Karel Lhota

Dr. ing. arch. Karel Lhota
Karel Lhota
Karel Lhota
Narození12. srpna 1894
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí1. května 1947 (ve věku 52 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma materVysoká škola architektury a pozemního stavitelství
Povoláníarchitekt
RodičeJosef Lhota
Manžel(ka)Marie Brožová
DětiDagmar Lhotová
PříbuzníJan Kostroun[1] a Petr Slabý[1] (vnoučata)
Významná dílaMüllerova vila, Praha-Střešovice Brummelova vila, Plzeň
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karel Lhota (12. srpna 1894 Praha[2]1. května 1947 Praha) byl středoškolský profesor, bytový architekt, divadelní výtvarník.[3]

Život

Lhota se narodil do rodiny architekta a pedagoga Josefa Lhoty. V letech 1900–1905 navštěvoval obecnou školu v Praze. Poté se s rodinou přestěhovali do Plzně, kde jeho otec působil jako ředitel průmyslové školy. Karel zde v letech 1905–1912 navštěvoval 1. státní reálku. Následně se vrátil do Prahy, kde studoval na Vysoké škole architektury a pozemního stavitelství. Zde získal průpravu architektů Jana Kouly, Josefa Fanty, Aloise Čenského a Antonína Balšánka. Studium skončil až v roce 1923, protože během něho musel nastoupit vojenskou službu (1914–1917). V této době řídil stavby silničních mostů, polních drah, vojenských domků a opevňovací práce.

Po roce 1921 byl dokonce zaměstnán na stavbě státní nemocnice v Košicích, převážně však působil v Praze a v Brně, kde se na podzim 1923 seznámil s Adolfem Loosem, tamním rodákem. V roce 1925 se usadil v Plzni, zde byl jmenován profesorem na České státní průmyslové škole. Oženil se s Marií Brožovou, herečkou Národního divadla. Na základě uděleného stipendia podnikl podnětné studijní cesty do Německa, Belgie, Francie a Nizozemska. Významnou roli měl i v redakční radě časopisu československých architektů Architekt SIA, do něhož přispíval svými články o bytové kultuře a o tvorbě, myšlenkách a idejích Adolfa Loose.

Vzhledem k širokému okruhu svých zájmů se brzy stal výraznou osobností nejen na poli architektury a urbanismu, ale i divadelnictví, scénografie, výtvarného umění a dalšího kulturního dění. Je spoluzakladatelem Dramatického studia Masarykova studentského domu, pobočné scény Městského divadla v Plzni. Věnoval se dramaturgii, úpravě textů, překládal, dělal scénické výpravy, režii a dokonce i hrál. Vyučoval na průmyslové škole a na městské hudební škole v Plzni estetiku a divadelní výtvarnictví. V letech 1932–1942 pracoval jako profesor na I. státní průmyslové škole v Praze. Následně byl zaměstnán jako inspektor odborných škol při Ministerstvu školství a národní osvěty. Za zpracování územního plánu Vysokého nad Jizerou mu byla v roce 1939 Českou vysokou školou technickou v Praze udělena hodnost doktora věd technických.

Z důvodu vážné nemoci byl v roce 1945 penzionován, ale nadále spolupracoval při Hronovských divadelních festivalech (návrhy scén, přednášky o scénografii). V roce 1947 byl hospitalizován v nemocnici na Vinohradech, kde 1. května umírá.[4][5]

Dílo

  • 1921 Státní nemocnice, Košice (spolupráce na stavbě)
  • 1922–1923 Projekty rodinných domků cukrovarníků, Praha-Střešovice
  • 1923 Ideové návrhy novostavby Státního ústavu pro výcvik zubních lékařů (jako zaměstnanec odboru staveb pozemních Zemské správy politické v Praze)
    • Návrh okresního domu, Horažďovice
    • Náčrty pro přístavbu ušní kliniky, Praha
    • Projekt průčelí fysikálního ústavu České vysoké školy technické, Praha
  • 1927 Úpravy vlastního bytu, Klatovská třída 70, Plzeň
  • 1928–1930 Müllerova vila, Nad Hradním vodojemem 14, Praha-Střešovice (s Adolfem Loosem)
  • 1929–1930 Úprava bytu O. Macenauera, Úlice u Plzně
  • 1930 Úprava interiéru bytu Lumíra Kapsy, Na Zátorce 18, Praha-Bubeneč (s Adolfem Loosem)
    • Přestavba domu K. Neuberta, Dobřichovice
    • Úpravy bytu Franka Weniga, Kardinála Berana 3, Plzeň
  • 1931–1932 Winternitzova vila, Na Cihlářce 10, Praha-Smíchov (s Adolfem Loosem)
  • 1935–1936 Srubový dům lékaře V. Kolety, Horní Radechová u Náchoda
  • 1937 Vogelova vila, Praha-Dejvice
    • Turistická bouda, Vysoké nad Jizerou[4]

Galerie

Odkazy

Reference

  1. a b Divadelní noviny. Společnost pro Divadelní noviny. 19. února 2021. Dostupné online. [cit. 2021-03-11].
  2. Matriční záznam o narození a křtu farnosti při kostele sv.Ludmily na Vinohradech
  3. NKC/Knihy - Autoritní záznam. aleph.nkp.cz [online]. [cit. 2018-05-11]. Dostupné online. 
  4. a b S.R.O., Via Aurea. Karel Lhota | Architekti | Plzeňský architektonický manuál. pam.plzne.cz [online]. [cit. 2018-05-11]. Dostupné online. 
  5. MUZEUMPRAHY.CZ. Životopis v detailech - Muzeum Prahy. www.muzeumprahy.cz [online]. [cit. 2018-05-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-12-19. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Karel Lhota (1894-1947).jpg
Karel Lhota (1894-1947), český středoškolský profesor, bytový architekt a divadelní výtvarník
Na Zátorce 18 4543.jpg
Autor: Gampe, Licence: CC BY-SA 4.0
Otakar Novotný: Vila Na Zátorce 18, čp. 469, Praha 6 - Bubeneč
Střešovice Müllerova vila 6.jpg
Autor: VitVit, Licence: CC BY-SA 4.0
Střešovice Müllerova vila
Praha, Winternitzova vila (2).jpg
Autor: Palickap, Licence: CC BY-SA 4.0
Předmětem tohoto obrázku je kulturní památka České republiky evidovaná
v Ústředním seznamu kulturních památek pod rejstříkovým číslem: