Karel Kovařovic

Karel Kovařovic
Portrét od Jana Vilímka (1884)
Základní informace
Narození	9. prosince 1862 Praha, Čechy Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	6. prosince 1920 (ve věku 57 let) Praha Československo Československo
Žánry	opera a klasická hudba
Povolání	hudební skladatel, dirigent, muzikolog, dramaturg a překladatel
Nástroje	harfa
Děti	Josef Kovařovic
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karel Kovařovic (9. prosince 1862 Praha^[1] – 6. prosince 1920 Praha-Podolí^[2]) byl český hudební skladatel.

Život

Karel Kovařovic se narodil jako třetí syn v rodině Františka Pavla Kovařovice v Praze na Malé Straně^[1]. Otec (nar. 1805) byl gruntovníkem v Plánici u Klatov, a teprve na sklonku života se usadil v Praze. Karlovi bratři Tomáš a Alois se věnovali také hudbě, první hře na harfu, druhý hře na housle. ^[3]. Rodina byla tradičně hudebně založená, a členové rodiny, spolu s okruhem známých, dokonce vytvořili malý orchestr.

Na Pražské konzervatoři hudby se věnoval hře na harfu (u V. A. Staňka), na klavír (u J. Jiránka), a později i na klarinet (u J. Pisařovice); konzervatoř ukončil v roce 1879. Kompozici studoval u Z. Fibicha (1878–82), zpěv u J. L. Lukese, a později u F. Pivody ^[4]. V roce 1881 měl příležitost zahrát na klarinet při premiéře Smetanovy Libuše v Národním divadle. Do roku 1885 byl členem orchestru Prozatímního, resp. Národního divadla. V sezóně roce 1885/1886 byl kapelníkem u divadelní společnosti F. Pokorného, hrající v Národním divadle v Brně, a v sezóně 1886/1887 kapelníkem u společnosti J. Pištěka, působící tehdy v Městském divadle v Plzni. V roce 1895 byl O. Hostinským a F. A. Šubertem navržen za kapelníka 63členného symfonického orchestru Národopisné výstavy ^[5]. V letech 1900 až 1920 byl šéfem opery pražského Národního divadla, a zároveň dramaturgem a dirigentem opery.^[6]

V letech 1890–1900 byl učitelem i ředitelem Pivodovy pěvecké školy, v sezóně 1894/1895 byl současně sbormistrem vinohradského Hlaholu.

Zemřel roku 1920 a pohřben byl v kaplové hrobce na Olšanských hřbitovech.

Činnost

Do svého nástupu do Národního divadla, v roce 1900, byl Kovařovic velmi činný jako skladatel, ovšem později se těžištěm jeho zájmu stala především dirigentská činnosti. Během svého působení v oblasti uměleckého vedení ND často upravoval později prováděná díla. Úpravy se týkaly především instrumentace, či dramaturgických škrtů apod. Svými úpravami děl často přispěl ke kvalitnější životnosti díla, byť někdy proti vůli autora (viz pražské uvedení Janáčkovy Pastorkyně).

Z dnešního pohledu lze obecně říci, že co do věhlasu, Kovařovice (jako skladatele i dirigenta) zastínili jeho současníci a nástupci, jako např. Otakar Zich, Josef Bohuslav Foerster, Otakar Ostrčil, Václav Talich. Kovařovicův dirigentský význam je však poměrně velký, neboť byl prvním dirigentem, který dokázal pozvednout interpretační umění a operní kulturu ND na světovou úroveň, a tím, jako jeden z prvních, propagovat české umělecké hodnoty ve světě.

Skladatelská činnost

Skladatelská činnost Kovařovicova je poměrně rozsáhlá, přesto nepatří mezi příliš známé autory. Složil několik desítek písní a skladeb pro sbory, drobných instrumentálních a klavírních prací, melodramů. Dále psal skladby komorní i symfonické, balety, výpravné hry, scénickou hudbu k činohrám a rovněž několik oper. Čeští skauti jej znají jako autora melodie skautské hymny.

Rukopisy všech Kovařovicových skladeb byly dlouhou dobu uchovávány v soukromém archivu, spravovaném jeho synem, JUDr. Josefem Kovařovicem. Tento archiv, ve vzorném stavu, byl v roce 1971 odkoupen Muzeem české hudby (MČH), které veškerou pozůstalost spravuje dodnes.

Revize cizích děl

Kovařovic významným způsobem upravil mnoho tehdejších skladeb pro potřeby Národního divadla. Úpravami se zabýval s rozvahou, a většinou je dlouho a důsledně promýšlel. Některé skici a náčrtky různých úprav jsou v současné době uloženy, jako téměř všechny rukopisy Karla Kovařovice, v Českém muzeu hudby v Praze.

