Karel Kupka (skladatel)
Karel Kupka | |
---|---|
Základní informace | |
Narození | 19. června 1927 Rychvald, Slezsko Československo |
Úmrtí | 26. října 1985 (ve věku 58 let) Ostrava Československo |
Žánry | opera a klasická hudba |
Povolání | hudební skladatel, dirigent a sbormistr |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Karel Kupka (19. června 1927 Rychvald – 26. října 1985 Ostrava) byl český hudební skladatel a sbormistr.
Život
Vedle studia na gymnáziu navštěvoval Masarykův ústav hudby a zpěvu v Ostravě (předchůdce dnešní Janáčkovy konzervatoře). Již zde měl vynikající učitele: Františka Hradila, Emila Mikelku a Miroslava Barvíka.
Po absolvování gymnázia přešel na Pražskou konzervatoř, kde studoval dirigování (Pavel Dědeček), intonaci a hudební teorii (Metod Doležil) a klavír (opět Emil Mikelka). Absolvoval v roce 1947. Kromě toho studoval soukromě skladbu u Miloslava Kabeláče. V letech 1952–1955 pokračoval externě ve studiu skladby v Brně u Viléma Petrželky.
Po krátkém působení ve funkci ředitele hudební školy v Karviné nastoupil vojenskou službu, kterou absolvoval u Armádního uměleckého souboru Víta Nejedlého. V letech 1951–1954 byl ředitelem hudební školy v Petřvaldě. Od roku 1954 až do své smrti působil ve Státním divadle v Ostravě (dnes Národní divadlo moravskoslezské), nejprve jako korepetitor opery a později jako asistent dirigenta a sbormistr operního sboru.
Komponoval skladby prakticky všech žánrů – opery, balety, kantáty, orchestrální skladby a komorní hudbu. Psal i scénickou hudbu pro ostravská divadla. Vycházel z tvorby klasiků 20. století (Leoš Janáček, Igor Stravinskij, Béla Bartók a další), vytvořil si však svůj vlastní, osobitý styl.
Největšího úspěchu dosáhl skladbou Picassiáda, která v roce 1963 získala ve Spojených státech 1. cenu Kusevického nadace. Světovou popularitu pak získala v televizním baletním zpracování tanečního souboru Pavla Šmoka.
Dílo
Jevištní díla
- Taškář, opera podle Tita Maccia Plauta, 1955;
- Lysistrata, opera podle Aristofana, 1957;
- Učitel tance, balet, 1958;
- Když tančí růže, opera, 1959;
- Sokratova smrt, opera, 1961;
- Cassandra, balet, 1962;
- Idiot, balet podle románu Fjodora Michajloviče Dostojevského, 1962;
- Jeptiška, opera, 1964;
- A z celé duše miluji, opera, 1967;
- Pták, balet, 1977;
- Prométheus, balet, 1980;
- Mít vlastní pokoj v rezidenci, opera na libreto Ladislava Slívy, 1982;
- Opus Odysseus, opera – suita na libreto Miloslava Nekvasila, 1984.
Komorní skladby
- Smyčcové kvartety č. 1 – 7, 1952–82;
- Tři fragmenty pro bicí, klavír a ženský hlas, 1971;
- Studie pro klavír a bicí nástroje, 1977;
- Movemento pro hoboj a klavír, 1978;
- Coloris imagination pro šest bicích nástrojů, 1979;
- Žesťový kvintet, 1982;
- Večery na Doškorově pro klavír, 1982.
- Sonata dramatica pro violu a klavír
- Tři dialogy pro violu a klavír
Orchestrální skladby
- Slezská rapsódie, 1955;
- Svita v barokním slohu pro smyčce, 1957;
- Šachty, symfonický obraz, 1958;
- Picassiáda, svita pro velký orchestr na Picassovy kresby k Ovidiovým Metamorfózám, 1958;
- Koncert pro klavír a orchestr č. 1, 1959;
- Koncert pro klavír a orchestr č. 2, 1961;
- Concertino da camera pro housle, 1968;
- Koncert pro fagot a orchestr, 1972;
- Kontrasty pro velký orchestr, 1974;
- Tembrofonie pro velký orchestr, 1979;
- Reflexy pro velký orchestr, 1980;
- Paraboly pro komorní smyčcový orchestr, 1982.
Vokální skladby
- Poklady se otevírají, kantáta pro sóla, sbor a orchestr, 1959.
- Zjevení svatého Jana, 1969.
- Zpěv pro bas, klarinet, klavír a bicí, 1971.
- Zpěvy milosti pro baryton, violu a klavír, 1973.
- Český sen, komorní kantáta pro sóla a komorní soubor, 1973.
- Zpěvy Sapfó pro ženský hlas a žesťové kvinteto, 1983.
Literatura
- Československý hudební slovník osob a institucí I. (A–L), 1963, Státní hudební vydavatelství, Praha
- Die Musik in Geschichte und Gegenwart (ed. Ludwig Finscher, Kassel–Basel 1999)
- The New Grove Dictionary of Music and Musicians. Second Edition.(ed. John Tyrrell, 29 dílů, London 2001.MEH.
- Alena Martínková: Čeští skladatelé současnosti (Praha 1985)
- Biografický slovník Slezska a severní Moravy 3 (Opava – Ostrava 1995).
- Kulturněhistorická encyklopedie Slezska a severovýchodní Moravy I (Ostrava 2005).
- František Míťa Hradil: Hudebníci a pěvci v kraji Leoše Janáčka. Paměti a dokumentace (Ostrava, 1981, s. 119–120).
- Hudební kultura na Ostravsku po roce 1945 (Ostrava 1984, s. 161–162).
- Český taneční slovník. Praha 2001
- Janota, D. - Kučera, J. P.: Malá encyklopedie české opery. Praha 1999
Externí odkazy
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Karel Kupka (skladatel)
- Karel Kupka v Českém hudebním slovníku osob a institucí
- Vědecká knihovna Olomouc
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“