Karel Michal

Karel Michal
Narození	28. prosince 1932 Praha Československo Československo
Úmrtí	30. června 1984 (ve věku 51 let) Basilej Švýcarsko Švýcarsko
Povolání	spisovatel, scenárista a dramaturg
Témata	spisovatel
Manžel(ka)	Viola Fischerová
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Karel Michal, vlastním jménem Pavel Buksa (28. prosince 1932 Praha – 30. června 1984 Basilej) byl český spisovatel, scenárista a dramatik.^[1]

Životopis

Pavel Buksa se narodil v Praze do rodiny lékaře. Po maturitě na vinohradském gymnáziu se rozhodl studovat Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy. Vzhledem k jeho buržoaznímu původu mu doba po Únoru 1948 nepřála a nebyl přijat. Odešel do Ostravy. Zde se živil jako zednický přidavač, pracoval v kovovýrobě a také jako geometr u správy dolů. V roce 1953 byl přijat na Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy, ale po sedmi semestrech školu opustil. V letech 1957 – 1959 vykonával základní vojenskou službu. Po návratu „do civilu“ pracoval jako správce jízdárny, správce přístavu, dlaždič nebo jako pomocný dělník.^[2]

První povídka Plivník dlaždiče Housky mu vyšla v měsíčníku Plamen v roce 1959. Začal přispívat také do týdeníku Nové knihy a do časopisu Host do domu. Postupné uvolňování politického režimu na počátku šedesátých let mu umožnilo pracovat jako dramaturg Filmového studia Barrandov. V Literárních novinách pracoval jako literární kritik. Byl pověstný rázností, ironií i satirou, které používal při psaní recenzí, esejí i v reportážích.

Byl členem Svazu československých spisovatelů a Svazu československých filmových umělců.^[3]

V druhé polovině šedesátých let se rozvedl. Záhy po srpnu 1968 odešel s básnířkou Violou Fischerovou do exilu. Emigroval do Švýcarska a usadil se s budoucí ženou v Basileji. Pracoval jako noční strážný u bezpečnostní agentury. Od roku 1969 učil na soukromém gymnáziu latinu, historii a řečtinu. Snažil se založit produkční společnost, ale neuspěl. V sedmdesátých letech dvacátého století začal pracovat v nakladatelství Index. Stal se členem Svazu švýcarských spisovatelů.

Svou emigraci snášel poměrně těžko, nikdy však neuvažoval o návratu do komunistického Československa. Neuměl se sžít s mentalitou Švýcarů, neuspokojovalo ho povolání učitele. Poslední roky podlehl i tvůrčí krizi, cítil se zbytečný. Krátký čas žili s manželkou na ostrově Elba.

Rozporuplnou osobnost manžela Pavla Baksy charakterizovala jeho žena:

Přítel Vladimír Karfík, jenž ho ve Švýcarsku navštívil, vzpomínal:

Konec svého života prožil v Basileji. Zde 30. června 1984 spáchal sebevraždu. Viola Fischerová, manželka, pro něj po jeho smrti napsala sbírku básní „Zádušní básně za Pavla Buksu“.^[4][5]

Ostatky spisovatele Karla Michala byly v roce 2008 převezeny do Čech a 12. října téhož roku uloženy na zbraslavském Havlíně.^[2] Zbraslavský hřbitov č. 1151.

Tvorba

V roce 1960 debutoval krátkými prózami (Elegie, Rapsodie, Tragedie) v časopisu Plamen. Přispíval do periodik Host do domu a Literárních novin. V roce 1961 vydalo Naše vojsko detektivní novelu Krok stranou. Pojetí detektivního příběhu bylo na svou dobu neobvyklé. Autor postavil na první místo morálku, o níž polemizoval s využitím ironizující satiry. Mladý pracovník Veřejné bezpečnosti v knize vypráví o případu s pašovanými hodinkami a obrazy starých mistrů.^[6] První vydání bylo záhy vyprodáno. Kniha byla úspěšná a autor se zapsal do povědomí čtenářů.^[3] Také kritiky, jako byli Milan Jungmann v Literárních novinách^[7] nebo Oleg Sus^[8] byla kniha přijata kladně, „jako obroda“ českého detektivního žánru.^[4]

V roce 1962 vydalo nakladatelstvím Československý spisovatel sbírku groteskních povídek Bubáci pro všední den. Základ tvořily již časopisecky vydané povídky. Za knihu obdržel autor v roce 1962 nakladatelskou cenu Československého spisovatele. Čtenářský úspěch podtrhuje skutečnost, že česky byla vydána devětkrát. Také byla přeložena do řady evropských jazyků jako například do němčiny, angličtiny, polštiny nebo estonštiny. V roce 2010 vyšlo elektronické vydání této knihy.

