Karel Jan Clam-Martinic

Karel Jan z Clam-Martinic
Císařský generální pobočník
Ve funkci: 1835 – 1840
Předchůdce	Christian von Appel
Nástupce	Evžen Vratislav z Mitrovic
Vojenská služba
Služba	Habsburská monarchie Habsburská monarchie
Hodnost	generálmajor 1830, polní podmaršál 1837
Narození	23. května 1792 Praha Habsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí	29. ledna 1840 (ve věku 47 let) Vídeň Rakouské císařství Rakouské císařství
Místo pohřbení	kaple Clam-Martiniců ve Smečně
Titul	hrabě
Choť	Selina Caroline Meade (od 1821)
Rodiče	Karel Josef z Clam-Martinic a Marie Anna z Bořitová z Martinic
Děti	Jindřich Jaroslav z Clam-Martinic Richard z Clam-Martinic Marie Kristýna z Clam-Martinic Marie z Clam-Martinic
Profese	diplomat
Commons	Karel Jan Clam-Martinic
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karel Jan z Clam-Martinic (celým jménem Karel Jan Nepomuk hrabě z Clam-Martinic) (23. května 1792, Praha – 29. ledna 1840 Vídeň^[1]) byl český šlechtic, rakouský generál a diplomat.

Pocházel ze starého rakouského šlechtického rodu Clamů, po matce byl potomkem vymřelého českého rodu Martiniců. Otec Karel Josef z Clam-Martinic (1760–1826) se v roce 1791 oženil s hraběnkou Marií Annou z Martinic (1768–1832), dcerou posledního mužského potomka Martiniců, Františka Karla (1733–1789). Z majetku vymřelého rodu Martiniců zdědila panství Smečno a Slaný, císařským majestátem z roku 1792 bylo povoleno užívání jména Clam-Martinic.

Karel Jan studoval práva, ale během války v roce 1809 vstoupil jako dobrovolník do armády. V letech 1812–1815 byl pobočníkem maršála Karla Filipa ze Schwarzenbergu. V roce 1814 se v doprovodu generála Františka Kollera podílel na deportaci sesazeného císaře Napoleona na Elbu. Poté se zúčastnil Vídeňského kongresu a v roce 1815 byl již majorem u 2. hulánského pluku knížete Schwarzenberga, s nímž pobýval v Kyjově.^[2] V roce 1820 byl povýšen na plukovníka a stal se velitelem 4. kyrysnického pluku ve Svätém Juru v Horních Uhrách.^[3] Mezitím byl také pověřován diplomatickými úkoly, v letech 1824 a 1826 vykonal dvě cesty do Ruska a zúčastnil se také mezinárodních kongresů Svaté aliance.

V roce 1830 byl povýšen do hodnosti generálmajora a stal se členem Dvorské válečné rady.^[4] Po nástupu Ferdinanda I. se v roce 1835 stal císařským generálním pobočníkem a nakonec i předsedou vojenské sekce ve státní radě.^[5] K datu 26. listopadu 1837 dosáhl hodnosti polního podmaršála.^[6] Ke své funkci ve státní radě přistupoval zodpovědně, a když se očekávalo jeho jmenování na post státního ministra, zemřel náhle na mrtvici ve věku 47 let.^[7]

Po otci zdědil v roce 1860 nejstarší rodové sídlo hrad Clam v Horním Rakousku, ještě za života matky převzal v roce 1830 také česká panství Smečno a Slaný.^[8] Kromě úprav zámku Smečno nechal roku 1832 vystavět uprostřed hřbitova empírovou rodinnou hrobku, kam nechal přenést ostatky svých předků a ve které byl po své smrti i sám pohřben.

Hrabě Clam-Martinic byl i příznivcem malířského umění a mecenášem, měl i výrazné spisovatelské nadání. Umožnil mimo jiné Josefu Vojtěchu Hellichovi studijní pobyt v Itálii.

