Karel Maria Bourbonský

Karel Maria Bourbonský
Narození30. března 1848
Lublaň
Úmrtí18. července 1909 (ve věku 61 let)
Varese
PotomciBlanka Bourbonsko-Kastilská, Jakub Bourbonsko-Parmský, Elvira de Borbón y Borbón-Parma, Beatriz de Borbón y Borbón-Parma, Alicia de Borbón y Borbón-Parma a Georges Comnene
OtecJan Karel Bourbonský
MatkaMarie Beatrix Rakouská-d'Este
Podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karel Maria Bourbonský, vévoda z Madridu (španělsky Carlos María de los Dolores Juan Isidro José Francisco Quirico Antonio Miguel Gabriel Rafael; 30. března 1848, Lublaň18. července 1909, Varese) byl španělský šlechtic a politik, od roku 1887 až do své smrti hlava rodu Bourbonů. Byl od roku 1868 pod jménem Carlos VII. karlistickým uchazečem o španělský trůn (jeho otec se tehdy tohoto nároku vzdal) a pod jménem Charles XI. legitimistickým nápadníkem trůnu francouzského po smrti svého otce v roce 1887.

Život

Mince Carlose VII.

Karel Maria se narodil v Lublani, hlavním městě Kraňska v dnešním Slovinsku, jako prvorozený syn Jana, hraběte z Montizónu, a jeho manželky arcivévodkyně Marie Beatrix d'Este. Jako dítě žil krátce se svou rodinou v Londýně, kde se narodil jeho mladší bratr Alfons. Poté, co jejich otec, považovaný karlisty za příliš liberálního, opustil jeho matku, žili s ní chlapci v Modeně. Její bratr vévoda František V. Modenský byl z velké části odpovědný za vzdělávání chlapců a měl na ně hlavní vliv v jejich dětství. Karel Maria byl znám svými tradicionalistickými názory, hodně odlišnými od názorů jeho otce.

Karel Maria se 4. února 1867 ve Frohsdorfu v Rakousku oženil s princeznou Markétou, dcerou vévody Karla III. Parmského a jeho manželky Luisy Marie Terezie z Artois.[1] Pár měl pět dětí:

Válka

Karel Maria organizoval a vedl třetí karlistickou válku. V letech 1872 až 1876 ovládal značnou část Španělska a měl podobnou legitimitu jako prezidenti první republiky.[1]

Carlos VII., faktický španělský král

V lednu 1893 zemřela Karlova manželka Markéta. Příštího roku se rozhodl znovu se oženit. Konzultoval to se svou matkou, která navrhla dvě možnosti: princeznu Terezii z Lichtenštejna (dceru knížete Alfréda z Lichtenštejna) a princeznu Marii Bertu Rohanovou (dceru prince Arthura Rohana). Poté, co se Karel Maria setkal s oběma dámami, rozhodl se pro druhou a požádal ji o ruku.[2] Dne 28. dubna 1894 sezdal Karla a Bertu kardinál Schönborn ve své soukromé kapli v Praze. Berta byla dominantní osobnost, takže manželství bylo mezi karlisty velmi nepopulární. „Všichni autoři se shodují, že toto druhé manželství bylo katastrofální, a to nejen pro rodinu Dona Carlose a pro něho [Karla] samotného, ale také pro stranu [karlisty].“[3]

Karel Maria zemřel ve Varese v roce 1909.[1] Je pohřben v katedrále San Giusto v Terstu. Nárok na španělský a francouzský trůn zdědil jeho syn Jaime.

Vývod z předků

 
 
 
 
 
Karel III. Španělský
 
 
Karel IV. Španělský
 
 
 
 
 
 
Marie Amálie Saská
 
 
Karel Maria Isidor Bourbonský
 
 
 
 
 
 
Filip Parmský
 
 
Marie Luisa Parmská
 
 
 
 
 
 
Luisa Alžběta Francouzská
 
 
Jan Bourbonsko-Braganzský
 
 
 
 
 
 
Petr III. Portugalský
 
 
Jan VI. Portugalský
 
 
 
 
 
 
Marie I. Portugalská
 
 
Marie Františka Portugalská
 
 
 
 
 
 
Karel IV. Španělský
 
 
Šarlota Španělská
 
 
 
 
 
 
Marie Luisa Parmská
 
'Karel Maria Bourbonský'
 
 
 
 
 
František I. Štěpán Lotrinský
 
 
Ferdinand Karel Habsbursko-Lotrinský
 
 
 
 
 
 
Marie Terezie
 
 
František IV. Modenský
 
 
 
 
 
 
Ercole III. d'Este
 
 
Marie Beatrice d'Este
 
 
 
 
 
 
Marie Tereza Cybo-Malaspina
 
 
Marie Beatrix Rakouská-d'Este
 
 
 
 
 
 
Viktor Amadeus III. Sardinský
 
 
Viktor Emanuel I. Sardinský
 
 
 
 
 
 
Marie Antonie Španělská
 
 
Marie Beatrice Savojská
 
 
 
 
 
 
Ferdinand Karel Habsbursko-Lotrinský
 
 
Marie Tereza Rakouská-Este
 
 
 
 
 
 
Marie Beatrice d'Este
 

Odkazy

Literatura

  • Del Burgo, Jaime. Carlos VII y su tiempo: Leyenda y realidad. Pamplona: Gobierno de Navarra, 1994.
  • The Curé Santa Cruz and the Carlist War. Blackwood's Edinburgh Magazine (1873).
  • The Spanish Pretender: Who he is and What he has Been. The New York Times (May 31, 1874).
  • Chisholm, Hugh, ed. (1911). Carlos, Don (Prince of Bourbon). Encyclopædia Britannica. 5 (11th ed.). Cambridge University Press.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Infante Carlos, Duke of Madrid na anglické Wikipedii.

  1. a b c Chisholm 1911.
  2. Jaime Del Burgo, Carlos VII y su tiempo: Leyenda y realidad (Pamplona: Gobierno de Navarra, 1994), 340.
  3. Del Burgo, 341

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of Cross of Burgundy.svg
Autor: Ningyou., Licence: CC BY-SA 3.0
Flag with the cross of Burgundy (saltire). Also named Cross of Burgundy flag. It was used in the Catholic Monarchy and in its viceroyalties such as New Spain and Peru. It was also used by Spain as a military or king's prosonal flag. Used by the Carlist movement.
5 Centimos à l'effigie de Charles VII (Charles de Bourbon, prétendant carliste), 1875.jpg
Autor: cgb, Licence: CC BY-SA 3.0
5 Centimos à l'effigie de Charles VII (Charles de Bourbon, prétendant carliste), 1875. En 1833, Ferdinand VII supprime la loi salique, ce qui permet à sa fille Isabelle II de lui succèder. Son frère, l’infant Charles V de Bourbon, se proclama roi soutenu par une partie du peuple espagnol, les “carlistes”. Les prétendants carlistes seront à l’origine de trois guerres. La dernière (1872-1876) est dirigée par son petit-fils Charles VII contre Amédée de Savoie puis contre la 1ère République..
D. Carlos de Borbón y de Austria-Este smoking.jpg
Carlos, Duke of Madrid (1848-1909) was the carlist claimant to the throne of Spain, and the legitimist claimant to the throne of France, as the elder heir of the Capetian dynasty. Did not succeed.
Firma de Carlos María de Borbón.svg
Firma de Carlos María de Borbón.
Carlos (VII.).jpg
Caricature of the Carlist pretender, Charles VII aka Carlos, Duke of Madrid. Caption read "Legitimacy".