Karel II. Brunšvický
| Karel II. Brunšvický | |
|---|---|
| Vévoda brunšvický | |
.jpg) | |
| Doba vlády | 16. června 1815 – 9. září 1830 |
| Úplné jméno | Karel Fridrich August Vilém Brunšvický |
| Narození | 30. října 1804 Braunschweig |
| Úmrtí | 18. srpna 1873 (ve věku 68 let) Ženeva |
| Potomci | Elisabeth Wilhelmine Civry |
| Rod | Welfové |
| Dynastie | Brunšvicko-Bevernští |
| Otec | Fridrich Vilém Brunšvicko-Wolfenbüttelský |
| Matka | Marie Bádenská |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Karel II. Brunšvický (30. října 1804, Braunschweig – 18. srpna 1873, Ženeva) byl od roku 1815 do roku 1830 vévodou brunšvickým.
Život
Původ a mládí
Karel II., celým jménem Karel Fridrich August Vilém Brunšvický, se narodil 30. října 1804 v Braunschweigu, hlavním správním centru Brunšvického vévodství. Byl nejstarším synem „Černého vévody“ Fridricha Viléma Brunšvicko-Wolfenbüttelského a jeho manželky Marie Bádenské.
V dubnu 1808 zemřela jeho matka krátce po porodu mrtvé dcery. Společně s bratrem Vilémem je tak v Glückstadtu začala vychovávat jejich babička z matčiny strany, Amálie Hesensko-Darmstadtská. Otec Fridrich Vilém mezitím cvičil dobrovolnický sbor Schwarze Schar, který se měl postavit Napoleonovi. Na podzim roku 1809 utekl do Velké Británie a své syny vzal s sebou. Karel i Vilém se v Anglii, kde se o ně starala Augusta Frederika Hannoverská,[1] stali celebritami; v roce 1814 bylo dokonce Vilémovi umožněno položit základní kámen Vauxhall Bridge.[2]
Vévoda z Braunschweigu a Lüneburgu
V roce 1815 brunšvický vévoda Fridrich Vilém zemřel a titul i majetek po něm zdědil starší syn Karel. Ten byl v té době nezletilý, a proto byl jeho poručíkem ustanoven Jiří IV., král Spojeného království, který byl zároveň panovníkem Hannoverského království a tím také suverénem Karlova vévodství. Když se Karel blížil k dovršení osmnáctin, začal se dožadovat svých práv, což ale Jiří odmítal s tím, že majetek nedostane, dokud mu nebude alespoň jednadvacet let. Nakonec se dohodli na kompromisu a Karel se oficiálně stal vévodou brunšvickým jako devatenáctiletý. Vládu ve vévodství převzal 30. října 1823.
Roku 1827 se Karel II. rozhodl, že všechny zákony, které byly vydány v době jeho nezletilosti Jiřím IV., neplatí. Vyprovokoval tím spor s celým Hannoverským královstvím a musel zasáhnout Německý spolek, aby ho usměrnil. Všechny zákony tak zůstaly platné.
Sesazení
Jako vévoda Karel nevládl příliš dobře. Když pak v roce 1830 probíhala Červencová revoluce, byl zrovna v Paříži, odkud se urychleně vrátil a pohrozil svým poddaným, že jakékoliv nepokoje bude potlačovat násilně. 6. září po něm lidé při jeho cestě z divadla házeli kamení a následně se pokusili dostat i do paláce. Karlovi se podařilo uprchnout, jeho sídlo ale shořelo. 10. září tak do Braunschweigu přijel jeho bratr Vilém, kterého lidé vítali s nadšením.
Vilém původně vládl pouze jako zástupce za svého staršího bratra, po roce už byl považován za vládnoucího vévodu. Karel se pokusil diplomaticky i vojensky vzít si titul zpátky; neúspěšně. Žádný z evropských monarchů ho navíc nechtěl podporovat.
Zbytek života strávil sesazený brunšvický vévoda mimo Německo, většinou v Paříži a Londýně. Když v roce 1870 vypukla Prusko-francouzská válka, přesunul se do Švýcarska. Zemřel v Ženevě v hotelu Beau-Rivage. Bylo mu 68 let, nikdy se neoženil a neměl potomky. Městu Ženeva odkázal svůj velký majetek, proto mu byl v parku vedle hotelu postaven věžový památník Monument Brunswick a vedle něj bronzová jezdecká socha.
Amatérský šachista
V době své emigrace se Karel stal náruživým šachistou. Jeho nejslavnějším počinem v této hře je tzv. operní partie, kterou sehrál koncem roku 1858 proti jednomu z nejsilnějších hráčů na světě, americkému mistrovi Paulu Morphymu.[3][4] Spolu s vévodou Karlem hrál proti Morphymu v operní partii také francouzský hrabě Isouard de Vauvenargues; oba aristokraté spolu tahy konzultovali. Přestože se o síle těchto hráčů vedou debaty, vévoda z Brunšviku byl pravděpodobně dle jeho jiných partií celkem silným šachistou.[5]
Partie byla sehrána roku 1858 během představení v budově pařížské opery (Opéra Le Peletier) kam aristokraté amerického šachistu pozvali. Přestože prý chtěl Morphy původně nerušeně sledovat operu, ze zdvořilosti utkání během představení neodmítl (vévoda z Brunšviku hrával se svými společníky během představení i dříve a jednou byl ředitelem divadla kvůli hluku napomenut[5]) a oba spojence porazil během sedmnácti tahů.[6]
Vývod z předků
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Charles II, Duke of Brunswick na anglické Wikipedii.
- ↑ FRASER, Flora. The Unruly Queen: The Life of Queen Caroline. 1. vyd. London: A&C Black, 2012. 565 s. ISBN 9781408832547. Kapitola 10: A Regency Court. (anglicky)
- ↑ DUNCOMBE, Thomas H. The Life and Correspondence of Thomas Slingsby Duncombe: Late M.P. for Finsbury. 1. vyd. Svazek 1. London: Hurst and Blackett, 1868. 404 s. Dostupné online. S. 44–45. (anglicky)
- ↑ The Editors of Encyclopaedia Britannica. Paul Charles Morphy [online]. Encyclopædia Britannica [cit. 2018-06-26]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ BEIM, Valeri. Paul Morphy (A Modern Perspective). [s.l.]: Russell Enterprises, 2005. ISBN 978-1-888690-26-2. S. 126 až 128. (anglicky)
- ↑ a b WINTER, Edward. Morphy v the Duke and Count by Edward Winter [online]. chesshistory.com [cit. 2018-06-26]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ The Opera Box Game [online]. stmoroky.com [cit. 2018-06-26]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Karel II. Brunšvický na Wikimedia Commons
