Karel Kupka (skladatel)

Karel Kupka
Základní informace
Narození19. června 1927
Rychvald, Slezsko
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí26. října 1985 (ve věku 58 let)
Ostrava
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Žánryopera a klasická hudba
Povoláníhudební skladatel, dirigent a sbormistr
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karel Kupka (19. června 1927 Rychvald26. října 1985 Ostrava) byl český hudební skladatel a sbormistr.

Život

Vedle studia na gymnáziu navštěvoval Masarykův ústav hudby a zpěvu v Ostravě (předchůdce dnešní Janáčkovy konzervatoře). Již zde měl vynikající učitele: Františka Hradila, Emila Mikelku a Miroslava Barvíka.

Po absolvování gymnázia přešel na Pražskou konzervatoř, kde studoval dirigování (Pavel Dědeček), intonaci a hudební teorii (Metod Doležil) a klavír (opět Emil Mikelka). Absolvoval v roce 1947. Kromě toho studoval soukromě skladbu u Miloslava Kabeláče. V letech 1952–1955 pokračoval externě ve studiu skladby v Brně u Viléma Petrželky.

Po krátkém působení ve funkci ředitele hudební školy v Karviné nastoupil vojenskou službu, kterou absolvoval u Armádního uměleckého souboru Víta Nejedlého. V letech 19511954 byl ředitelem hudební školy v Petřvaldě. Od roku 1954 až do své smrti působil ve Státním divadle v Ostravě (dnes Národní divadlo moravskoslezské), nejprve jako korepetitor opery a později jako asistent dirigenta a sbormistr operního sboru.

Komponoval skladby prakticky všech žánrů – opery, balety, kantáty, orchestrální skladby a komorní hudbu. Psal i scénickou hudbu pro ostravská divadla. Vycházel z tvorby klasiků 20. století (Leoš Janáček, Igor Stravinskij, Béla Bartók a další), vytvořil si však svůj vlastní, osobitý styl.

Největšího úspěchu dosáhl skladbou Picassiáda, která v roce 1963 získala ve Spojených státech 1. cenu Kusevického nadace. Světovou popularitu pak získala v televizním baletním zpracování tanečního souboru Pavla Šmoka.

Dílo

Jevištní díla

  • Taškář, opera podle Tita Maccia Plauta, 1955;
  • Lysistrata, opera podle Aristofana, 1957;
  • Učitel tance, balet, 1958;
  • Když tančí růže, opera, 1959;
  • Sokratova smrt, opera, 1961;
  • Cassandra, balet, 1962;
  • Idiot, balet podle románu Fjodora Michajloviče Dostojevského, 1962;
  • Jeptiška, opera, 1964;
  • A z celé duše miluji, opera, 1967;
  • Pták, balet, 1977;
  • Prométheus, balet, 1980;
  • Mít vlastní pokoj v rezidenci, opera na libreto Ladislava Slívy, 1982;
  • Opus Odysseus, opera – suita na libreto Miloslava Nekvasila, 1984.

Komorní skladby

  • Smyčcové kvartety č. 1 – 7, 1952–82;
  • Tři fragmenty pro bicí, klavír a ženský hlas, 1971;
  • Studie pro klavír a bicí nástroje, 1977;
  • Movemento pro hoboj a klavír, 1978;
  • Coloris imagination pro šest bicích nástrojů, 1979;
  • Žesťový kvintet, 1982;
  • Večery na Doškorově pro klavír, 1982.
  • Sonata dramatica pro violu a klavír
  • Tři dialogy pro violu a klavír

Orchestrální skladby

  • Slezská rapsódie, 1955;
  • Svita v barokním slohu pro smyčce, 1957;
  • Šachty, symfonický obraz, 1958;
  • Picassiáda, svita pro velký orchestr na Picassovy kresby k Ovidiovým Metamorfózám, 1958;
  • Koncert pro klavír a orchestr č. 1, 1959;
  • Koncert pro klavír a orchestr č. 2, 1961;
  • Concertino da camera pro housle, 1968;
  • Koncert pro fagot a orchestr, 1972;
  • Kontrasty pro velký orchestr, 1974;
  • Tembrofonie pro velký orchestr, 1979;
  • Reflexy pro velký orchestr, 1980;
  • Paraboly pro komorní smyčcový orchestr, 1982.

Vokální skladby

  • Poklady se otevírají, kantáta pro sóla, sbor a orchestr, 1959.
  • Zjevení svatého Jana, 1969.
  • Zpěv pro bas, klarinet, klavír a bicí, 1971.
  • Zpěvy milosti pro baryton, violu a klavír, 1973.
  • Český sen, komorní kantáta pro sóla a komorní soubor, 1973.
  • Zpěvy Sapfó pro ženský hlas a žesťové kvinteto, 1983.

Literatura

  • Československý hudební slovník osob a institucí I. (A–L), 1963, Státní hudební vydavatelství, Praha
  • Die Musik in Geschichte und Gegenwart (ed. Ludwig Finscher, Kassel–Basel 1999)
  • The New Grove Dictionary of Music and Musicians. Second Edition.(ed. John Tyrrell, 29 dílů, London 2001.MEH.
  • Alena Martínková: Čeští skladatelé současnosti (Praha 1985)
  • Biografický slovník Slezska a severní Moravy 3 (Opava – Ostrava 1995).
  • Kulturněhistorická encyklopedie Slezska a severovýchodní Moravy I (Ostrava 2005).
  • František Míťa Hradil: Hudebníci a pěvci v kraji Leoše Janáčka. Paměti a dokumentace (Ostrava, 1981, s. 119–120).
  • Hudební kultura na Ostravsku po roce 1945 (Ostrava 1984, s. 161–162).
  • Český taneční slovník. Praha 2001
  • Janota, D. - Kučera, J. P.: Malá encyklopedie české opery. Praha 1999

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“