Karel Kádner

Karel Kádner
Karel Kádner
Karel Kádner
Narození4. listopadu 1859
Hřivice
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí6. února 1923 (ve věku 63 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníOlšanské hřbitovy
Národnostčeská
Vzděláníreálka v Rakovníku
Povolánínovinář, spisovatel, libretista, básník
Významná dílalibreto k opeře Stáňa 1898
libreto k opeře Satanela 1898
libreto k opeře Veselé námluvy 1909
libreto k opeře Černé jezero 1902
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karel Kádner (4. listopadu 1859 Hřivice[1]6. února 1923 Praha) byl český novinář, spisovatel, libretista, básník.

Životopis

Jeho otcem byl Václav Kádner (* 1815), sedlák v Hřivicích, okres Louny, matkou Marie Kádnerová, rozená Frycová (* 1819). Byl jedenáctým z 12 dětí. Již při studiu začal psát básničky a malá literární díla. Vystudoval reálku v Rakovníku,[2] pak pokračoval studiem chemie na Českém vysokém učení technickém v Praze. Toto studium však nedokončil a v roce 1883 měl nastoupit do rakovnického pivovaru.[3] Chtěl však dělat novinařinu, proto 1884 nastoupil jako redaktor do Pražského deníku. S obsahem těchto novin se však neztotožnil, protože byl vlastenec a deník byl orientován provídeňsky a podporoval vládu. Proto odešel dělat redaktora do Národní politiky a Pražských úředních novin. Tam ho posílali po celých Čechách, aby dělal reportáže o různých událostech. Velmi zajímavá je jeho reportáž z ledna 1912 ve které projevil své vlastenectví a přiklonil se k pravosti rukopisů královédvorského a zelenohorského. Byl členem akademického spolku západních Čech „Krakovec“[4] a Spolku českých novinářů.

Kromě novinařiny se zajímal o hudbu, psal libreta k operám a operetám, básně s vlasteneckou tematikou, básně pro mládež. Také dělal překlady románů z francouzštiny. Připravil několik projevů k různým příležitostem v Národním divadle. Od roku 1899 organizoval hudební koncerty, například Emy Destinnové a Jana Kubelíka.

13. července 1910 se oženil[5][1] s Gabrielou Fürstovou ze Slaného (v kostele sv. Václava na Smíchově).

Rád se vracel do rodných Hřivic. Byl čestným členem hřivického hasičského sboru. Zúčastnil se při zakládání spotřebního a záložního spolku v roce 1907. Na jeho popud byla v roce 1922 založena v Hřivicích knihovna, věnoval do ní 60 vázaných knih a v každém roce zasílal knihovně časopisy Květy a Zvon.[6]

V době první světové války se začal zhoršovat jeho zdravotní stav, své úspory utratil za drahé potraviny. V roce 1919 ho nemoc donutila odejít do důchodu. Dostal jen malou penzi a dožíval ve velké bídě. Naštěstí ho v tomto období podporovala rodná obec – finančně i možností získat zde levnější potraviny. Jeho zdraví se však stále zhoršovalo. Nakonec ho jeho blízcí museli umístit do psychiatrické léčebny. Tam 6. února 1923 zemřel. Při jeho pohřbu na Olšanských hřbitovech (část IX, oddělení 4, číslo hrobu 429) v Praze nad rakví hovořil Prokop Vavřínek (novinář, politik, diplomat), který byl v roce 1950 odsouzen na deset let odnětí svobody v jednom z vedlejších procesů proti údajným společníkům Milady Horákové.

