Karel Lukas

genmjr. Karel Lukas
Narození	16. února 1897 Brníčko Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	19. května 1949 (ve věku 52 let) Praha-Pankrác Československo Československo
Národnost	Češi
Povolání	voják, legionář a vojenský velitel
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

(c) Jaro Zastoupil - Gampe, CC BY-SA 3.0

Karel Lukas (16. února 1897 Brníčko u Zábřeha^[1] – 19. května 1949 Praha-Pankrác) byl účastník odboje proti Rakousku-Uhersku za první světové války a zahraničního československého protinacistického odboje za druhé světové války. Oběť totalitního komunistického režimu.

Biografie

Karel Lukas se narodil 16. února 1897 v Brníčku u Zábřeha, v rodině hostinského Františka Lukase. Do roku 1907 se učil v místní dvoutřídce, v letech 1907 až 1915 navštěvoval gymnázium v Zábřehu. V červnu 1915 pak složil maturitní zkoušku a hodlal studovat dále na učitelském ústavu.

15. října 1915 však musel narukovat do Olomouce k 13. zeměbraneckému pluku, se kterým byl zanedlouho odvelen na ruskou frontu. Při první příležitosti, v červnu 1916, přeběhl k Rusům. Prošel několika zajateckými tábory, než mohl v srpnu 1917 vstoupit do československých legií. V listopadu se přesouvá do Francie,^[2] kde působí jako voják 21. československého střeleckého pluku na několika místech, mimo jiné u Terronu. Začátkem roku 1919 se vrátil domů.

Od roku 1939 působil v odbojové organizaci Obrana národa.

Jako vojenský atašé československé exilové vlády se zapojil do bojů v Severní Africe. Jako pozorovatel se účastnil bitvy u El Alameinu kde byl zraněn střepinou z dělostřeleckého granátu. Ze zranění se zotavoval v nemocnici v Jeruzalémě. Jeho blízkým přítelem byl Pravoslav Řídký. Po skončení druhé světové války se stal leteckým atašé v USA a později i v Kanadě.

Byl význačným sběratelem výtvarného umění, zejména grafik Václava Hollara. Sbírku věnoval v roce 1947 městu Zábřehu. Muzeum Zábřeh tak nyní vlastní druhou největší sbírku grafik Václava Hollara s téměř 750 grafickými listy.^[3] Jeho kolekci Hollarových grafik v současné době spravuje Okresní vlastivědné muzeum v Šumperku.

Do Československa se vrátil v létě roku 1947. Po únoru 1948 byl označen za "reakčního západního důstojníka" a propuštěn z armády. Posléze se pokoušel uchytit jako překladatel.

Roku 1949 byl zatčen Státní bezpečností, obviněn z velezrady, nezákonně uvězněn a umučen ve vězení na Pankráci. Důvodem jeho zatčení se stal jeho západní vůz značky Packard, který si přivezl z USA a také západní zboží (alkohol, cigarety, nylonky, čokoláda), které se nacházelo v jeho bytě a svědčilo o nadstandardních vztazích s protivníkem v době vyhrocené studené války. Toto zboží prý příslušníci StB chtěli pro sebe. Byl obviněn, že v dotyčném vozu Packard údajně pomohl k útěku brigádnímu generálu Aloisi Liškovi. Příslušníci tajné policie po jeho zatčení chodili pravidelně do jeho bytu a všechny věci postupně rabovali.

2. května byl Lukas při jednom výslechu brutálně zmlácen šesti příslušníky Státní bezpečnosti. Vyšetřovatelé mu způsobili rozsáhlá zranění v oblasti žaludku, ledvin i hlavy. Měl také rozdrcenou patní kost, strhané nehty na nohou a rozbitá chodidla. Zranění, které utrpěl za druhé světové války, se otevřelo. Podle výpovědí svědků byl Lukas údajně mučen také elektřinou. Jeho zdravotní stav už byl ale v půlce května vážný. Vězeňský lékař mu odmítl poskytnout pomoc a 19. května Lukas na následky zranění ve vězeňské nemocnici zemřel. Jeho pitvy se účastnil známý soudní lékař prof. MUDr. František Hájek, který byl však komunisty snadno vydíratelný, a tak za příčinu smrti uvedl edém plic. Bratr Karla Lukase, doktor Otto Lukas se však k bratrovu tělu dostal a uvedl, že jeho tělo bylo doslova poseto četnými podlitinami a tržnými ránami.^[4][5] Pochovaný je na hřbitově v Praze-Bubenči. Za jeho smrt nebyl po roce 1989 nikdo trestně stíhán.

V dubnu 1950 mu komunistický režim odňal čestné občanství města Zábřeh; to mu bylo 9. května 1990 opět navráceno.

29. srpna 1990 byl rozkazem prezidenta republiky Václava Havla povýšen na generálmajora in memoriam; k tomu dále roku 1992 obdržel řád Milana Rastislava Štefánika.^[6]

Vyznamenání

• Řád čestné legie, V. třída – rytíř
• Válečný kříž 1914–1918
• Verdunská medaile^[7]
• Řád svatého Sávy, IV. třída
• Řád jugoslávské koruny, IV. třída
• Pamětní medaile mezinárodní federace starých bojovníků Fidac^[8]
• Československý válečný kříž 1914–1918
• , Československá medaile Vítězství
• Československá revoluční medaile
• Československý válečný kříž 1939,
• Československý válečný kříž 1939, udělen podruhé
• Československá medaile Za chrabrost před nepřítelem
• Československá medaile za zásluhy, I. stupeň
• Pamětní medaile československé armády v zahraničí
• Francouzsko-československá pamětní medaile města Darney^[9]
• Hvězda 1939–1945^[10]
• Medaile Za obranu^[11]
• Válečná medaile 1939–1945^[12]
• Africká hvězda^[13]
• Řád Milana Rastislava Štefánika, III. třída, udělen 1992 (in-memoriam)
• Řád Bílého lva, vojenská skupina, I. třída, udělen 2022 (in-memoriam)

Odkazy

Reference

Literatura

• Zdeněk Filip: Cesty hrdinů československého zahraničního odboje 1939 - 1945, VEDUTA, 2002 1. vydání, ISBN 80-86438-03-1
• Friedl, Jiří. Generál Karel Lukas: životní příběh severomoravského rodáka. II. doplněné a opravené vydání. Štíty: Pavel Ševčík - Veduta, 2016. 222 stran. ISBN 978-80-86438-60-3.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Karel Lukas na Wikimedia Commons
• Osoba Karel Lukas ve Wikicitátech
• Stručný životopis na stránce o významných severomoravských rodácích
• Kvůli autu zabili komunisté důstojníka – článek na idnes.cz
• Securitas imperii
• Životopis Karla Lukase^{[nedostupný zdroj]} ve sborníku Securitas Imperii 12.
• E. Stehlík (2001) Major General Karel Lukas (16. 2. 1897-19. 5. 1949) – Historie a vojenství, 4, Vojenský historický ústav, Praha.
• Karel Lukas - Heliodor Píka – video z cyklu České televize Historický magazín
• (anglicky) Major General Karel Lukas: The first victim of the Communist purges of 1948
• Válka cz., Karel Lukas