Karel Jan z Lobkowicz

Karel Jan princ z Lobkowicz
Princ Karel Jan Lobkowicz jako místodržitel v Tyrolsku (1860)
Doživotní člen rakouské Panské sněmovny
Ve funkci: 20. ledna 1869[1] – 26. září 1879
Místodržitel v Tyrolsku
Ve funkci: 24. července 1861 – 25. října 1866
Předchůdce	arcivévoda Karel Ludvík
Nástupce	Karel hrabě Coronini-Cronberg
Moravský zemský hejtman
Ve funkci: 1. srpna 1860 – 11. srpna 1860
Předchůdce	Leopold hrabě Lažanský z Bukové
Nástupce	Anton hrabě Forgách
Místodržitel v Dolním Rakousku
Ve funkci: 1858 – 1860
Předchůdce	Joseph Wilhelm baron Emigner
Nástupce	Anton baron Halbhuber
Zemský prezident v Salcburku
Ve funkci: 1852 – 1855
Předchůdce	Jan Bedřich hrabě z Herbersteinu
Nástupce	Otto František hrabě z Fünfkirchenu
Narození	24. listopadu 1814 Praha Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	26. září 1879 (ve věku 64 let) Salcburk Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbení	Lobkowiczká hrobka v kostele sv. Václava u kapucínů v Roudnici nad Labem
Choť	(1856) Julie z Redwitz-Wildenrothu (1840–1895)
Rodiče	Josef František Maxmilián z Lobkowicz a Marie Karolína ze Schwarzenbergu
Příbuzní	Ferdinand Josef z Lobkowicz, Gabriela z Auerspergu, Jan Nepomuk Karel z Lobkovic, Anna z Lobkovic, Josef František Karel z Lobkovic, Marie Eleonora z Windisch-Graetze a Ludvík Jan Karel z Lobkovic (sourozenci)
Profese	politik a státní úředník
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karel Jan Josef princ z Lobkowicz (německy Karl / Carl Johann Joseph Prinz von Lobkowicz; 24. listopadu 1814 Praha – 26. září 1879 Salcburk) byl český šlechtic z roudnické linie knížecí rodiny Lobkoviců. Po univerzitních studiích vstoupil do služby ke státním úřadům, nejprve působil v Čechách a na Moravě, poté řadu let v rakouských zemích. Nakonec byl místodržitelem v Dolním Rakousku (1858–1860) a Tyrolsku (1861–1866). Po odchodu do výslužby získal doživotní členství v Panské sněmovně (1869).^[2]

Životopis

Pocházel ze staré české rodiny Lobkoviců, narodil se v Praze jako nejmladší syn knížete Josefa Františka Maxmiliána z Lobkowicz (1772–1816) z roudnické větve a jeho manželky Marie Karolíny, princezny ze Schwarzenbergu (1775–1816).^[3], jako syn knížete užíval celoživotně titul prince.^{[pozn. 1][4]} Vystudoval práva a v roce 1836 vstoupil do státních služeb u zemského gubernia v Čechách. Po několika letech přesídlil na Moravu, kde byl krajským komisařem v Olomouci (1840–1841) a guberniálním tajemníkem v Brně (1841–1844). Od roku 1844 působil znovu v Praze a v roce 1847 byl jmenován dvorním radou u dvorského kancléřství ve Vídni. V revolučním roce 1848 byl penzionován, ale již v roce 1849 byl povolán do zemské správy ve Štýrsku a stal se krajským prezidentem ve městě Bruck an der Mur.

V letech 1852–1855 zastával funkci zemského prezidenta ve vévodství Salcburk,^[5] kde získal popularitu svým působením v charitě nebo aktivitami při založení salcburské spořitelny.^[6] V roce 1856 po uzavření sňatku vystoupil ze státních služeb, ale ještě téhož roku byl znovu povolán. V době Bachova absolutismu byl v letech 1856–1858 sekčním šéfem na ministerstvu vnitra a v roce 1857 byl jmenován c. k. tajným radou.^[7] V letech 1858–1860 byl místodržitelem v Dolním Rakousku^[8] a k 1. srpnu 1860 byl jmenován zemským hejtmanem na Moravě, tohoto úřadu se ale vzdal již po několika dnech.^[9] Nakonec byl v letech 1861–1866 místodržitelem v Tyrolsku.^[10] Zde se mu přes odpor konzervativní frakce v tyrolském zemském sněmu podařilo prosadit řadu změn především v oblasti zemědělství, zasloužil se také o organizaci domobrany a omezení zaměstnávání dětí v továrnách.^[11] V roce 1866 ze zdravotních důvodů odešel do výslužby.

Za zásluhy byl nositelem Leopoldova řádu (1854) a Řádu železné koruny (1863).^[12] Při odchodu do penze obdržel čestné občanství v Innsbrucku (1866). V roce 1869 byl jmenován doživotním členem rakouské Panské sněmovny.

V roce 1856 se oženil s baronkou Julií von Redwitz-Wildenroth (1840–1895), která se později stala c. k. palácovou dámou a dámou Řádu hvězdového kříže.^[13] Manželství zůstalo bez potomstva.

Princ Karel Jan zemřel na zámku Hernau v Salcburku ve věku 64 let. Pohřben byl v rodové hrobce kapucínského kláštera v kostele sv. Václava v Roudnici nad Labem.^[14]

Jeho staršími bratry byli kníže Ferdinand Lobkowicz (1797–1868), princ Jan Nepomuk Karel z Lobkowicz (1799–1878), zakladatel křimické rodové linie a princ Josef František Karel z Lobkowicz (1803–1875), c. k. generál jezdectva a zakladatel dolnobeřkovické rodové linie. Díky sňatkům sester měl i blízké vazby na další významné osobnosti, jeho švagry byli například hrabě František Arnošt Harrach nebo kníže Ferdinand Leopold Pálffy-Daun. Přes svou matku byl také bratrancem rakouského ministra zahraničí prince Felixe Schwarzenberga a pražského arcibiskupa Bedřicha Schwarzenberga.

Odkazy

Poznámky

Reference

Externí odkazy

• Karel Jan z Lobkowicz na webu rakouského parlamentu
• Karel Jan z Lobkowicz in: Oesterreich Biographische Lexikon