Karel Jan Václav Paar

Karel 5. kníže Paar
Erb rodu Paarů
5. kníže Paar a nejvyšší dvorský a generální dědičný poštmistr
Ve funkci: 17. ledna 1881 – 21. dubna 1917
Předchůdce	Karel Paar
Nástupce	Alfons Paar
Tajný rada
Ve funkci: 1891 – 21. dubna 1917
Panovník	František Josef I.
Dědičný člen Panské sněmovny rakouské Říšské rady
Ve funkci: 30. srpna 1881 – 21. dubna 1917
Panovník	František Josef I., Karel I.
Předchůdce	Karel Paar
Nástupce	Alfons Paar
Poslanec českého zemského sněmu
Ve funkci: 1883 – 1895
Panovník	František Josef I.
Ve funkci: 1870 – 1872
Panovník	František Josef I.
Ve funkci: 1866 – 1867
Panovník	František Josef I.
C. k. komoří
Ve funkci: 1863 – 21. dubna 1917
Panovník	František Josef I., Karel I.
Vojenská služba
Služba	Rakouské císařství Rakouské císařství
Doba služby	?–1861
Hodnost	rytmistr (1861)
Narození	7. července 1834 Bechyně Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	21. dubna 1917 (ve věku 82 let) Vídeň Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbení	klášterní kostel Nanebevzetí Panny Marie v Bechyni
Titul	kníže, 1905 nárok na oslovení Jasnost
Choť	1866 Leopoldina Pallavicini (1845–1928)
Rodiče	Karel Paar (1806–1881) a Ida Leopoldina z Liechstensteinu (1811–1884)
Děti	1. Ida Marie, provd. Mensdorff-Pouilly (1867–1945) 2. Alfons (1868–1903) 3. Gabriele, provd. Piatti (1869–1945) 4. Alfréd (1871–1871) 5. Wenzel (1878–1964) 6. Alexander (1882–1955) 7. Eduard (1884–1945)
Příbuzní	vnuk: Alfons Paar (1903–1979) bratr: Eduard Paar (1837–1919) bratr: Alois Paar (1840–1909)
Profese	politik, velkostatkář a voják
Náboženství	římskokatolické
Ocenění	1896 rakouský Řád zlatého rouna (č. 1103)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karel Jan Václav kníže Paar (německy Karl Johann Wenzel Fürst von Paar, Freiherr auf Hartberg und Krottenstein; 7. července 1834 Bechyně – 21. dubna 1917 Vídeň) byl český a rakouský šlechtic, politik a velkostatkář. Byl dlouholetým poslancem českého zemského sněmu, v roce 1881 zdědil titul knížete a rozsáhlý majetek v Čechách (Bechyně). Poté byl dědičným členem rakouské panské sněmovny, získal Řád zlatého rouna.

Pocházel ze starého šlechtického rodu Paarů,^[1] narodil se jako nejstarší syn knížete Karla Paara (1806–1881) matka Ida Leopoldina (1811–1884) patřila ke knížecí rodině Lichtenštejnů. V mládí sloužil v armádě, do výslužby odešel v roce 1861 v hodnosti rytmistra. V roce 1863 byl jmenován c. k. komořím a v roce 1866 byl v doplňovacích volbách zvolen za velkostatkářskou kurii poslancem českého zemského sněmu. Českým poslancem byl pak ještě v letech 1870–1872 a 1883–1895. V roce 1881 po otci zdědil titul knížete a rodový majetek, od roku 1881 byl zároveň dědičným členem rakouské panské sněmovny a v roce 1891 získal titul tajného rady. V roce 1896 obdržel Řád zlatého rouna.^[2] Užíval také čestný titul nejvyšší dvorský a generální dědičných zemí poštmistr, který byl již jen historickou připomínkou zásluh Paarů na rozvoji poštovnictví v habsburské monarchii v 16. a 17. století. V roce 1905 získal nárok na oslovení Jasnost (Durchlaucht). Zemřel ve Vídni, pohřben byl v rodové hrobce v klášterním kostele Nanebevzetí Panny Marie v Bechyni.

