota vydal sbírku veršů ze starých cikánských básní a písní, které přeložil a přebásnil pod názvem Cikán zpívá jinak.^[2]

Karel Holubec ovládal 15 světových jazyků. Za svou celoživotní práci byl vyznamenán celou řadou státních a zdravotnických vyznamenání.^[2]

Místo primáře třebíčské nemocnice zastával až do roku 1967. Zemřel v 71 letech na rakovinu. Pohřben byl na Starém hřbitově v Třebíči.

Po smrti doc. Holubce bylo jeho ženě Marii a dalším interbrigadistům uděleno čestné španělské občanství a Marie Holubcová obdržela v Madridu v r. 1996 z rukou Španělského krále titul Señora doña.

V roce 2017 vyšla kniha Stanislava Motla s názvem Peklo pod španělským nebem, ta se věnuje osudům španělských interbrigadistů z českých zemí. Mimo jiné i Karla Holubce a jeho manželky.^[3]

Karel Holubec napsal a publikoval více než 100 prací uveřejněných v odborných lékařských časopisech a více než 50 popularizačních článků. Je uveden jako spoluautor knihy Válečná chirurgie a sám vydal 4 knihy s lékařskou tematikou:

• Chirurgické léčení popálenin
• Popel smrti,
• Případ Bikini
• Blíž k obratníku
• Hirošima – Nagasaki

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Karel Holubec na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Karel Holubec