Karel Kovařovic

Karel Kovařovic
Portrét od Jana Vilímka (1884)
Portrét od Jana Vilímka (1884)
Základní informace
Narození9. prosince 1862
Praha, Čechy
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí6. prosince 1920 (ve věku 57 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Žánryopera a klasická hudba
Povoláníhudební skladatel, dirigent, muzikolog, dramaturg, překladatel, harfeník, klarinetista, klavírista a učitel
Nástrojeharfa
Členem skupinČeská akademie věd a umění
DětiJosef Kovařovic
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karel Kovařovic (9. prosince 1862 Praha[1]6. prosince 1920 Praha-Podolí[2]) byl český hudební skladatel.

Život

Karel Kovařovic se narodil jako třetí syn v rodině Františka Pavla Kovařovice v Praze na Malé Straně[1]. Otec (nar. 1805) byl gruntovníkem v Plánici u Klatov, a teprve na sklonku života se usadil v Praze. Karlovi bratři Tomáš a Alois se věnovali také hudbě, první hře na harfu, druhý hře na housle. [3]. Rodina byla tradičně hudebně založená, a členové rodiny, spolu s okruhem známých, dokonce vytvořili malý orchestr.

Na Pražské konzervatoři hudby se věnoval hře na harfu (u V. A. Staňka), na klavír (u J. Jiránka), a později i na klarinet (u J. Pisařovice); konzervatoř ukončil v roce 1879. Kompozici studoval u Z. Fibicha (1878–82), zpěv u J. L. Lukese, a později u F. Pivody [4]. V roce 1881 měl příležitost zahrát na klarinet při premiéře Smetanovy Libuše v Národním divadle. Do roku 1885 byl členem orchestru Prozatímního, resp. Národního divadla. V sezóně roce 1885/1886 byl kapelníkem u divadelní společnosti F. Pokorného, hrající v Národním divadle v Brně, a v sezóně 1886/1887 kapelníkem u společnosti J. Pištěka, působící tehdy v Městském divadle v Plzni. V roce 1895 byl O. Hostinským a F. A. Šubertem navržen za kapelníka 63členného symfonického orchestru Národopisné výstavy [5]. V letech 19001920 byl šéfem opery pražského Národního divadla, a zároveň dramaturgem a dirigentem opery.[6]

V letech 18901900 byl učitelem i ředitelem Pivodovy pěvecké školy, v sezóně 1894/1895 byl současně sbormistrem vinohradského Hlaholu.

Zemřel roku 1920 a pohřben byl v kaplové hrobce na Olšanských hřbitovech.

Činnost

Památník na pobyt Karla Kovařovice v Holubově v době 1. světové války

Do svého nástupu do Národního divadla, v roce 1900, byl Kovařovic velmi činný jako skladatel, ovšem později se těžištěm jeho zájmu stala především dirigentská činnosti. Během svého působení v oblasti uměleckého vedení ND často upravoval později prováděná díla. Úpravy se týkaly především instrumentace, či dramaturgických škrtů apod. Svými úpravami děl často přispěl ke kvalitnější životnosti díla, byť někdy proti vůli autora (viz pražské uvedení Janáčkovy Pastorkyně).

Z dnešního pohledu lze obecně říci, že co do věhlasu, Kovařovice (jako skladatele i dirigenta) zastínili jeho současníci a nástupci, jako např. Otakar Zich, Josef Bohuslav Foerster, Otakar Ostrčil, Václav Talich. Kovařovicův dirigentský význam je však poměrně velký, neboť byl prvním dirigentem, který dokázal pozvednout interpretační umění a operní kulturu ND na světovou úroveň, a tím, jako jeden z prvních, propagovat české umělecké hodnoty ve světě.

Skladatelská činnost

Skladatelská činnost Kovařovicova je poměrně rozsáhlá, přesto nepatří mezi příliš známé autory. Složil několik desítek písní a skladeb pro sbory, drobných instrumentálních a klavírních prací, melodramů. Dále psal skladby komorní i symfonické, balety, výpravné hry, scénickou hudbu k činohrám a rovněž několik oper. Čeští skauti jej znají jako autora melodie skautské hymny.

Rukopisy všech Kovařovicových skladeb byly dlouhou dobu uchovávány v soukromém archivu, spravovaném jeho synem, JUDr. Josefem Kovařovicem. Tento archiv, ve vzorném stavu, byl v roce 1971 odkoupen Muzeem české hudby (MČH), které veškerou pozůstalost spravuje dodnes.

Revize cizích děl

Kovařovic významným způsobem upravil mnoho tehdejších skladeb pro potřeby Národního divadla. Úpravami se zabýval s rozvahou, a většinou je dlouho a důsledně promýšlel. Některé skici a náčrtky různých úprav jsou v současné době uloženy, jako téměř všechny rukopisy Karla Kovařovice, v Českém muzeu hudby v Praze.

