Karel Kress
inž. Karel Kress | |
---|---|
Narození | 16. července 1848![]() |
Úmrtí | 16. února 1922 (ve věku 73 let)![]() |
Povolání | inženýr vodních staveb |
Příbuzní | Josef rytíř von Kress (strýc) |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Karel Kress (16. července 1848 Seč u Blovic – 16. února 1922 Praha)[1] byl český inženýr vodních staveb.[2]
Životopis
Narodil se v rodině Františka Josefa Kresse a Marie, rozené Jiříčkové. Po studiích na České technice šel Karel Kress ve stopách svého strýce Josefa, který projektoval železnice a byl v Praze také ředitelem Buštěhradské dráhy.
V roce 1882 si založil vlastní firmu, se kterou postavil poblíž Mariánských Lázní na počátku 90. let 19. století první zděnou přehradu v českých zemích. V letech 1902-1904 se podílel spolu se svým firemním partnerem Eduardem Bernardem na opravě pražského Karlova mostu, kdy jako první v českých zemích použili kesony.[3] Dále se jejich firma podílela na budování pražské kanalizace a vodovodu,[4] na vystavění pražského Mánesova mostu, rybníků u zámku Konopiště, pohyblivého jezu v Hradci Králové, pardubického vodovodu a od roku 1907 se pak věnovali regulaci středního toku Labe. Karel Kress je také autorem památkově chráněného vodovodního systému velkostatku v Lítni[5] nebo chrudimského železobetonového věžového vodojemu.[6] Za 1. světové války se, po smrti Eduarda Bernarda, dvě menší Kressovy firmy transformovaly v akciovou společnost Kress. Za jejich, blíže nespecifikovanou činnost Karel Kress 22.7.1916 obdržel válečné vyznamenání čj.14555.[7]
Rodina
9. února 1891 se Karel Kress oženil v kostele sv. Tomáše v Praze s Bertou Babánkovou (*1864), manželé měli dvě děti: syna Karla (*1891) a dceru Bertu (*1893). [8] Od roku 1901 bydleli na Malé Straně v domě čp. 559/III v Chotkově ulici na Klárově.
Odkazy
Reference
- ↑ Národohospodářský ústav při České akademii věd a umění v Praze. XXIII. Zpráva za rok 1935. Praha: Národohospodářský ústav, 1936. s. 88. Dostupné také z: https://ndk.cz/uuid/uuid:ab6bfba0-e40c-11e6-9964-005056825209
- ↑ Zpráva o prvém desetiletí jeho trvání 1907-1917. / Národohospodářský ústav při České akademii císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění v Praze. Praha: Národohospodářský ústav, 1918, s. 186. Dostupné také z: http://www.digitalniknihovna.cz/vse/uuid/uuid:e5bdfc50-dfba-11e1-b200-0013d398622b
- ↑ https://www.zakladani.cz/casopis/pdf/ZS_03_2011.pdf
- ↑ Komise zabývající se otázkou zásobiti Prahu vodou k pití a k domácí potřebě. Zpráva komise pro zásobování vodou v příčině pokusných prací na opatření vody pitné k radě král. hlav. města Prahy. V Praze: Komise pro zásobování vodou, 1888. s. 8. Dostupné také z: https://ndk.cz/uuid/uuid:84450e90-1339-11e5-ac49-005056825209
- ↑ vodovodní síť velkostatku - Památkový Katalog. www.pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2021-09-28]. Dostupné online.
- ↑ Věžové vodojemy - možnosti nového využití specifického stavebního dědictví. TZB-info [online]. [cit. 2021-09-28]. Dostupné online.
- ↑ Razítko o udělení vyznamenání v pbytové přihlášce pražského magistrátu
- ↑ Pobytová přihláška pražského magistrátu
Externí odkazy
Média použitá na této stránce




House colours of the House of Habsburg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“