Karel Müller (grafik)

Karel Müller
Narození12. prosince 1899
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí16. května 1977 (ve věku 77 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolánímalíř, ilustrátor, grafik, učitel a typograf
PodpisPodpis
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Karel Müller (12. prosince 1899 Praha, Rakousko-Uhersko17. května 1977 Praha) byl český malíř, grafik, ilustrátor a pedagog.

Život

Karel Müller se narodil v Praze na Újezdě do rodiny učitele. V mládí rád četl a kreslil si ilustrace do knih. Při studiu pražské reálky zaujal svými kresbami profesora Josefa Mandla. Po absolvování Soukromé malířské školy Ferdinanda Engelmüllera v Praze, studoval v letech 1918 – 1921 na Akademie výtvarných umění v Praze (AVU) u Vlaho Bukovaca, Josefa Loukoty a Jakuba Obrovského. V letech 1921 – 1924 pokračoval ve studiu na AVU v grafickém ateliéru u Maxe Švabinského.[1] Zde se spřátelil s Cyrilem Boudou. Oba umělci se stýkali celý život. V roce 1925 získal stipendium od nadace Josefa Hlávky a žil rok v Paříži. Absolvoval státní zkoušky z pedagogiky a začal pracovat jako středoškolský profesor kreslení. V letech 1924 – 1943 učil na středních školách po celé republice. Začínal v Ústí nad Labem, následovala slovenská města Lučenec a Levice. Pokračoval v Jindřichově Hradci, Vyškově, Kroměříži, Michalovcích a Sušici. Od roku1943 začal vyučovat kreslení na Státní grafické škole v Praze. Zde působil jako pedagog až do roku 1959, kdy odešel do důchodu. Teprve v Praze se začal soustavně věnovat tvůrčí činnosti. Bydlel s manželkou na Malé Straně ve Vlašské ulici.[2][3]

Ve Vraném nad Vltavou vlastnil domek s ateliérem. S manželkou zde pobývali vždy celé léto. Často k nim jezdil přítel Cyril Bouda. Karel Müller byl jmenován čestným občanem města.[4]

Byl členem spolku Umělecká beseda a od roku 1932 až do konce života Sdružení českých umělců grafiků Hollar.[1]

Za celoživotní práci věnovanou zobrazování Prahy obdržel v roce 1971 cenu hlavního města Prahy. V roce 1975 byl oceněn nakladatelstvím Albatros a od ministerstva kultury získal čestné uznání za ilustrování knihy Malý Wolfgang Amadeus rakouské spisovatelky Rotraut Hinderks-Kutscherová.[2]

Zemřel 17. května 1977 v Praze.

Dílo

Výtvarný projev Karla Müllera byl realistický. V počátcích své tvorby kreslil v duchu civilismu dvacátých let dvacátého století motivy z pražské periferie. Měl rád poetiku „nerudovské Prahy“ a proto základní téma jeho výtvarné tvorby tvořil život staré Prahy. Kreslil malostranské uličky i plynové lampy, vltavské nábřeží i Kampu, ale také postavy ze svého mládí (lepiče plakátů, metaře apod.).

Pracoval i s mimopražskými motivy. Z katalogu výstavy, která probíhala na pražské Staroměstské radnici k umělcovým nedožitým osmdesátinám, lze jmenovat například obrazy U přívozu na Jarově (olej, lepenka), Stráň u Skochovic (akvarel, perokresba), Z Vraného nad Vltavou (akvarel, perokresba) nebo Domek v Březové (olej, dřevo). Další obrazy, které zachycující krajinu kolem Vraného nad Vltavou vlastní Galerie hlavního města Prahy, například Zvolské silnice (olej, dřevo), Chuchelský kostel (olej, lepenka) nebo Pohled na vesnici s kostelíkem (olej, plátno).

Jádro jeho tvorby představovaly především knižní ilustrace. Ilustroval více než dvě stě knih. Značnou část tvořili knihy pro děti. Ilustroval například Povídky malostranské, Babičku a V zámku a podzámčí Boženy Němcové, F. L. Věka a Filosofskou historii, Prince a chuďase. Pro svého přítele historika Vladimíra Kováříka ilustroval publikace Mládí Jana Nerudy a Když velcí byli malí.

