Karel Lhota
Dr. ing. arch. Karel Lhota | |
---|---|
Karel Lhota | |
Narození | 12. srpna 1894 Praha Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 1. května 1947 (ve věku 52 let) Praha Československo |
Alma mater | Vysoká škola architektury a pozemního stavitelství |
Povolání | architekt |
Rodiče | Josef Lhota |
Manžel(ka) | Marie Brožová |
Děti | Dagmar Lhotová |
Příbuzní | Jan Kostroun[1] a Petr Slabý[1] (vnoučata) |
Významná díla | Müllerova vila, Praha-Střešovice Brummelova vila, Plzeň |
multimediální obsah na Commons | |
Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Karel Lhota (12. srpna 1894 Praha[2] – 1. května 1947 Praha) byl středoškolský profesor, bytový architekt, divadelní výtvarník.[3]
Život
Lhota se narodil do rodiny architekta a pedagoga Josefa Lhoty. V letech 1900–1905 navštěvoval obecnou školu v Praze. Poté se s rodinou přestěhovali do Plzně, kde jeho otec působil jako ředitel průmyslové školy. Karel zde v letech 1905–1912 navštěvoval 1. státní reálku. Následně se vrátil do Prahy, kde studoval na Vysoké škole architektury a pozemního stavitelství. Zde získal průpravu architektů Jana Kouly, Josefa Fanty, Aloise Čenského a Antonína Balšánka. Studium skončil až v roce 1923, protože během něho musel nastoupit vojenskou službu (1914–1917). V této době řídil stavby silničních mostů, polních drah, vojenských domků a opevňovací práce.
Po roce 1921 byl dokonce zaměstnán na stavbě státní nemocnice v Košicích, převážně však působil v Praze a v Brně, kde se na podzim 1923 seznámil s Adolfem Loosem, tamním rodákem. V roce 1925 se usadil v Plzni, zde byl jmenován profesorem na České státní průmyslové škole. Oženil se s Marií Brožovou, herečkou Národního divadla. Na základě uděleného stipendia podnikl podnětné studijní cesty do Německa, Belgie, Francie a Nizozemska. Významnou roli měl i v redakční radě časopisu československých architektů Architekt SIA, do něhož přispíval svými články o bytové kultuře a o tvorbě, myšlenkách a idejích Adolfa Loose.
Vzhledem k širokému okruhu svých zájmů se brzy stal výraznou osobností nejen na poli architektury a urbanismu, ale i divadelnictví, scénografie, výtvarného umění a dalšího kulturního dění. Je spoluzakladatelem Dramatického studia Masarykova studentského domu, pobočné scény Městského divadla v Plzni. Věnoval se dramaturgii, úpravě textů, překládal, dělal scénické výpravy, režii a dokonce i hrál. Vyučoval na průmyslové škole a na městské hudební škole v Plzni estetiku a divadelní výtvarnictví. V letech 1932–1942 pracoval jako profesor na I. státní průmyslové škole v Praze. Následně byl zaměstnán jako inspektor odborných škol při Ministerstvu školství a národní osvěty. Za zpracování územního plánu Vysokého nad Jizerou mu byla v roce 1939 Českou vysokou školou technickou v Praze udělena hodnost doktora věd technických.
Z důvodu vážné nemoci byl v roce 1945 penzionován, ale nadále spolupracoval při Hronovských divadelních festivalech (návrhy scén, přednášky o scénografii). V roce 1947 byl hospitalizován v nemocnici na Vinohradech, kde 1. května umírá.[4][5]
Dílo
- 1921 Státní nemocnice, Košice (spolupráce na stavbě)
- 1922–1923 Projekty rodinných domků cukrovarníků, Praha-Střešovice
- 1923 Ideové návrhy novostavby Státního ústavu pro výcvik zubních lékařů (jako zaměstnanec odboru staveb pozemních Zemské správy politické v Praze)
- Návrh okresního domu, Horažďovice
- Náčrty pro přístavbu ušní kliniky, Praha
- Projekt průčelí fysikálního ústavu České vysoké školy technické, Praha
- 1927 Úpravy vlastního bytu, Klatovská třída 70, Plzeň
- 1928–1930 Müllerova vila, Nad Hradním vodojemem 14, Praha-Střešovice (s Adolfem Loosem)
- 1929–1930 Úprava bytu O. Macenauera, Úlice u Plzně
- 1930 Úprava interiéru bytu Lumíra Kapsy, Na Zátorce 18, Praha-Bubeneč (s Adolfem Loosem)
- Přestavba domu K. Neuberta, Dobřichovice
- Úpravy bytu Franka Weniga, Kardinála Berana 3, Plzeň
- 1931–1932 Winternitzova vila, Na Cihlářce 10, Praha-Smíchov (s Adolfem Loosem)
- 1935–1936 Srubový dům lékaře V. Kolety, Horní Radechová u Náchoda
- 1937 Vogelova vila, Praha-Dejvice
- Turistická bouda, Vysoké nad Jizerou[4]
Galerie
- Otakar Novotný: Vila Na Zátorce 18, čp. 469, Praha 6 - Bubeneč
- Müllerova vila, Střešovice, Praha 6
- Winternitzova vila, Na Cihlářce, Smíchov, Praha 5
Odkazy
Reference
- ↑ a b Divadelní noviny. Společnost pro Divadelní noviny. 19. února 2021. Dostupné online. [cit. 2021-03-11].
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnosti při kostele sv.Ludmily na Vinohradech
- ↑ NKC/Knihy - Autoritní záznam. aleph.nkp.cz [online]. [cit. 2018-05-11]. Dostupné online.
- ↑ a b S.R.O., Via Aurea. Karel Lhota | Architekti | Plzeňský architektonický manuál. pam.plzne.cz [online]. [cit. 2018-05-11]. Dostupné online.
- ↑ MUZEUMPRAHY.CZ. Životopis v detailech - Muzeum Prahy. www.muzeumprahy.cz [online]. [cit. 2018-05-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-12-19.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Karel Lhota na Wikimedia Commons
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Karel Lhota
- Karel Lhota v informačním systému abART
- Archiweb
- Prostor - architektura, interiér, design Archivováno 19. 12. 2018 na Wayback Machine.
- Müllerova vila, Nad Hradním vodojemem 14, Praha-Střešovice
- Müllerova vila
- ZAPÁLENÍ - architekti Archivováno 23. 8. 2020 na Wayback Machine.
- Soupis pražských domovských příslušníků 1830-1910, Archiválie91 • 1856 • Lhota, Josef *1856 s rodinou, otec Karla Lhoty
Média použitá na této stránce
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Karel Lhota (1894-1947), český středoškolský profesor, bytový architekt a divadelní výtvarník
Autor: Gampe, Licence: CC BY-SA 4.0
Otakar Novotný: Vila Na Zátorce 18, čp. 469, Praha 6 - Bubeneč
Autor: Palickap, Licence: CC BY-SA 4.0
Předmětem tohoto obrázku je kulturní památka České republiky evidovaná
v Ústředním seznamu kulturních památek pod rejstříkovým číslem: