Karel Konrád (novinář)

Karel Konrád
Narození	28. března 1899 Louny Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	11. prosince 1971 (ve věku 72 let) Praha Československo Československo
Pseudonym	Emil Kolda
Povolání	spisovatel, novinář a dramatik
Politická příslušnost	Komunistická strana Československa
„Když sebevíc Tě moří o umění přemýšlení - hlavu svou do dlaní kloně, věz, že nad tuhletu pravdu není: za 1. jsou okřídlení oři, za 5. pivovarští koně.[1]“
multimediální obsah na Commons
citáty na Wikicitátech
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karel Konrád (28. března 1899, Louny^[2] – 11. prosince 1971, Praha^[3])^[4] byl český spisovatel a novinář, člen skupiny Devětsil.

Narodil se v rodině lounského obchodníka s moukou Karla Konráda (1855–1931) a matky Marie, rozené Valdové (1864–1949).^[2] Studoval na lounské reálce spolu s K. Bieblem. V roce 1917 obdržel válečnou maturitu a poté byl odveden do armády. Jeho vojenský výcvik v istrijské Rijece trval sedm měsíců a skončil díky českému lékaři, který jej vyřadil jako zdravotně neschopného.^[5] Po první světové válce (listopad 1918 až leden 1919) se dobrovolně zúčastnil obsazování Slovenska československou armádou.^[4] Začal studoval chemii na technice, ale po třech semestech skončil a v roce 1922 složil doplňovací maturitu v Jindřichově Hradci. V letech 1919–1922 byl mimořádným posluchačem na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy,^[6] studium ale nedokončil z důvodu hmotné nouze.^[5] Od září 1922 pracoval jako učitel v obecné škole v Ledcích, po pěti měsících byl propuštěn kvůli levicově orientované politické činnosti. Poté už se věnoval výhradně literatuře.^[6]

V roce 1925 pracoval jako redaktor v Rudém právu, zde se nepohodl a z redakce odešel.^[4] Byl spoluzakladatelem časopisu Trn (1924–1932), který redigoval až do roku 1933.^[7] K. Konrád v roce 1930 cestoval po Francii a Itálii; po roce 1945 po Jugoslávii, SSSR a Polsku. O poválečných cestách psal reportáže.^[4] 29. prosince 1939 se oženil s Milenou Polanovou, dcerou plzeňského kritika a básníka Bohumila Polana (vlastním jménem Bohumil Čuřín, 1887–1971).^[8][9] Během druhé světové války žil s rodinou v ústraní v jižních a severních Čechách.^[6]

V letech 1945–1958 byl redaktorem Rudého práva.^[6] Od roku 1946 se zapojil do činnosti ve filmovém studiu Barrandov, kde působil v různých poradních sborech až do roku 1957,^[6] kdy odešel do penze.

V roce 1946 podepsal prokomunistické „Májové poselství kulturních pracovníků českému lidu!“ publikované před květnovými volbami do Ústavodárného Národního shromáždění.^[10] Májový předvolební manifest komunistů podepsalo celkem 843 kulturních pracovníků a komunisté volby vyhráli.^[11] Později podepsal prokomunistickou výzvu Kupředu, zpátky ni krok!, jež byla vydána dne 25. února 1948 pro podporu komunistického převratu.^[12] V září 1949 podepsal „Provolání československých kulturních pracovníků k jugoslávskému lidu“. Rok 1953 byl prohlášen jako „Rok Julia Fučíka“. V sérii doprovodných akcí a soutěží byl Karel Konrád jedním z členů literární poroty.^[13]

Jeho tvorba byla ovlivněna poetismem. Knihy Karla Konráda byly přeloženy do maďarštiny, němčiny, srbochorvatštiny a polštiny.

Karel Konrád přispíval do řady periodik jako Trn (1924–1932), Tvorba (1927–1947), Plamen (1959–1965) Večerník Rudého práva (1924–1926) a mnoha dalších.^[4]

• Robinsonáda (Praha, Erna Janská, 1926)
• Rinaldino (román, Praha, Jan Fromek, 1927)
• Dinah (Praha, Václav Petr, 1928), hlavním hrdinou je muž, který se dostane do vězení. Zde smí poslouchat gramofon a on se podle hlasu zamiluje do černošské zpěvačky Dinah
• Dvojí stín (s kresbou Toyen, 1930)
• Ve směru úhlopříčny (Praha, Emil Hanf, 1930), autorovy vzpomínky na mládí, vystupují zde skuteční lidé, ale jejich příběhy jsou smyšlené. Hrdiny jsou studenti, kteří museli zanechat studia a odejít na vojnu. Kniha je pojmenována podle rozkazu po kterém všichni touží.
• Rozchod! (Praha, Sfinx, Bohumil Janda, 1934)
• Středozemní zrcadlo (Praha, Zápotočný a spol., 1935)
• Malíř Vojtěch Tittelbach (Soukromý tisk, v úpravě prof. L. Sutnara, Praha, Jaromír Valenta a Jaromír Wiesner)
• Postele bez nebes (Praha, František Borový, 1939), autor se obrací do dětství, líčí skupinu dětí (chlapců a jedné dívky, kteří se snaží napodobit život dospělých. Svět dospělých se odráží v jejich hrách.
• Epištoly k nesmělým milencům (Ilustroval František Tichý, Praha, Melantrich, 1941)
• Z rodné květnice (Kresbami vyzdobila Ludmila Jiřincová, Praha, F.J. Müller, 1942)
• Břeh snů (Praha, Melantrich, 1944)
• Postní krůpěje (Aforismy a poznámky o umění, Praha, Melantrich, 1945)
• Postele bez nebes (Praha, Svoboda, 1948)
• Šestinásobná ozvěna (obálka a ilustrace Lva Šimáka, Praha, Svoboda, 1948)
• Tkáno z kopřiv (Praha, Svoboda, 1948)
• Fanfáry a hrany (Praha, Melantrich, 1949)
• Místo rudých růží (Na paměť doubravských hrdinů, Praha, Svoboda, 1949)
• Zápisník z dovolené (Praha, František Borový, 1949)
• Doprovody (Praha, Svoboda, 1950)
• Julius Fučík v Lounech (Praha, Svoboda, 1950)
• Slyš mě! (Graficky vyzdobil Lev Šimák, Praha, Mír: Druž. práce, 1950)
• Co na srdci (Praha, Svět sovětů, 1951)
• Nikdy se nespokojte s podružnou rolí! (Praha, Československý spisovatel, 1951)
• Konstantinu Bieblovi (dvěma rytinami vyzdobil J.A. Švengsbír, Praha, Československý spisovatel, 1952)
• Projíždíš novým Polskem (Praha, Československý spisovatel, 1952)
• Projíždíš novým Polskem (Praha, Mír: Družstevní práce, 1952)
• Středozemní zrcadlo (Próza z dob hosp. krise, Praha, Mladá fronta, 1952)
• Na černé hodince (Praha, Orbis, 1953)
• Vyprávění o Jiřím Purkyňovi (Praha, Československý spisovatel, 1953
• Zdeňku Nejedlému k 75. narozeninám (sborník/ redigoval Karel Konrád ... [et al.], Praha, Československý spisovatel, 1953)
• Jugoslávské kolo (Praha, Československý spisovatel, 1956)
• Epigramy (Obrázky Vratislav Hlavatý, Praha, Mladá fronta, 1958)
• Okouzlení lidem i zemí (Praha, Československý spisovatel, 1960)
• Na černé hodince (ilustroval Miroslav Klomínek, Praha, Státní nakladatelství dětské knihy, 1961)
• Kočko, kočko kočkatá (Pro nejmenší, namalovala Gabriela Dubská, Praha, SNDK, 1963)
• Nevzpomínky (Praha, Československý spisovatel, 1963)
• Pavel a Hedvika (Ústí nad Labem, Severočeské nakladatelství, 1975)
• Odleťte, ptáci mé slabosti (uspořádal a doslov napsal Jiří Tomáš ilustroval Vladimír Renčín, Praha, Novinář, 1989)

• KONEČNÁ, Hana. Čtení o Národním divadle. Praha: Odeon, 1983. 01-075-83. S. 160. 
• KUSÁK, Alexej. Kultura a politika v Československu 1945–1956. 1. vyd. Praha: Torst, 1998. 663 s. ISBN 80-7215-055-3. 

• Seznam českých spisovatelů
• Česká literatura v letech 1900–1945
• Svaz moderní kultury Devětsil
• Poetismus
• Skupina 42

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Karel Konrád na Wikimedia Commons
• Osoba Karel Konrád ve Wikicitátech
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Karel Konrád (novinář)
• FORST, Vladimír. Lexikon české literatury, Osobnosti, díla, instituce, K-L. Praha: Academia, 1993. ISBN 80-200-0345-2. Kapitola Karel Konrád, s. 835–837. 
• Heslo „Karel Konrád" ve Slovníku české literatury po roce 1945
• Karel Konrád začínal sněním o ženských nohou a skončil nudnými nekrology Pořad Českého rozhlasu Plus, podrobné životopisné informace, citace z díla, zamyšlení nad odkazem, autentický záznam Konrádova hlasu.