Po sňatku se s manželkou usadil v Kardašově Řečici. Zdejší zámek dosud neplnil funkci panského sídla, proto byly nutné menší stavební úpravy a vystěhovaní úředníků velkostatků do panského domu. V Kardašově Řečici se Karel Jan Václav zúčastnil veřejného života, byl také členem městské rady a s vkladem 8 000 zlatých založil nadaci na podporu chudých.^[3] Na řečickém zámku se narodily tři z jeho sedmi dětí, rodina mluvila česky. Po otci v roce 1881 zdědil další rodový majetek, velkostatky Bechyně, Opařany, Dražíč, Vysoké Veselí a Zdechovice. V Čechách Paarům patřilo přibližně 14 000 hektarů půdy.^[4] Dalším majetkem bylo panství Hartberg ve Štýrsku a palác ve Vídni. Důraz na správu majetku v jižních Čechách a ztrátu zájmu o východočeské statky dokládá fakt, že v roce 1889 došlo k prodeji velkostatku Zdechovice (koupil jej podnikatel Jan Schebek)^[5] a uvolnění zámku ve Vysokém Veselí pro potřeby školy.^[6]

V roce 1866 se oženil s markraběnkou Leopoldinou Pallaviciniovou (1845–1928), dcerou Alfonse Pallaviciniho. Později byla c. k. palácovou dámou a dámou Řádu hvězdového kříže a iniciovala přestavbu zámku v Opařanech na psychiatrickou léčebnu (zámek byl v roce 1887 prodán Zemskému výboru). Z jejich manželství pocházelo sedm dětí. Nejstarší syn Alfons (1868–1903) zemřel předčasně, dědicem titulu a majetku se stal Karlův vnuk Alfons (1903–1979). Z dcer se nejstarší Ida Marie (1867–1945) provdala za hraběte Alfonse Mensdorff-Pouillyho.^[7]

Jeho mladší bratři sloužili v armádě, Eduard (1837–1919) byl c. k. generálplukovníkem a dlouholetým generálním pobočníkem císaře Františka Josefa, další bratr Alois (1840–1909) dosáhl hodnosti c. k. generála jízdy. Jejich švagry byli významní představitelé šlechty a velkostatkáři v Čechách a na Moravě, například Jaromír Černín z Chudenic nebo Leopold III. Podstatský-Lichtenštejn.

• 1. Ida Marie (1. 3. 1867 Vídeň – 9. 8. 1945 Nečtiny)
  • ⚭ (1890) Alfons Vladimír Mensdorff-Pouilly (16. 8. 1864 Boskovice – 20. 6. 1935 Brno), poslanec Říšské rady, Českého zemského sněmu a starosta města Boskovice^[7]
• 2. Alfons (14. 5. 1868 Kardašova Řečice – 22. 9. 1903 Lublaň)
  • ⚭ (1901) Eleonora z Windisch-Graetze (17. 10. 1878 Štýrský Hradec – 2. 1. 1977 Lugano)
• 3. Gabriela (22. 8. 1869 Kardašova Řečice – 11. 2. 1945 Loosdorf)
  • ⚭ (1898) hrabě Alfons Piatti (21. 2. 1866 Vídeň – 27. 9. 1940 Loosdorf)
• 4. Alfréd (24. 3. 1871 Vídeň – 25. 9. 1871 Vídeň)
• 5. Václav Maria (5. 9. 1878 Kardašova Řečice – 14. 11. 1964 Vídeň), svobodný a bezdětný
• 6. Alexandr Karel (1. 4. 1882 Vídeň – 10. 11. 1955 Vídeň), svobodný a bezdětný
• 7. Eduard Maria (16. 12. 1884 Vídeň – 16. 8. 1945 Vídeň), svobodný a bezdětný

• KASÍK, Stanislav: Knížecí rod Paarů v Čechách in: Cour d'honneur č. 3. Hrady, zámky, paláce; Praha, 1999; s. 36–39 ISSN 1212-0987
• POUZAR, Vlastimil: Almanach českých šlechtických rodů 2011; Praha, 2010; s. 350–355 ISBN 978-80-85955-39-2

• Paarové

• Kníže Karel Jan Václav Paar na webu rakouského parlamentu
• Rodokmen Paarů na stránkách genealogy.euweb.cz (Miroslav Marek)