Karel I. z Valois

Karel I. z Valois
Hrabě z Valois, Alençonu, Maine, Anjou, Chartres a Perche
Náhrobek Karla z Valois
Narození	12. března 1270 Vincennes
Úmrtí	16. prosince 1325
Pohřben	Jakobínský klášter v Paříži
Manželky	Markéta z Anjou Kateřina z Courtenay Mahaut ze Châtillonu
Potomci	Isabela Filip VI. Francouzský Johana z Valois Markéta z Valois Karel II. z Alençonu Kateřina Jan Kateřina z Valois Johana z Valois Isabela Marie z Valois Isabela z Valois Blanka z Valois Ludvík
Dynastie	Kapetovci
Otec	Filip III. Francouzský
Matka	Isabela Aragonská
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karel z Valois (francouzsky Charles de Valois, 12. března 1270, Vincennes – 16. prosince 1325) byl čtvrtý syn francouzského krále Filipa III. Smělého a jeho první manželky Isabely Aragonské, bratr Filipa IV. Sličného. Dante Alighieri jej ve své Božské komedii umístil do Očistce.^[1]

Život

Byl to člověk průměrně inteligentní, ale nadprůměrně ctižádostivý a chamtivý. Jako mladší syn bez zděděných knížectví sbíral tituly. Syn, bratr, švagr, zeť králů a královen (Francie, Navarry, Anglie a Neapolského království) a po své smrti i otec francouzského krále a tchán budoucího císaře Svaté říše římské.

Jeho celoživotním cílem bylo získat královskou korunu, ale nikdy se mu to nezdařilo. Roku 1284 jej papež jako syna Isabely Aragonské uznal za krále Aragonska, vazala Svatéto Stolce a hlavně protikrále Petrovi III., který byl od sicilského povstání (1282) považován za nepřítele Říma. Aby podpořil svůj nárok na Sicilské království, oženil se s dcerou neapolského krále Markétou z Anjou. Karel doufal, že aragonská křížová výprava (1284–1285), kterou podnikl jeho otec, mu umožní získat vytoužené aragonské království. Roku 1285 se nechal korunovat kardinálským kloboukem, což mu vyneslo posměšnou přezdívku „král klobouku“. Otec při návratu z válečné výpravy zemřel u Perpignanu.^{[pozn. 1]} Karel se později musel titulu vzdát.

Prokázal se jako schopný vojevůdce a úspěšně vedl tažení ve Vlámsku (1297). Roku 1301 se oženil s Kateřinou z Courtenay, titulární císařovnou konstantinopolskou, vnučkou a dědičkou posledního latinského císaře, Balduina II. S tajným souhlasem papeže se zúčastnil tažení Karla II. Neapolského o dobytí Sicílie. Byl jmenován papežským vikářem v Itálii a ztratil se v propletenci italské politiky. Zkompromitoval se masakrem ve Florencii a finančním vydíráním, dobyl Sicílii, kde si upevnil svou pověst rabijáta a vrátil se – jako člověk s pošramocenou pověstí na přelomu let 1301/1302 zpět do Francie.

Po zavraždění římského krále Albrechta (1308) se za bratrovy podpory pokoušel o kandidaturu na uprázdněný římský trůn, ale neuspěl.^[2] Zvolen byl lucemburský hrabě Jindřich VII.^{[pozn. 2]}

Předčasná smrt Ludvíka X. roku 1316 v něm vzbudila naději, že se jako francouzský regent vyšvihne k moci. Vládu však převzal synovec Filip. Další král Karel IV. jej roku 1324 pověřil vedením vojska do anglické Akvitánie.

Zemřel v prosinci 1325 a byl pochován v pařížském kostele jakobínů. V současnosti je jeho náhrobek v Saint-Denis.

Genealogie

Odkazy

Poznámky

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Karol z Valois na slovenské Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Karel I. z Valois na Wikimedia Commons
• (německy) genealogie-mittelalter.de