Karel I. Minsterberský

Karel I. Minsterberský
Nejvyšší mincmistr Českého království
Ve funkci: 1523 – 1525
Panovník	Ludvík Jagellonský
Předchůdce	Jindřich Tunkl z Brníčka
Nástupce	Jindřich Tunkl z Brníčka
Hornolužický fojt
Ve funkci: 1520 – 1527
Panovník	Ludvík Jagellonský, Ferdinand I.
Předchůdce	Vilém mladší z Ilburka
Nástupce	Zdislav Berka z Dubé a Lipé
Zemský hejtman v Čechách
Narození	4. května 1476 Kladsko
Úmrtí	31. května 1536 (ve věku 60 let) Ząbkowice Śląskie
Choť	Anna Zaháňská (1488–1536)
Rodiče	Jindřich I. starší z Minsterberka a Uršula Braniborská
Děti	Jindřich II. Minsterberský Jáchym Minsterbersko-Olešnický Hedvika Minsterberská Jan Minsterbersko-Olešnický Jiří II. Minsterbersko-Olešnický Markéta Minsterberská Uršula Minsterberská
Příbuzní	Markéta Minsterberská, Albrecht Minsterberský a Jiří I. Minsterberský (sourozenci) Jiří Braniborsko-Ansbašský (zeť a bratranec) Jindřich III. Minsterberský a Karel II. Minsterberský (vnoučata)
Profese	aristokrat
Commons	Charles I of Podebrady
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karel I. Minsterberský (4. května 1476, Kladsko – 31. května 1536, Frankenstein), byl minsterberský a olešnický kníže a nejvyšší hejtman Českého království, pocházející z minsterberské větve rodu z Poděbrad.

Životopis

Byl synem minsterberského knížete Jindřicha a jeho ženy Uršuly Braniborské, jeho dědem byl pak český král Jiří z Poděbrad. Karel byl znám jako výborný diplomat, spolupodílel se například na uzavření jagellonsko-habsburské dědické smlouvy z Vídně z roku 1515.^[1] V roce 1517 ztratil Volovsko a Stěnavsko.^[2] K nástupu reformace byl pozitivní, obzvláště mu vyhovovala nauka o nenadřazenosti církevní moci nad mocí světskou.^[3] Využíval reformačního nadšení k protiřímské politice, avšak již od poloviny 20. let 16. století se začal od náboženských novot odvracet.^[4]

V letech 1520–27 byl hornolužickým fojtem.^[5]

V letech 1523–1525 vykonával úřad nejvyššího mincmistra Českého království a stál v čele nově sestavené zemské vlády Ludvíka Jagellonského.^[6]

Byl pohřben se svojí ženou ve farním kostele svaté Anny ve Frankenštejnu.^[7]

Manželství a potomci

Oženil se roku 1488 s Annou Zaháňskou, poslední členkou hlohovsko-zaháňské větve slezských Piastovců. Měli spolu dvanáct dětí.

• 1. Jindřich (30. 4. 1497 Kladsko – 25. 7. 1497 tamtéž)^[8][9]
• 2. Anna (6. 9. 1499 Kladsko – 24. 10. 1504 Wołów)^[10][9]
• 3. Kateřina (2. 9. 1500 Kladsko – 15. 6. 1507 Strzelin)^[11][9]
• 4. Markéta (27. 12. 1501 – 26. 6. 1551), manž. 1519 Jan IV. Zajíc z Hazmburka (1486 – 2. 10. 1553)^[12][13][9]
• 5. Jáchym (18. 1. 1503 Olešnice – 27. 12. 1562 Vratislav)^[9][14]
• 6. Kunhuta (25. 9. 1504 Olešnice – 25. 7. 1532 Zábřeh), manž. 1521 Kryštof z Boskovic († 13. 9. 1550 Vídeň)^[9][15]
• 7. Uršula (3. 12. 1505 Olešnice – 24. 1. 1539 Żary), manž. 1523 Hieronymus von Biberstein († 30. 6. 1549)^[16][9]
• 8. Jindřich II. (29. 3. 1507 Olešnice – 2. 8. 1548 Bierutów), kníže minsterberský, olešnický a bernštatský, I. manž. 1529 Markéta z Pernštejna (30. 7. 1514 – 10. 6. 1529), II. manž. 1537 Markéta Meklenburská (8. 4. 1515 Schwerin – 30. 8. 1559 Bernstadt)^[17][9]
• 9. Hedvika (10. 6. 1508 Olešnice – 28. 11. 1531 Lehnice), manž. 1525 Jiří Braniborsko-Ansbašský (4. 3. 1484 Ansbach – 27. 12. 1543 tamtéž), braniborsko-ansbašský markrabě a krnovský, ratibořský a opolský kníže^[18][9]
• 10. Jan (4. 11. 1509 Olešnice – 28. 2. 1565 tamtéž), kníže minsterberský, olešnický a bernštatský, I. manž. 1536 Kristyna Szydlowiecka (1519 – 17. 6. 1556), II. manž. 1561 Markéta Brunšvicko-Wolfenbüttelská († 27. 10. 1580 Stauffenburg)^[19][9]
• 11. Barbora (4. 2. 1511 Olešnice – 6. 4. 1539 tamtéž), abatyše ve Střelíně^[9][20]
• 12. Jiří II. (30. 4. 1512 Olešnice – 31. 1. 1553 tamtéž), kníže minsterbersko-olešnický, manž. Eliška Kostková z Postupic († 1553)^[9][21]

Vývod z předků

Odkazy

Reference

Literatura

• FELCMAN, Ondřej; FUKALA, Radek, a kol. Poděbradové. Rod českomoravských pánů, kladských hrabat a slezských knížat. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2008. 761 s. ISBN 978-80-7106-949-2. 
• FUKALA, Radek. Münstrberkové. In: DOKOUPIL, Lumír. Biografický slovník Slezska a severní Moravy 11. Ostrava: Ostravská univerzita, 1998. ISBN 80-7042-470-2. S. 95–106.
• FUKALA, Radek. Slezsko – neznámá země Koruny české : knížecí a stavovské Slezsko do roku 1740. České Budějovice: Veduta, 2007. 344 s. ISBN 978-80-86829-23-4. 
• GŁOGOWSKI, Stefan. Genealogia Podiebradów. Gliwice: Urzad Miasta i Gminy Ziebice ; Muzeum w Gliwicach, 1997. 156 s. (polsky) 
• GŁOGOWSKI, Stefan. Potomci krále Jiřího z Poděbrad : (Genealogie knížat z Minstrberka). Ostrava: Klub genealogů a heraldiků, 1989. 83 s. 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Karel I. Minsterberský na Wikimedia Commons
• Radek Fukala: Silesian Duke Charles I of Münsterberg and Oels and His Power Aspirations. Prague Papers on the History of International Relations, 2018, 2.

Předchůdce: Jindřich I. Starší

Minsterberský kníže 1498–1536

Nástupce: Jindřich II. Minsterberský

Předchůdce: Jiří Minsterberský

Olešnický kníže 1502–1536

Nástupce: Jindřich II. Minsterberský

Předchůdce: Vilém mladší z Ilburka

Hornolužický fojt 1520–1527

Nástupce: Zdislav Berka z Dubé a Lipé