Karel Josef Hiernle

Karel Josef Hiernle
Narození1693
Praha
České královstvíČeské království České království
Úmrtí1748 (ve věku 54–55 let)
Praha
České královstvíČeské království České království
Povolánísochař a řezbář
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.
K. J. Hiernle, Mariánský sloup v Kladně

Karel Josef Hiernle, také Carl Joseph Hiernle (asi 1693 Praha7. února 1748 Praha) byl český sochař a řezbář vrcholného baroka až rokoka, pokračovatel jihoněmecké sochařské rodiny a zakladatel její české větve.

Život

Narodil se asi roku 1693 v Praze jako syn sochaře Johanna Hiernleho. Otec pravděpodobně pocházel z rodiny sochařů a řezbářů usedlých v bavorském Landshutu a v Mohuči. Matka Anna Magdaléna byla českého původu. Vyučení se mu dostalo v zavedených pražských dílnách sochařů Ferdinanda Maxmiliána Brokoffa a Matěje Václava Jäckela. Pracoval hlavně pro řádové stavby české provincie benediktinů a pro jezuity. Významným zadavatelem jeho zakázek byl břevnovsko-broumovský opat Otmar Daniel Zinke, který ho pověřil sochařskou výzdobou klášterů v polském Lehnickém Poli a Broumově. Za Zinkeho nástupce Benna Löbela pokračovaly práce na území břevnovského kláštera a dále pak na benediktinském panství v Kladně nebo proboštství v Hrdlech. Často zdobil chrámové stavby, které projektoval Kilián Ignác Dientzenhofer. Jeho syn František Ondřej Hiernle působil jako sochař na Moravě.

Dílo

Čechy

  • Žebrák – Oratorium sv. Jana Nepomuckého (1727), původně na Koňském trhu v Praze, později deponované v lapidáriu zámku Mnichovo Hradiště, dnes navráceno do Žebráku k závěru kostela sv. Vavřince
  • Broumov, benediktinský klášter
    • sochařská výzdoba balustrády nádvoří (po 1730)
    • kostel sv. Vojtěcha – dvě dvojice soch světic v prvních dvou jižních kaplích (kol. 1730), řezbářská výzdoba opatského trůnu (1735) a relikviářů sv. Klimenta a sv. Vincence (po 1740)
  • Praha, Břevnovský klášter
    • kostel sv. Markéty – socha Immaculaty (mezi 1730–1740), řezbářská výzdoba severní oratoře (1741), řezbářská výzdoba tabernáklů bočních oltářů (1747)
    • sousoší sv. Benedikta mezi anděly a dvojice erbů na vnitřní vstupní bráně (1739–1740), k sousoší se dochovalo modeletto (1739) ve sbírkách UMPRUM
    • řezbářská výzdoba lektoria zimního refektáře (1739)
    • řezbářská výzdoba nástavců skříní knihovních sálů (1739)
    • řezbářská výzdoba oltáře a lavic v kapitulní síni (1745)
    • soška Immaculaty včetně skříňky (kol. 1740)
    • socha sv. Jana Nepomuckého (1743–1745), původně součást sousoší umístěného mimo areál kláštera
    • socha sv. Prokopa na hřbitově (1743), pochází z kaple bl. Vintíře a sv. Prokopa v Týnci
  • Praha, Klementinum
    • sochy archanděla Michaela s ďáblem, archanděla Rafaela s rybou, sv. Aloise z Gonzagy a sv. Stanislava Kostky na podestě schodiště mezi druhým a prvním patrem západního traktu (Canisium)[1]
    • Zrcadlová kaple: socha sv. Josefa pod kruchtou, andělé a busty Panny Marie a Krista na oltářní stěně[2]
  • Národní galerie v Praze
    • Oratorium sv. Jana Nepomuckého ze zahrady usedlosti Liborka (kol. 1735), soška sv. Anny Samotřetí (kol. 1740)
  • Kladno
  • Žižice – sousoší sv. Prokopa (1741), ze sousoší zachována pouze dvojice andílků uložené v muzeu ve Slaném a erb, který byl v roce 2018 vrácen do Žižic na kamenný podstavec
  • Hrdly – sousoší sv. Benedikta (1744–1745),[3] břevnovsko-broumovský erb na bráně hospodářského statku (1747)

Polsko

  • Lehnické Pole, kostel sv. Kříže a sv. Hedviky – sochařská výzdoba průčelí, řezbářská výzdoba hlavního a bočních oltářů a hudební kruchty, sochy při pilířích, sochařská výzdoba dvou portálů proboštství (1727–1731)

Nezachovaná díla

Galerie

Odkazy

Reference

  1. OULÍKOVÁ, Petra. Klementinum. Praha: Národní knihovna, 2019. ISBN 978-80-7050-710-0, s. 50-52.
  2. OULÍKOVÁ, Klementinum, 2019, s. 108-109.
  3. sousoší sv. Benedikta - Památkový Katalog. www.pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2022-07-16]. Dostupné online. 

Literatura

  • HOROVÁ, Anděla. Nová encyklopedie českého výtvarného umění, díl 1 A-M. Praha: Academia, 1995. 546 s. ISBN 80-200-0521-8. S. 258–259. 
  • Materialie k slovníku umělců a uměleckých řemeslníků v Čechách. Památky archaeologické. 1917, roč. 29, čís. 1, s. 65. Dostupné online. ISSN 0031-0506. 
  • KOKINOVÁ, Eliška. Karel Josef Hiernle - sochař pozdního baroka. Praha, 2011. 185 s. Diplomová práce. FF UK, Ústav pro dějiny umění. Vedoucí práce Jan Royt. Dostupné online.

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Kladno mariansky sloup.JPG
Mariánský sloup na náměstí Starosty Pavla, ústředním prostranství Kladna. Dílo sochaře Karla Josefa Hiernleho a architekta Kiliána Ignáce Dientzenhofera z roku 1741.
Sousoší sv. Benedikta.jpg
Autor: Hana Kubíková, Licence: CC BY-SA 3.0
Předmětem tohoto obrázku je kulturní památka České republiky evidovaná
v Ústředním seznamu kulturních památek pod rejstříkovým číslem:
Praha Břevnov St Benedict.JPG
Autor: Jan Sokol, Licence: CC BY-SA 3.0
Socha sv. Benedikta nad hlavní branou břevnovského kláštera v Praze, dílo sochaře Karla Josefa Hiernleho.
Karel Josef Hiernle, Socha sv. Prokopa.jpg
Autor: Dobroš, Licence: CC BY-SA 4.0
Karel Josef Hiernle, Socha sv. Prokopa; Břevnovský hřbitov, severovýchodní kout, řádové pohřebiště benediktinů
Břevnovský klášter Sv. Jan (2).JPG
Autor: VitVit, Licence: CC BY-SA 4.0
Břevnovský klášter