Korespondence úředního charakteru, z období Kovařovicova působení v ND (týkající se repertoáru, jednání se skladateli i zaměstnanci atd.), je dnes též uchovávána ve Státním ústředním archivu (SÚA). Významná je zejména korespondence Kovařovice s Leošem Janáčkem, která je uložená v Archivu Leoše Janáčka, a knižně vydaná A. Rektorysem v roce 1950, pod názvem Korespondence Karla Kovařovice a Leoše Janáčka a ředitelství Národního divadla.

Skladby

Orchestrální

Přívrat u České Třebové. Místo, kde v roce 1896 Karel Kovařovic zkomponoval operu Psohlavci.
  • Předehra veseloherní (1880)
  • Únos Persefony, symfonická báseň (1883)
  • Koncert f moll pro klavír a orchestr, op. 6[7] (1887)
  • Předehra dramatická (1892)
  • Fantasie z opery Prodaná nevěsta od Bedřicha Smetany (1900)
  • Deux suites de ballet
  • Gavotta pro housle a smyčcový kvartet, op. 4
  • Havířská polka ze hry Výlety páně Broučka (1894)
  • Valčík pro komorní orchestr

Skladby pro dechy

  • Veseloherní předehra (1911)
  • Vzpomínky (1914)
  • Havířská polka

Divadlo

Opery

RokNázevJednáníPremiéraLibreto
1882–1883Ženichové3 jednání13. května 1884, Praha, Národní divadloAntonín Koukl podle Simeona Karla Macháčka
1885Cesta oknem, op. 41 jednání11. února 1886, Praha (Národní divadlo)Emanuel František Züngel
podle Eugèna Scriba a Gustava Lemoina
1890–1891Noc Šimona a Judy3 jednání5. listopadu 1892, Praha (Národní divadlo)Karel Šípek podle Pedra Antonia de Alarcón
1891Edip král (Oedipus rex)3aktová opera-parodie19. března 1894, Praha ŽofínAugust Vojtěch Nevšímal podle Sofokla
1895–1897Psohlavci3 jednání,
6 obrazů
24. dubna 1898, Praha (Národní divadlo)Karel Šípek podle Aloise Jiráska
1898–1901Na Starém bělidle4 obrazy22. listopadu 1901, Praha (Národní divadlo)Karel Šípek podle Boženy Němcové
1905SlibJen prolog9. prosince 1921, Praha, Národní divadloKarel Šípek podle Octava Feuilleta

Balety

SloženoNázevJednáníPremiéraLibretoScéna
1884Hašiš1 jednání,
2 obrazy
19. června 1884, Praha (Národní divadlo)Václav Reisinger
1889Pohádka o nalezeném štěstí3 jednání,
7 scén
8. dubna 1889, Praha (Národní divadlo)Augustin Berger
1889Královničky
1889Sedm havranů
1909Na záletech10 obrazů1909, PrahaAchille Viscusi

Příležitostné skladby

Vokální hudba

Sborové skladby

  • 1890 Královničky; staré obřadné tance moravské se zpěvy pro ženský sbor (SSAA) a klavír (nebo harmonium)

Písně

Komorní hudba

  • Smyčcový kvartet č. 1 (1885)
  • Smyčcový kvartet č. 2 (1887)
  • Smyčcový kvartet č. 3 (1889)
  • Romance pro housle a klavír, op. 2

Skladby pro klavír

  • 1885 Co ti to napadá, polka
  • 1910 Deux valses,
  • 1910 Polka
  • 1910 Deux mazurkas
  • Čtverylka
  • Národní tance
    1. Pasačka
    2. Starodávný
    3. Holuběnka
  • Naše vlast, fantasie

Odkazy

Reference

  1. a b Matriční záznam o narození a křtu
  2. Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých v Podolí, sign. POD Z5, s. 153
  3. Ladislav Novák: Dva čeští muzikanti, vyd. Nakladatelské družstvo Máje, Praha, cca 1941, str. 9
  4. Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 241
  5. Ladislav Novák: Dva čeští muzikanti, vyd. Nakladatelské družstvo Máje, Praha, cca 1941, str. 9–16
  6. Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 241
  7. Karel Kovařovic na YouTube

Literatura

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Habsburg Monarchy.svg

↑ Civil flag or Landesfarben of the Habsburg monarchy (1700-1806)
↑ Merchant ensign of the Habsburg monarchy (from 1730 to 1750)
↑ Flag of the Austrian Empire (1804-1867)
↑ Civil flag used in Cisleithania part of Austria-Hungary (1867-1918)
House colours of the House of Habsburg
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Karel Kovarovic Vilimek.jpg
Portrait of Karel Kovařovic, Czech composer.
Přívrat a.jpg
Autor: Richtr Jan, Licence: CC BY-SA 4.0
místo zkomponování skladby Psohlavci