Karel Honzík

Karel Honzík
Narození24. září 1900
Le Croisic
FrancieFrancie Francie
Úmrtí4. února 1966 (ve věku 65 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníSlavín
Vyšehradský hřbitov
Povolánípedagog, spisovatel, architekt, autor sci-fi, designér, učitel a teoretik
RodičeJaroslav Honzík otec
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Karel Honzík (24. září 1900 Le Croisic, Francie – 4. února 1966, Praha) byl český architekt, teoretik architektury a designér, zejména návrhář nábytku. Byl autorem odborných publikací i sci-fi knih.

Životopis

Studoval v letech 1918–1925 na Vysoké škole architektury a pozemního stavitelství na ČVUT, kde se stal po 2. světové válce profesorem (od roku 1945). Patřil do skupiny architektů meziválečné avantgardy, byl členem tzv. Puristické čtyřky, spoluzakladatel spolku Devětsil a od samotného vzniku členem Levé fronty (1929), později působil ve Svazu socialistických architektů. Ve své tvorbě zpočátku vycházel ze zásad kubismu, později přešel k purismu. Od 30. let se s kolegou, architektem Ladislavem Žákem, věnoval konceptu životního slohu; od 40. let se k dvojici připojil Bohuslav Brouk. Začátkem třicátých let spolupracoval s anglickým architektem F. R. S. Yorkem na knize The Modern House, která byla vydaná v roce 1934.[1]

Po roce 1945

V roce 1946 podepsal prokomunistické „Májové poselství kulturních pracovníků českému lidu!“ publikované před květnovými volbami do Ústavodárného Národního shromáždění. Tento předvolební manifest komunistů podepsalo celkem 843 kulturních pracovníků a komunisté volby vyhráli.[2] V roce 1948 podepsal prokomunistickou výzvu Kupředu, zpátky ni krok!, jež byla vydána dne 25. února 1948 pro podporu komunistického převratu.[3] V roce 1948 se stal prvním ředitelem Stavoprojektu. V letech 1950–1951 byl členem redakce měsíčníku Architektura ČSR.[4] Aktivně vystupoval proti kýči v oblasti bytového vybavení.[5]

Dílo

(c) Matěj "Dědek" Baťha, CC BY-SA 4.0
Rodinný dům v Břevnově
Budova Všeobecného penzijního ústavu v Praze na Žižkově, dnes Dům odborových svazů
  • 1925–1926 Přestavba rodinného domu č. p. 378, Praha 6-Břevnov, Za Strahovem 55,[6]
  • 1926–1928 Nájemní dům č. p. 449, Praha 5-Košíře, Starokošířská 5, spolu s Josefem Domkem,[6]
  • 1929 Rodinný dům redaktora Karla Jíšeho,[6]
  • 1929–1930 Rodinný dům Františka Langera, č. p. 331, Praha 4-Podolí, Nad cementárnou 23,[6]
  • 1929–1934 Všeobecný penzijní ústav, Praha 3 – Žižkov; spolu s Josefem Havlíčkem,
  • 1931–1932 Nájemní domy č. p. 1120, 1035 (též Domy Všeobecného penzijního ústavu), Praha 4-Nusle, Pátého května 37–41, spolu s Josefem Havlíčkem,[6][7]
  • 1939 Venkovský rodinný dům Gustava Helmhackera č. p. 150, Plzeň-Hradiště,[8]
  • 1939 Venkovský dům Františka Kovárny čp. 6, Bezmíř

Spisy

Odborné práce (výběr)

  • Úvod do studia psychických funkcí v architektuře (1944)
  • Necessismus: Myšlenka rozumné spotřeby (1946)
  • Tvorba životního slohu (1946)
  • Architektura všem (1956)
  • Za obzorem věcnosti (2002, ed. Dita Dvořáková-Robová; angl. Beyond the horizon of objectivity, 2002, přel. Ladislav Nagy)

Paměti

  • Ze života avantgardy. Praha 1963

Sci-fi prózy

  • Znovuzřízení ráje (1961)
  • Stopa ve vesmíru (napsal 1952, vydáno posmrtně 1970)[9].

Odkazy

Reference

  1. ↑ MARGOLIUS, Ivan. Honzík and Yorke: How a Czech Architect Became the Prime Mover in the Ascent of Modern Architecture in Great Britain. The British Czech and Slovak Review. Zima, roč. 2017, čís. 157, s. 6–7. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-01-22.  Archivováno 22. 1. 2018 na Wayback Machine.
  2. ↑ KUSÁK, Alexej. Kultura a politika v Československu 1945–1956. 1. vyd. Praha: Torst, 1998. 663 s. (Malá řada kritického myšlení). ISBN 978-80-7215-055-7. S. 175. 
  3. ↑ Kupředu, zpátky ni krok!. S. 150. Tvorba [online]. Ústřední výbor Komunistiské strany Československa, 1948 [cit. 2024-12-01]. Roč. 17, čís. 8, s. 150. Dostupné online. 
  4. ↑ KNAPÍK, Jiří. Kdo byl kdo v naší kulturní politice 1948–1953: biografický slovník stranických a svazových funkcionářů, státní administrativy, divadelních a filmových pracovníků, redaktorů. 1. vyd. Praha: Libri, 2002. 280 s. (Kdo byl kdo). ISBN 978-80-7277-093-9. S. 105. 
  5. ↑ KNAPÍK, Jiří; FRANC, Martin. Průvodce kulturním děním a životním stylem v českých zemích 1948–1967. 1. vyd. Praha: Academia, 2011. 1297 s. (Šťastné zítřky). ISBN 978-80-200-2019-2. OCLC 780284198 Kapitola Kýč, s. 490. OCLC: ocn780284198. 
  6. ↑ a b c d e ŠVÁCHA, Rostislav. Od moderny k funkcionalismu: Proměny pražské architektury 1. poloviny 20. století. Praha: Victoria Publishing, 1994 (2. vydání). ISBN 80-85605-84-8. 
  7. ↑ KOHOUT, Michal; TEMPL, Stephan; ŠLAPETA, Vladimír. Praha- architektura XX. století. Praha: Zlatý řez, 1998. ISBN 80-901562-3-1. S. 174. 
  8. ↑ Památkový katalog: Vila Plzeň-Hradiště, Kostincova 150 [online]. [cit. 2019-03-09]. Dostupné online. 
  9. ↑ ADAMOVIČ, Ivan; NEFF, Ondřej. Slovník české literární fantastiky a science fiction. Praha: R3, 1995. ISBN 80-85364-57-3. Kapitola Honzík, Karel, s. 96. 

Literatura

  • ŠVÁCHA, Rostislav. Od moderny k funkcionalismu: Proměny pražské architektury 1. poloviny 20. století. Praha: Victoria Publishing, 1994 (2. vydání). ISBN 80-85605-84-8. 
  • KOHOUT, Michal; TEMPL, Stephan; ŠLAPETA, Vladimír. Praha- architektura XX. století. Praha: Zlatý řez, 1998. ISBN 80-901562-3-1. S. 220. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Dum odborovych svazu.jpg
Autor: Ludek, Licence: CC BY-SA 3.0
Dům odborových svazů na náměstí Winstona Churchila v Praze 3, před r. 1989 Ústřední rada odborů na náměstí Antonína Zápotockého v Praze 3, před druhou světovou válkou Pensijní ústav