Při své tvorbě používal techniku dřevorytu, linorytu, leptu nebo litografie, vytvářel černobílé i barevné perokresby. Jeho ilustrace pro časopisy se vyznačovaly jednoduchou kreslířskou linkou a smyslem pro detail. V roce 1962 navrhoval také kostýmy k filmu Horoucí srdce o spisovatelce Boženě Němcové.[3][5]

Výstavy

Účastnil se výstav doma i v zahraničí. Od roku 1927 začal vystavovat své práce. Během života se zúčastnil kolem sto čtyřiceti kolektivních výstav, většinou v rámci Sdružení českých umělců grafiků Hollar. Účastnil se členských výstav, vystavoval malby, kresby, grafiky, knižní ilustrace. Umělcova tvorba byla vystavována nejen v poslední čtvrtině dvacátého století, ale je vystavována také v jednadvacátém století.[6]

Autorské výstavy

Ilustrátorská tvorba

  • 1947 – Naše maminka, Družstevní práce, Praha 1
  • 1947 – Zaváté šlépěje, Ladislav Kuncíř, Praha
  • 1947 – Alexandrit (Skutečná událost v mystickém zabarvení), Evropský literární klub, Praha
  • 1949 – Mistr Dratvička (Veselé pohádky o ševcích), Svit, n. p., Gottwaldov
  • 1950 – Leningrad, Družstevní práce, Praha 1
  • 1950 – Leningrad, Svět sovětů, Praha
  • 1950 – Chyže pod horami (Obrázek se Slovenska), Družstevní práce, Praha 1
  • 1950 – Divá Bára, Státní nakladatelství dětské knihy, Praha
  • 1950 – Jen dál! (Výbor povídek, feuilletonů a básní), Státní nakladatelství dětské knihy, Praha
  • 1952 – Leningrad, Svět sovětů, Praha
  • 1953 – Slepá ulička, Československý spisovatel, Praha
  • 1955 – Pád Paříže, Svět sovětů, Praha
  • 1955 – Antonín Vondrejc (Příběhové básníka), Československý spisovatel, Praha
  • 1956 – Veronika, Československý spisovatel, Praha
  • 1956 – Mozartova cesta do Prahy, Československý spisovatel, Praha
  • 1956 – Povídky, Státní nakladatelství dětské knihy, Praha
  • 1957 – Mozart and Prague, Artia – podnik pro zahraniční obchod, Praha
  • 1959 – Průvodce po Státním nakladatelství dětské knihy, Státní nakladatelství dětské knihy, Praha
  • 1959 – Podivuhodný příběh Petra Schlemihla, Československý spisovatel, Praha
  • 1963 – Povídky malostranské, Státní nakladatelství krásné literatury a umění, Praha
  • 1964 – Pán z Ballantrae, Nakladatelství Lidová demokracie, Praha
  • 1965 – Sestry, Státní nakladatelství dětské knihy, Praha
  • 1967 – Praha legend a skutečnosti, Orbis, Praha
  • 1968 – Márinčino dětství, Růže, České Budějovice
  • 1972 – První hřích, Albatros, Praha
  • 1975 – Miláček národa (Vyprávění o životě a díle Josefa Kajetána Tyla), Albatros, Praha
  • 1975 – Malý Wolfgang Amadeus, Albatros, Praha
  • 1977 – Filozofská historie, Albatros, Praha
  • 1982 – Miláček národa (Vyprávění o životě a díle Josefa Kajetána Tyla), Albatros, Praha
  • 1983 – Otec české Thálie (Čtení o Václavu Klimentu Klicperovi a o počátcích českého divadla), Albatros, Praha

Zastoupení ve veřejných sbírkách

Je zastoupen ve sbírkách Galerie hlavního města Prahy, Národní galerie v Praze, Galerie výtvarného umění v Chebu, Národního památníku na Vítkově a Gočárovy galerie.[7]

Odkazy

Reference

  1. a b Karel Müller - Ex libris, Vzpomínka. www.starozitnosti.cz [online]. [cit. 2023-08-31]. Dostupné online. 
  2. a b Výtvarník Karel Müller a jeho klikatá cesta z Prahy do Prahy. Náš region. 2019-12-12. Dostupné online [cit. 2023-09-1]. 
  3. a b KOUROVÁ - FORMÁNKOVÁ, Pavlína; LUPIENSKÁ, Natálie. Střípky z historie Vraného nad Vltavou a okolí. 1. vyd. Vrané nad Vltavou: Stará škola z. s., 2022. 324 s. Dostupné online. ISBN 978-80-11-01139-0. 
  4. Obec Vrané nad Vltavou – Osobnosti. vranenadvltavou.cz [online]. [cit. 2023-09-01]. Dostupné online. 
  5. Karel Müller – Grafické listy. antikvariat-marketa-lazarova.cz [online]. [cit. 2023-09-02]. Dostupné online. 
  6. Výstavy. cs.isabart.org [online]. [cit. 2023-09-12]. Dostupné online. 
  7. Významná výročí v roce 2009 [online]. Uherský Brod: Sborník Sdružení výtvarných umělců moravsko-slovenského pomezí, 2010 [cit. 2023-09-01]. Dostupné online. 

Literatura

  • kolektiv autorů. Karel Müller : Výběr z díla. Praha: Galerie hlavního města Prahy, 1979. 47 s.  - katalog výstavy

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Karel Müller signatura.jpg
Karel Müller signatura