Karel Max Lichnovský

Karel Max Lichnovský
Kníže Karel Max Lichnovský (1912)
6. kníže Lichnovský z Voštic
Ve funkci: 18. října 1901 – 27. února 1928 (podle zákona z 10. prosince 1918 české republikánské zřízení tyto tituly neuznává)
Předchůdce	Karel Lichnovský z Voštic
Nástupce	Wilhelm von Lichnowsky
Německý velvyslanec ve Velké Británii
Ve funkci: 1912 – 1914
Panovník	Vilém II. Pruský
Německý velvyslanece v Rakousko-Uhersku
Ve funkci: 1902 – ?
Panovník	Vilém II. Pruský
Stranická příslušnost
Členství	Freikonservative Partei
Narození	8. března 1860 Křižanovice Pruské království Pruské království
Úmrtí	27. února 1928 (ve věku 67 let) Chuchelná Československo Československo
Místo pohřbení	Kaple svatého Kříže, hrobka rodiny Lichnovských
Titul	kníže
Choť	Mechtilda Kristiana z Arco-Zinnebergu (od 1904)
Rodiče	Karel Maria Lichnovský z Voštic a Marie z Croÿ
Děti	Vilém Lichnovský z Voštic Leonora Lichnovská z Voštic Michael Lichnovský z Voštic
Příbuzní	Kristiana Lichnovská z Voštic[1], Felix Lichnovský z Voštic[1] a Lucie Lichnovská z Voštic[1] (vnoučata)
Sídlo	Hradec nad Moravicí
Zaměstnání	diplomat
Profese	diplomat a politik
Ocenění	komtur 2. třídy Řádu Albrechtova
Commons	Karl Max von Lichnowsky
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karel Max Lichnovský z Voštic (německy Karl Max von Lichnowsky, 8. března 1860 Kreuzenort, dnes Krzyżanowice, Horní Slezsko, Prusko – 27. února 1928^[2] Chuchelná, Československo) byl slezský šlechtic, německý diplomat a od roku 1912 do roku 1914 německý velvyslanec ve Velké Británii.^[3] Byl členem horní komory pruského parlamentu.

© 1971markus@wikipedia.de, CC BY-SA 4.0

Karel Max Lichnovský pocházel ze slezsko-moravské šlechtické rodiny Lichnovských z Voštic. Jeho rodiči byli kníže Karel Lichnovský z Voštic a Marie z Croÿ.

Nejprve vstoupil pruské armády, během krátkého období se však rozhodl Karel Max Lichnovský vyměnit armádu za diplomatické služby. Od roku 1885 pracoval jako atašé na londýnské ambasádě. Poté postupně pracoval v diplomatických službách ve Stockholmu, Konstantinopoli, Drážďanech, Bukurešti.

V roce 1902 se stal německým velvyslancem v Rakousku-Uhersku. V roce 1912 byl jmenován velvyslancem ve Velké Británii. V Londýně usiloval o rovnováhu mezi Německým císařstvím a Velkou Británií a doporučil opatrný postup při podpoře Rakousko-Uherska v době Červencové krize. Doporučoval, aby se Velká Británie stala prostředníkem ve sporech mezi Rakouskem a Srbským královstvím, které nastaly následkem atentátu na následníka trůnu Františka Ferdinanda d'Este. Jeho doporučení však nepodporovali německý císař Vilém II. a kancléř Theobald von Bethmann Hollweg. S vypuknutím první světové války byl odvolán a vrátil se do Německa. Aby ospravedlnil svůj postoj, napsal v roce 1916 soukromou brožuru s názvem Moje mise, která popisovala důvody jeho jednání v Londýně. V brožuře obviňoval německou vládu, že pro odvrácení války nic neučinila. Tato brožura se šířila ve vyšší společnosti. Později byla přejmenována na Lichnovského memorandum a proti jeho vůli zveřejněna. V roce 1917 byl vyloučen z horní komory pruského parlamentu a odešel z aktivní politiky.^[4]

V roce 1904 se oženil s hraběnkou Mechtildou Christianou Marií z Arco-Zinnebergu. Po svatbě manželé žili na zámcích v Hradec nad Moravicí a Chuchelná. Provozovali také společenský salón v Berlíně, kde v roce 1908 zakoupili dům v Buchenstrasse.

Z manželství se narodily tři děti: Vilém (Wilhelm; 1905–1975), Leonore (* 1906) a Michael (* 1909).

• Domýšlivost či vůle?
• Memorandum prince Lichnovského. Moje londýnská mise 1912–1914. Publikováno skupinou přátel míru. Berlín 1918 ( online ).
• Na cestě do propasti. Londýnské zprávy, vzpomínky a další spisy. 2 vols. Drážďany 1927.^[4]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Karl Max von Lichnowsky na německé Wikipedii.

• JUNG, Jiří: Lichnovští z Voštic a jejich sběratelské a stavební aktivity v letech 1848–1928; Ostravská univerzita, Ostrava, 2017; 303 s. ISBN 978-80-7464-917-2
• JUNG, Jiří: Chuchelná-Berlín. Kulturní a společenské styky Karla Maxe knížete Lichnowského a jeho ženy Mechtildy s berlínskou společností v první třetině 20. století in: Šlechtic v Horním Slezsku; Ostravská univerzita, Ostrava, 2011; s. 303–326 ISBN 978-80-7368-936-0
• Klaus Lindner: Karl Maximilián kníže Lichnowsky (1860–1928). In: Joachim Bahlcke (ed.): Slezské obrázky života. Svazek 9, Insingen 2007, ISBN 978-3-7686-3506-6, s. 305–315.
• UHLÍŘ, Dušan: Rodina knížat Lichnovských z Voštic mezi Vídní a Berlínem in: Šlechtic v Horním Slezsku; Ostravská univerzita, Ostrava, 2011; s. 289–302 ISBN 978-80-7368-936-0

• Pamětní kámen posledního úlovku Karla Maxe Lichnovského v Chuchelné.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Karel Max Lichnovský na Wikimedia Commons
• Lichnowského monografie Moje mise v Londýně 1912–1914
• Karel Max Lichnovský na Literární mapě německy píšících autorů z Moravy a Slezska