Karel Maxmilián z Thurn-Valsássiny

Karel Maxmilián hrabě z Thurn-Valsássiny (německy Karl Maximilian, Graf von Thurn und Valsassina, 15. října 1643 – 8. června 1716) byl česko-rakouský šlechtic z původně italského rodu Thurnů. Po rodičích vlastnil statky na Vysočině a dosáhl vysokých postů v Čechách a na Moravě, nakonec zastával hodnosti u císařského dvora. Byl rytířem Řádu zlatého rouna.

Narodil se jako nejmladší syn Jana Matyáše z Thurn-Valsássiny a jeho druhé manželky Maxmiliány z Lichtenštejna, dcery knížete Gundakara z Lichtenštejna.

Ačkoli patřil k méně významné linii rodu Thurnů, díky spříznění s knížecím rodu Lichtenštejnů a maršálem Louisem Raduitem de Souches dosáhl vysokých úřadů v Českém království, na Moravě a nakonec i u vídeňského dvora. V roce 1685 byl jmenován říšským dvorským radou a v letech 1686–1693 byl místokancléřem Českého království se sídlem ve Vídni, mezitím se stal císařským komořím a tajným radou. Kvůli intrikám mocnějších rodin (Černínové z Chudenic) musel v roce 1693 odejít z Vídně a později byl nejvyšším komorníkem a nejvyšším zemským sudím na Moravě.

V letech 1701–1704 byl moravským zemským hejtmanem, jeho působení na Moravě ale není nijak významné, neboť spíše stále usiloval o návrat ke dvoru. To se mu nakonec podařilo a v letech 1704–1711 byl jmenován nejvyšším hofmistrem císařovny Eleonory. Po smrti Josefa I. musel sice tento post uvolnit, ale v roce 1712 obdržel Řád zlatého rouna.

Na Jihlavsku vlastnil nevelké statky Želetava, Bítovánky a Krasonice se sídelním zámkem v Krasonicích^[1], v roce 1687 koupil dům ve Vídni na Himmelpfortgasse.^[2] Poblíž Krasonic na vrchu Humberk nechal v roce 1664 postavit z vděčnosti za vyléčení oční choroby poutní kapli Narození Panny Marie. V roce 1691 se stal spoludědicem zemřelé hraběnky Zuzany z Ditrichštejna, která čtyřem dědicům odkázala panství Malenovice, domy v Uherském Hradišti, v Olomouci a vinice na Hodonínsku. Společné vlastnictví čtyř dědiců, kteří nebyli v příbuzenském vztahu, však nebylo udržitelné a proto bylo již v následujícím roce prodáno za 80 000 zlatých.^[3] Později podporoval dominikánský klášter ve Znojmě, kde pobýval po dobu výkonu svých státních úřadů na Moravě. Ve znojemském kostele Nalezení sv. Kříže je také pohřben.^[4]

Jeho dědicové prodali panství v roce 1720.

Jeho manželkou byla Anna Dorothea de Souches (1653–1724), dcera císařské polního maršála a hrdiny obrany Brna proti Švédům hraběte Jeana-Louise Raduita de Souches. Manželé měli třináct dětí, šest z nich však zemřelo v dětství. Dospělosti se dožili:

• Johana Kateřina (* 19. prosince 1681) ⚭ 1720 hrabě Jan Kryštof Jindřich z Oedtu († 4. února 1750), majitel zámku Götzendorf
• Marie Rozálie (1694 – 22. prosince 1769) ⚭ Jan Baptista František Antonín z Edlingu a Haidenschaftu († 20. prosince 1744)^[5]
• Marie Isabela, dvorní dáma
• Jan Matyáš (1681–1746)^[6][7] probošt u sv. Kříže ve Vratislavi, kanovník olomoucké kapituly^[8] a sběratel
• František Maria (1675–1749) ⚭ 1708 hraběnka Viktorie Isabela Černínová z Chudenic (1680–1736)
• František Oldřich (1691 – 30. května 1741), císařský generál, komorník
• Antonín Maria (1679 – 17. listopadu 1749), zastával funkce u dvora ⚭ 1712 Marie Anna svobodná paní Kozová z Hradiště († 14. září 1749)^[9]

• ZETKOVÁ, Martina: Náhrobky kaple Mrtvých v kostele Nalezení Svatého Kříže ve Znojmě (bakalářská práce); Univerzita Palackého, Olomouc, 2014 dostupné online

• Rodokmen rodu Thurn-Valsássina

Předchůdce: František Karel Libštejnský z Kolovrat

Moravský zemský hejtman 1701–1704

Nástupce: František Josef z Oppersdorfu