Karel Kohout (ředitel)

Karel Kohout
Narození7. září 1913
Kladno
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí21. září 1991 (ve věku 78 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povoláníelektrikář a manažer
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Karel Kohout (5. září 1913 Kladno21. září 1991 Praha) byl český manažer, politický funkcionář KSČ, původně vystudovaný elektrotechnik, který v letech 1953 až 1958 působil jako ředitel Filmových ateliérů Barrandov. Mezi lety 1953 a 1957 byl taktéž ředitelem Televizního studia Praha a v letech 1957 až 1958 prvním ředitelem Československé televize.

Život

Mládí

Budova Měšťanské besedy ve Vladislavově ulici 20 na Novém Městě v Praze, sloužící jako první sídlo ČST (2019)

Narodil se na Kladně do dělnické rodiny. Po dosažení základního a středního odborného elektrotechnického vzdělání nastoupil okolo roku 1930 jako elektrotechnik do kladenských železáren, následně pracoval v pivovaru v Mostu. Vstoupil do Komunistické strany Československa.

Ateliéry Barrandov

Roku 1935 nastoupil na místo skladníka ve Filmových ateliérech Barrandov, kde pracoval po celou dobu Protektorátu Čechy a Morava. Po únorovém převzetí moci v Československu komunistickou stranou a znárodnění národního hospodářství, včetně čs. kinematografického průmyslu, byl Karel Kohout, vedle svých kompetencí, třídnímu původu a své stranické příslušnosti, jmenován ředitelem Barrandovských ateliérů. Za jeho působení vznikla v ateliérech celá řada výpravných československých filmů, včetně Husitské trilogie režiséra Otakara Vávry.

Práce v televizi

Roku 1953 byl Karel Kohout jmenován ředitelem nově vzniklého Televizního studia Praha v rámci Československého rozhlasu. Veřejné zkušební televizní vysílání bylo zahájeno dne 1. května 1953 ve 20 hodin, studio se nacházelo na Novém Městě v Praze v Měšťanské besedě (Vladislavova 20). Vysílán byl předem vytvořený záznam na filmovém pásu, v němž úvodní slovo měl Jaroslav Marvan. Po skočení připraveného programu vysílání pokračovalo živým vystoupením Františka Filipovského. Koncem roku 1955 zahájilo vysílání Televizní studio Ostrava a o rok později také Televizní studio Bratislava. Kohout musel ve své funkci řešit především problémy se signálovým televizním pokrytím území státu. Na podzim 1957 se stal prvním ředitelem nově zřízené Československé televize a v této roli působil do února 1958, kdy došlo v rámci reorganizace instituce k jeho výměně za Milana Krejčího.

Kohout v ČST nadále působil jako politický pracovník, v letech 19631965 byl potom zaměstnán jako vedoucí výroby Československého armádního filmu. V ČST opět pracoval od roku 1965. Začátkem 70. let potom za působení generálního ředitele Jana Zelenky a změn vyvolaných invazí vojsk Varšavské smlouvy do ČSSR roku 1968 a nástupu normalizace pak Kohout působil jako ředitel II. programu ČST zřízeného roku 1970, až do zrušení funkce hlavní redakce programu. V televizi pracoval až do odchodu do důchodu roku 1986.

Úmrtí

Karel Kohout zemřel v Praze roku 1991 ve věku 78 let a byl zde pravděpodobně také pohřben.

Odkazy

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Praha Nove Mesto Vladislavova 20 Hotel Michelangelo.jpg
Autor: JiriMatejicek, Licence: CC BY-SA 3.0
Praha - Nové Město, Vladislavova 20, Hotel Michelangelo