Hrob Karla Kádnera na pražských Olšanských hřbitovech

Dílo

Básně
  • Za jitra – básně dospělejší mládeži
  • Fantasie
  • V poledne – básně pro dospělejší mládež
  • Za dnův utrpení – báseň romantická
  • Z perspektívy života
  • Violy z podlesí – balady
Divadelní hry (překlady)
  • Volba – 1885, podle monologu Conquelina ml. „L'élection“, napsala Julien Berr de Turique
  • V rodině – 1885, podle monologu Conquelina ml. „En famille“, napsal G. Moynet
  • Moucha – 1885, podle monologu Coquelina „La mouche“, napsal Emil Guiard
  • Muž zásad – 1885, překlad autora Jean-Françoise Regnarda
Romány (překlady)
  • Hector Malot: V osidlech ženy (Kara), 1884
  • Georges Ohnet: Cikánská krev, 1885
  • Heny Gréville: Krásná otrokyně, Praha 1885
  • Jules de Gastyne: L'abandonné, česky Sám a sám, tisk Politika Praha 1887
  • Fortuné du Boisgobey: Babiola, 1887
  • Ludvík Halévy: Drama čarovných očí, 1888
  • Odysse Barot: Básníkův román, 1890
  • Xavier de Montépin: Maskovaná milenka, knihtiskárna Politika, Praha 1891
  • Xavier de Montépin: Velký los, tisk Politika, Praha 1892
  • Edvard Cadol: Lea, 1893
  • René de Pont-Jest: Slepý důstojník, 1894
  • Adolphe Belot: Černý květ, vydavatel Národní politika, Praha 1895
  • Adolphe Belot: Zmije, detektivka, románová příloha Národní politiky, 1898
  • Hubert Wales: Lásky ráj i peklo, románová příloha Národní politiky, Praha 1916
  • Gaston Leroux: L'Épouse du Soleil, v češtině Nevěsta slunce, Politika, Praha 1917
Libreta
Proslovy[7]

Odkazy

Reference

  1. a b Matrika Narozených N • 1837 - 1877 • 57/10 • Hřivice [online]. Farní úřad Hřivice: Státní oblastní archiv v Litoměřicích [cit. 2014-08-09]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  2. Web Gymnasia Zikmunda Wintera v Rakovníku [online]. Rakovník: [cit. 2014-08-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-11-18. 
  3. Web Pivovaru Rakovník [online]. [cit. 2014-08-09]. Dostupné online. 
  4. Databáze českého amatérského divadla [online]. Fügnerovo náměstí 1866/5, 120 21 Praha 2: NIPOS, pracoviště Databáze českého amatérského divadla [cit. 2014-08-09]. Dostupné online. 
  5. Matrika Oddaných SM O18 • 1906 - 1910 [online]. Smíchov: Archiv hlavního města Prahy [cit. 2016-11-28]. Dostupné online. 
  6. Knihovny a knihovníci našeho okresu, díl druhý Místní lidová knihovna Hřivice [online]. [cit. 2014-08-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-08-17. 
  7. Archiv Národního divadla - seznam představení [online]. [cit. 2014-08-09]. Dostupné online. 

Literatura

  • Lexikon české literatury. 1. vydání. vyd. Svazek 2/II. Praha: Academia, 1993. S. 606. 
  • LUDVOVÁ, Jitka. Hudební divadlo v českých zemích: osobnosti 19. století. Praha: Divadelní ústav, Academia, 2006. S. 243. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Habsburg Monarchy.svg

↑ Civil flag or Landesfarben of the Habsburg monarchy (1700-1806)
↑ Merchant ensign of the Habsburg monarchy (from 1730 to 1750)
↑ Flag of the Austrian Empire (1804-1867)
↑ Civil flag used in Cisleithania part of Austria-Hungary (1867-1918)
House colours of the House of Habsburg
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Praha Olšany - hrob Karla Kádnera.jpg
Autor: Sakul.Randeb, Licence: CC BY-SA 4.0
Hrob Karla Kádnera na Pražském Olšanském hřbitově.
CZ Karel Kádner.jpg
Karel Kádner (4. listopadu 1859 Hřivice – 6. února 1923 Praha) - český novinář, spisovatel, libretista, básník.