Povídky jsou postaveny na setkání obyčejných lidí se strašidly nebo nadpřirozenými bytostmi a událostmi. Smysl a význam povídek je založen na skutečnosti, jak jednotlivé postavy obstojí při setkání s nadpřirozenými bytostmi jako je například Bílá paní, mluvící mrtvá kočka nebo duch. Běžní lidé, kterým je narušen jejich stereotypní život, většinou v těchto situacích neobstáli se ctí.^[3]

Povídka z této sbírky Bílá paní byla zfilmována v roce 1965 (scénář Karel Michal, režie Zdeněk Podskalský). Na základě stejné předlohy napsal Jaromír Ptáček v roce 1968 rozhlasovou hru Jak to bylo s Bílou paní .^[1]

Ve druhé polovině šedesátých let dvacátého století se autor začal věnovat také próze s historickou tematikou. Ta se také zásadně lišila od historické prózy té doby. V jeho pojetí byl člověk představován jako aktivní tvůrce dějin. Do pozadí se dostaly historické kulisy i „strhující děj“. Významná byla novela Čest a sláva, vydaná v roce 1966 v nakladatelství Naše vojsko. Děj se odehrává na chátrající tvrzi. Nadčasově pojatý hlavní hrdina, rytíř Václav Rynda z Loučky „donkichotsky“ svádí boj s pocity marnosti v životě a jistotu nalézá v mravních hodnotách a vlastní cti.^[3] Novela byla zfilmována v roce 1968 v režii Hynka Bočana.^[9]

Detektivní próza

Autorovo pojetí detektivního příběhu nebylo ve své době obvyklé. Hlavním tématem knihy je morálka. Poselství knihy je založeno na vlastnostech hlavní postavy, která hájí spravedlnost a vychází z rozumu a logického myšlení obyčejného člověka.

• 1961 – Krok stranou
• 1967 – Gypsová dáma

Historická próza

• 1966 – Čest a sláva

Povídková tvorba

• 1962 – Bubáci pro všední den
• 1977 – Rodný kraj, soubor povídek který byl poprvé vydán v exilu. Sbírka obsahuje tři povídky s historickými tématy (Elegie, Rapsodie, Tragédie). Text s názvem Přemilí sousedé čerpá z prožitých let ve Švýcarsku.^[3]

Publikované texty

• 1960 – časopis Plamen, povídky, Odvaha soudruha Krapka, Pohled z přízemí
• 1977 – sympozium Disidence a literatura, benátské Bienále, Možnost volit

Divadelní hry

• 1967 – Tak to na světě chodí, hra nebyla dokončena
• 1991 – My, občané mélští, vydáno knižně, překlad Viola Fischerová^[10] (na motivy Thukydidova Mélského dialogu)

V literární pozůstalosti zůstalo množství poznámek, skic, nápadů i fragmentů rukopisů, které nikdy nebyly vytištěny. Zachovala se také nevydaná kniha s Ach synku, synku, asi sto dvacet stran, která měla být „oslavou počestnosti“ českého četnictva.^[4]

V roce 2001 vydalo Nakladatelství Lidové noviny v edici Česká knižnice knihu Karel Michal, Soubor díla.^[11]

Odkazy

Reference

Literatura

• Příteli Karle Michale, rozhovor Emila Charouse a Karla Michala (Nové knihy 41/1963).
• F. Benhart, Černé a bílé (Plamen 8/1967).
• V. Dostál, Příběhy o spravedlnosti a spravedlnost (Kulturní tvorba 3/1968).
• M. Fiala, Čest a sláva (Rudé právo 20. 2. 1969).
• G. Francl, Mezi Švejkem a Donem Quijotem (Filmové a televizní noviny).
• J. Hájek, Bubáci poněkud nepříjemní (Nové knihy 48/1961).
• J. Hájek, Debut proti všem pravidlům (Plamen 4/1962).
• D. Karpatský, Vůbec ne jenom detektivka (Plamen 12/1961).
• I. Klíma, Smutný humorista (Host do domu 15/1967).
• M. Masáková, Komentář in Soubor díla (2001).
• V. Remeš, Hrdinové naší doby (Film a doba 1965, č. 11).
• M. Suchomel, Anti-Jirásek (Literární noviny 16/1967).
• O. Sus, Detektivka obrozená plebejskou etikou (Host do domu, 12/1961).
• O. Sus, in Metamorfózy smíchu a vzteku (1963).
• O. Sus, Osvobozující smích nad tratolištěm krve (Kultura 1961, 21. 12. 1961).
• Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 460. 
• TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století, II. díl, K-P. Praha, Litomyšl: Paseka, 1999. 649 s. ISBN 80-7185-246-5. S. 383–384. 
• VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 8. sešit : Brun-By. Praha: Libri, 2007. 225-368 s. ISBN 978-80-7277-257-5. S. 307–308. 

Externí odkazy

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Karel Michal
• Karel Michal ve Slovníku české literatury
• Odepsaní ze života na stránkách České televize
• Analýza prózy Karla Michala v diplomové práci