Karel Krejčí

prof. PhDr. Karel Krejčí, DrSc.
Narození20. srpen 1904
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí26. června 1979 (ve věku 74 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povoláníliterární historik, spisovatel a vysokoškolský učitel
TémataPolská literatura
Významná dílaPraha legend a skutečnosti
Příbuznístrýc: František Krejčí
strýc: Jan Krejčí (germanista)
strýc: Ferdinand Strejček
bratranec: Iša Krejčí
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Karel Krejčí (20. srpna 1904 Praha[1]26. června 1979 Praha) byl český spisovatel, slavista, bohemista, významný polonista, literární historik, autor popularizačních knih o Praze a vysokoškolský pedagog.[2][3]

Život

Maturoval na malostranském gymnáziu v roce 1923. Pak začal studovat bohemistiku a germanistiku na filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Namísto germanistiky brzy začal studovat polonistiku. Jeho učiteli byli např. Marian Szyjkowski, Jan Máchal, Jan Jakubec a Otokar Fischer. V letech 1927–1928 absolvoval stáže na univerzitách v Krakově a ve Varšavě. V roce 1928 získal doktorský titul na základě práce Polské hnutí revoluční v letech 1830–1846 a české národní obrození. Od 1929 byl asistentem slovanského semináře na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy. V roce 1934 se habilitoval jako docent polonistiky prací Polská literatura ve vírech revoluce.[4] V průběhu druhé světové války, v době uzavření českých vysokých škol, působil jako středoškolský profesor na obchodní akademii v Praze a dále pracoval ve Slovanském ústavu.

V roce 1945 byl jmenován mimořádným a v roce 1948 řádným profesorem polského jazyka a literatury na filozofické fakultě UK.[5] V roce 1955 byl jmenován členem korespondentem Československé akademie věd, doktorem věd (DrSc.) pro obor filologických věd se pak stal o rok později.[6]

V roce 1956 se ve funkci prorektora postavil na stranu studentů, žádajících obnovení akademických svobod. Proto byl v roce 1958 propuštěn z fakulty. Poté pracoval ve Slovanském ústavu, v Ústavu jazyků a literatur a posléze v Ústavu pro českou a světovou literaturu ČSAV. V roce 1975 odešel do důchodu.

Působil rovněž v Klubu Za starou Prahu, byl 1977–1979 jeho předsedou.

Spisy (výběr)

  • Sociologie literatury, Praha : Archiv Ústavu pro sociální a hospodářskou výchovu, 1944
  • Kapitoly o Jakubu Arbesovi, Praha : Československý spisovatel, 1955
  • Česká literatura druhé poloviny XIX. století, Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1955, vedoucí autorského kolektivu
  • Úvod do dějin a kultury Polska, Praha : SPN, 1958
  • A. M. Tilschová, Praha : Československý spisovatel, 1959
  • Heroikomika v básnictví Slovanů, Praha : ČSAV, 1964
  • Některé nedořešené otázky kolem RKZ, Praha : Slavia, časopis pro slovanskou filologii. Slovanský ústav ČSAV, 1974
  • Česká literatura a kulturní proudy evropské, Praha : Československý spisovatel, 1975
  • Literatury a žánry v evropské dimenzi. Nejen česká literatura v zorném poli komparatistiky, Úvodní stať napsal Vladimír Svatoň. Vybral, edičně připravil, předmluvu a doslov napsal Marcel Černý. Studiorum slavicorum memoria, sv. 1. Práce Slovanského ústavu AV ČR. Nová řada, sv. 37. Praha : Slovanský ústav AV ČR : Euroslavica, 2014, ISBN 978-80-86420-47-9

Knihy o Praze

  • Praha legend a skutečnosti, Praha : Orbis, 1967
    • ilustrace prvního vydání: Karel Müller
    • ilustrace druhého, upraveného vydání: Michal Brix, Panorama 1981
    • poslední vydání, Praha : XYZ, 2007, ISBN 978-80-86864-91-4
    • vyšlo polsky (Praga, legenda i rzeczywistość, Varšava : Panstwowy Instytut wydawniczy, 1974) a maďarsky (Prága legendái, Budapešť : Gondola Könyvkiadó, 1976)
  • Podivuhodné příběhy ze staré Prahy : Ze sbírek starých pražských legend a pověstí, Praha : Odeon, 1971
  • Růže z pražských trhů : Karolina Světlá, Popelka Biliánová, Božena Obdržálková, Praha : Odeon, 1981

Odkazy

Reference

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnosti při kostele sv.Václava na Smíchově v Praze
  2. MICHALA, Benešová; RENATA, Rusin Dybalska; LUCIE, Zakopalová. Proměny polonistiky: Tradice a výzvy polonistických studií. [s.l.]: Charles University in Prague, Karolinum Press 300 s. Dostupné online. ISBN 9788024627328. (polsky) Google-Books-ID: 1q0SBwAAQBAJ. 
  3. Krejčí, Karel, 1904-1979. biblio.hiu.cas.cz [online]. Bibliografie dějin Českých zemí [cit. 2017-12-04]. Dostupné online. 
  4. Hloušková, Jasna. Karel Krejčí - učitel, kolega, inspirátor. In: Opera Slavica. 1995, roč. 5, č. 3, s. 42-47 (pozn.: Habilitace v roce 1934)
  5. ĎURČANSKÝ, Marek. Karel Krejčí (1904–1979) - Akademický bulletin. Akademický bulletin AV ČR. 2008-06-25. Pozn.: Habilitace v roce 1934. Dostupné online [cit. 2017-12-04]. 
  6. Pospíšil, Ivo. K 100. výročí narození Karla Krejčího. In: Sborník prací filozofické fakulty brněnské univerzity. X, Řada literárněvědné slavistiky = Slavica litteraria. 2004, roč. 53, č. X7, s. 115-117.

Literatura

  • BEŠTA, Theodor. Bibliografie prací univ. prof. PhDr. Karla Krejčího, DrSc., člena korespondenta ČSAV, s přehledem jeho vědecké činnosti : skriptum pro filosof. fak. Univ. Karlovy, Praha : Univerzita Karlova, 1970
  • BEŠTA, Theodor – ČERNÝ, Marcel. Bibliografie prací Karla Krejčího se soupisem důležitějších statí o něm, in: KREJČÍ, Karel. Literatury a žánry v evropské dimenzi. Nejen česká literatura v zorném poli komparatistiky, Praha : Slovanský ústav AV ČR : Euroslavica, 2014, s. 559-615
  • KUDĚLKA, Milan, a kol. Československá slavistika v letech 1918–1939. 1. vyd. Praha: Academia, 1977. 469 s. S. 278–279. 
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : II. díl : K–P. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 649 s. ISBN 80-7185-246-5. S. 178. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“