Korespondence úředního charakteru, z období Kovařovicova působení v ND (týkající se repertoáru, jednání se skladateli i zaměstnanci atd.), je dnes též uchovávána ve Státním ústředním archivu (SÚA). Významná je zejména korespondence Kovařovice s Leošem Janáčkem, která je uložená v Archivu Leoše Janáčka, a knižně vydaná A. Rektorysem v roce 1950, pod názvem Korespondence Karla Kovařovice a Leoše Janáčka a ředitelství Národního divadla.

Skladby

Orchestrální

• Předehra veseloherní (1880)
• Únos Persefony, symfonická báseň (1883)
• Koncert f moll pro klavír a orchestr, op. 6^[7] (1887)
• Předehra dramatická (1892)
• Fantasie z opery Prodaná nevěsta od Bedřicha Smetany (1900)
• Deux suites de ballet
• Gavotta pro housle a smyčcový kvartet, op. 4
• Havířská polka ze hry Výlety páně Broučka (1894)
• Valčík pro komorní orchestr

Skladby pro dechy

• Veseloherní předehra (1911)
• Vzpomínky (1914)
• Havířská polka

Divadlo

Opery

Balety

Příležitostné skladby

• 1918 Loutkářův sirotek, melodrama – text: Svatopluk Čech "Ve stínu lípy"
• Zlatý kolovrat, melodrama – text: Karel Jaromír Erben

Vokální hudba

Sborové skladby

• 1890 Královničky; staré obřadné tance moravské se zpěvy pro ženský sbor (SSAA) a klavír (nebo harmonium)

Písně

• 1880 Osmero písní pro soprán a klavír, op. 1
• 1885 Tři žertovné písně
• 1887 Jarní květy pro soprán a klavír, op. 7
• 1892–1893 Čtyři písně, op. 18
  1. Der Abendstern – text: August Heinrich Hoffmann von Fallersleben
  2. Gottes Nähe
  3. Frühlings Mahnung – text: August Heinrich Hoffmann von Fallersleben
  4. Im Arm der Liebe schlummre ein – text: Georg Scheurlin
• 1897–1898 Dvě písně pro soprán nebo tenor a klavír
• 1912 Junácká, skautská hymna
• 1915 Slovácká píseň pro vysoký hlas a klavír – text: Ema Destinnová
• 1919 Svítání pro hlas a orchestr – text: Vojtěch Martínek

Komorní hudba

• Smyčcový kvartet č. 1 (1885)
• Smyčcový kvartet č. 2 (1887)
• Smyčcový kvartet č. 3 (1889)
• Romance pro housle a klavír, op. 2

Skladby pro klavír

• 1885 Co ti to napadá, polka
• 1910 Deux valses,
• 1910 Polka
• 1910 Deux mazurkas
• Čtverylka
• Národní tance
  1. Pasačka
  2. Starodávný
  3. Holuběnka
• Naše vlast, fantasie

Odkazy

Reference

Literatura

• Československý hudební slovník osob a institucí, Praha 1963, str. 722–4, autor hesla Bohumír Štědroň.
• Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 241–2
• The New Grove Dictionary of Music and Musicians 10, New York 1980, str. 222–3, autor hesla Milan Kuna.
• The New Grove Dictionary Of Opera, vol. II, New York 1994, str. 1034–5, autor hesla Jitka Ludvová
• Jan Němeček: Opera ND v období Karla Kovařovice I, II (Praha 1968, 1969).
• Ladislav Novák: Dva čeští muzikanti, vyd. Nakladatelské družstvo Máje, Praha, cca 1941, str. 9–51
• František Pala: Opera ND v období Otakara Ostrčila I – Od Karla Kovařovice k Otakaru Ostrčilovi 1918–1920, Praha 1962
• Přemysl Pražák: Osobnosti české hudby II, Bratislava 1962, (oddíl: Skladatelé, dirigenti a interpreti českého hudebního života na přelomu 19. a 20. stol. a v 1. pol. 20. stol.)
• Riemann Musik Lexikon, 1972 – Některé hudební slovníky hledí na Kovařovice buď pouze jako na skladatele, nebo kladou na skladatelskou stránku Kovařovice větší důraz.
• Vzpomínáme Karla Kovařovice, Praha 1940 (kolektiv autorů např. Gustav Schmorantz, Emma Destinnová, Leoš Janáček, Josef Bohuslav Foerster, Vítězslav Novák ad.)
• Stanislava Zachařová: Nejedlý a Kovařovic (in: Zdeněk Nejedlý, doba-život-dílo, Praha 1975, str. 89–169

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Karel Kovařovic na Wikimedia Commons
• Autor Karel Kovařovic ve Wikizdrojích
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Karel Kovařovic
• Karel Kovařovic v databázi Archivu Národního divadla
• Soupis pražského obyvatelstva 1830-1910 (1920), Kovařovic Karel *1862