V roce 1821 se oženil se Selinou Carolinou Meade (1797–1872) z irské šlechtické rodiny, dcerou Richarda Meada, 2. hraběte z Clanwilliamu (1766–1805).^[9] Selina byla později c. k. palácovou dámou a dámou Řádu hvězdového kříže.^[10] Z manželství se narodily čtyři děti:

• 1. Karolína Marie (1822–1898), c. k. palácová dáma, dáma Řádu hvězdového kříže, ∞ 1847 hrabě Leopold Lev z Thun-Hohensteinu (1811–1888), c. k. tajný rada, komoří, prezident českého zemského gubernia 1847–1848, ministr kultu a vyučování Rakouského císařství 1849–1860
• 2. Jindřich Jaroslav (1826–1887), poslanec Říšské rady a českého zemského sněmu, ∞ 1851 Augusta hraběnka von Salm-Reifferscheidt-Raitz (1833–1891)
• 3. Kristina Marie (1827–1910), c. k. palácová dáma, dáma Řádu hvězdového kříže, ∞ 1849 Hugo hrabě Nostic-Rieneck (1814–1884), poslanec českého zemského sněmu
• 4. Richard (1832–1891), c. k. tajný rada, komoří, plukovník, poslanec Říšské rady, člen Panské sněmovny, rytíř Řádu zlatého rouna, ∞ 1860 Luisa hraběnka von Bombelles (1831–1921)

Karlův mladší bratr Albrecht Jan Leopold (1796–1866) byl c. k. komořím, rytmistrem a později komturem komendy Maltézského řádu v Měcholupech. Sestra Anna (1802–1874) se provdala za polního podmaršálka barona Augusta Stillfrieda z Ratenic (1806–1897).^[11]

Karlův švagr Richard Meade, 3. hrabě z Clanwilliamu (1795–1879), byl britským diplomatem, státním podsekretářem zahraničí a vyslancem v Prusku.

Od narození byl uživatelem šlechtického titulu hrabě spojeného na základě císařského majestátu z roku 1792 s aliančním jménem Clam-Martinic. V roce 1810 byl jmenován c. k. komořím a ve funkci císařského generálního pobočníka obdržel v roce 1836 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence. Jako voják a diplomat získal několik vysokých státních vyznamenání v Rakousku i v zahraničí.^[12]

• rytířský kříž Leopoldova řádu
• Řád železné koruny I. třídy

• Řád svaté Anny I. třídy (Rusko)
• Řád svatého Vladimíra III. třídy (Rusko)
• Řád červené orlice II. třídy (Prusko)
• Řád svatých Mořice a Lazara (Sardinie)
• Řád svatého Ludvíka (Francie)
• Vojenský řád Maxe Josefa (Bavorsko)

V roce 1814 se Karel Jan ještě jako svobodný na Vídeňském kongresu intimně sblížil s provdanou hraběnkou Dorotheou de Talleyrand-Périgord. Dorothea byla tehdy rozhodnutá se vymanit ze svého nešťastného manželství s Edmondem de Talleyrand-Périgord a provdat se za hraběte Clam-Martinice.

Podle některých teorií by Karel Jan z Clam-Martinic mohl být otcem české spisovatelky Boženy Němcové. Dostupné zdroje uvádějí, že se ze vztahu Dorothey a Clam-Martinice skutečně narodila nemanželská dcera. Stalo se tak ve francouzských lázních Bourbon-l'Archambault, které Dorothea navštívila se svým strýcem, státníkem Talleyrandem v září 1816, již po rozchodu obou milenců (v březnu 1816). Dorothea neuznala toto nemanželské dítě oficiálně za vlastní a nechala je do matriky města zanést pod jménem Marie-Henriette Dessalles.^[13] Podle alternativních úvah o původu Boženy Němcové byla tato dívka později dána Dorotheinou sestrou, vévodkyní Kateřinou Vilemínou Zaháňskou, do opatrování manželům Panklovým, jejím služebníkům na ratibořickém panství.

Na počest hraběte postavili jeho úředníci v roce 1847 v polích u Smečna 11 m vysoký sloup zvaný Martinický obelisk.

• VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí: 9. sešit: C. Praha: Libri, 2008. 369–502 s. ISBN 978-80-7277-366-4. S. 435. 

• Martinický obelisk
• Hrobka Clam-Martiniců

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Karel Jan z Clam-Martinic na Wikimedia Commons