Karel Nejdl

Karel Nejdl
Narození	30. listopadu 1900 Beňovy
Úmrtí	17. dubna 1990 (ve věku 89 let) Karlovy Vary
Příčina úmrtí	autonehoda
Místo pohřbení	Ústřední hřbitov v Karlových Varech
Povolání	bankovní úředník
Národnost	česká
Stát	Česko Česko
Vzdělání	ekonomické
Alma mater	Vysoká škola obchodní v Paříži
Ocenění	Čestné občanství Karlových Varů „in memoriam"
Manžel(ka)	Emilie, roz. Horáková
Děti	Karel Nejdl (syn) Jiří Babůrek (vnuk)
Rodiče	Marie, roz. Pitlová Karel Nejdl
Vlivy	pobyt v Paříži
„Byl vlastně živou kronikou města (Stanislav Burachovič)“
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Karel Nejdl (30. listopadu 1900, Beňovy – 17. dubna 1990, Karlovy Vary) se vedle povolání bankovního úředníka věnoval vlastivědné práci, historii a publicistice Karlovarska. Byl skutečným karlovarským patriotem. Zemřel tragicky při autonehodě v dubnu roku 1990.

Narodil se 30. listopadu 1900 v Beňovech č. p. 1, dnes části okresního města Klatovy. Zprvu vyrůstal v hostinci na okraji vesnice u silnice Klatovy – Domažlice. S rodiči, matkou Marií Nejdlovou, rozenou Pitlovou (1875–1953) a otcem Karel Nejdlem (1873–1951) se brzy přestěhoval do Klatov.^[1][2]

Základní školu (tehdy obecnou), stejně jako měšťanskou školu navštěvoval v Klatovech. Poté studoval rovněž v Klatovech Střední ekonomickou školu. Studium přerušil v roce 1919 a jako dobrovolník sokolského pluku odjel na Slovensko bojovat proti Slovenské republice rad. Po návratu dokončil ekonomickou školu a odešel do Prahy, kde se v Ječné ulici vyučil zlatníkem. Později, v letech 1933–1935 vystudoval Střední ekonomickou školu v Plzni.^[1][2][3]

Rozhodujícím mezníkem ve vývoji Karla Nejdla se stal rok 1923, kdy mu při tříměsíčním putování s přáteli (muzikanty, on sám hrál na cello) po Itálii a Francii učarovala Paříž natolik, že zde již další rok začal studovat na École des hautes études commerciales. Po úspěšných závěrečných zkouškách zde získal diplom Certificat d´études commerciales supérieures. Vysokoškolské studium ekonomického směru však neoslabilo jeho lásku k historii. Právě naopak, tříletý pobyt v Paříži, městě s bohatými dějinami a bezpočtem kulturně-historických a uměleckých památek, tuto lásku ještě utvrdil. Též byl pozitivně ovlivněn intelektuální společností, se kterou se zde setkával. Pařížský pobyt tak nasměroval jeho další život, poskytl mu evropský i světový nadhled a pomohl k pochopení souvislostí. Znalosti umění, literatury a historie i vysokoškolské poznatky v oblasti ekonomie vytvořily základ pro jeho další působení po návratu do vlasti.^[1][2][3]

V roce 1927 Karel Nejdl nastoupil do pobočky pražské Legiobanky v Plzni, kde pracoval až do roku 1945.^[1][2]

Karlovy Vary navštívil poprvé v roce 1928 a od té doby se každoročně vracel. Přijížděl sem se svým otcem na kontroly staveb domů v Sadové a Zahradní ulici. V roce 1945 po ukončení druhé světové války přijel do lázeňského města natrvalo. Tato cesta nebyla náhodnou volbou, ale uvědomělým nástupem k poválečnému budování. Zde převzal zahraniční oddělení nově založené pobočky Legiobanky a postupně se zapojoval do dalších činností. Podílel se na práci ve Vlastivědném kroužku a též v Kroužku přátel Vlastivědného muzea. Byl jednatelem ve skupině pracovníků Společnosti pro podporu cestovního ruchu a stál u zrodu Cestovní informační služby (CIS).^[1]

Byl též aktivní sportovec. Hned po příjezdu do Karlových Varů organizoval obnovu sportovní činnosti ve městě, hlavně tenisu a golfu. Zorganizoval karlovarský tenisový oddíl a stal se jeho předsedou. Se sportovními nadšenci Antonínem Koželuhem obnovili tenisové kurty a s Otakarem Řezáčem otevřeli staré golfové hřiště v Gejzírparku, kde se po válce opět začal hrát golf. Napsal četné fundované články o těchto sportech.^[1][3]

Mezi karlovarskými lékaři z předválečné doby našel své dobré přátele – Dr. Andrej Fried, Dr. Milan Mixa, Doc. Jiří Joachim a další. Postupný bližší kontakt s městem i okolím a hlavně s karlovarskými lékaři nasměrovaly cestu Karla Nejdla k hlavnímu zaměření jeho práce – k pokusu o navrácení věhlasu světových lázní, kdy byly Karlovy Vary vyhledávány nejen pro léčivé účinky minerálních pramenů a atraktivitu přírodního okolí, ale i pro vynikající úroveň lékařských týmů, úroveň léčebných procedur a bohatost kulturního života.^[1]

Karel Nejdl se ponořil do důkladného studia historie Karlovarska. Při pátrání zachránil před zničením mnoho historických dokumentů. Sám vlastnil bohatou knihovnu, kterou neustále obohacoval o další dokumenty. Měl velkou sbírku pohlednic a fotografií o Karlových Varech, lázeňského propagačního materiálu, koncertních a kulturních programů aj. Dalším zdrojem jeho poznání byly vlastivědné vycházky na historická místa.^[1]

Studium mu usnadňovala znalost cizích jazyků. Kromě rodné češtiny ovládal francouzštinu, angličtinu, němčinu, ruštinu a polštinu.^[1]

S velkým zaujetím hledal informace o pracích karlovarského lékaře francouzského původu Jeana de Carro (1770–1857). V jeho ročenkách našel mnoho kontaktů s českou inteligencí období národního obrození. Zjistil, že Jean de Carro se přátelil s historikem a spisovatelem Františkem Palackým a že si dopisoval se spisovateli a jazykovědci Josefem Jungmannem nebo Václavem Hankou. Během sedmnácti zimních pobytů v Praze se Jean de Carro seznámil s českými národními tužbami té doby a velmi je podporoval. Tento věhlasný lékař se, především pro svoji houževnatost, stal pro Karla Nejdla vzorem.^[1] Podrobněji se o něm lze dočíst v knize Jean de Carro a jeho Karlovy Vary, kterou Karel Nejdl napsal společně s karlovarským lékařem Janem Miesslerem (vydalo Krajské nakladatelství v Karlových Varech 1958).

Okruh zájmu Karla Nejdla byl velmi rozsáhlý. Především jeho úsilí o to, aby znalosti o Karlovarsku vzbudily zájem veřejnosti, iniciovalo uspořádání čtyř výstav starých rytin Karlových Var (1971) a Mariánských Lázní (1972). Pro Státní banku Československou v souvislosti s mezinárodním turistickým ruchem zpracoval několik ekonomických studií. Velmi účinně se podílel na mezinárodních setkáních lékařů. Pravidelně přispíval svými články o životě města nebo o historických památkách do časopisu KAM (kulturní měsíčník Karlovarska) a Karlovarského lázeňského časopisu. Nadále organizoval výstavy (hudba, malířství, dějiny aj.), vlastivědné přednášky, besedy či vycházky městem i okolím.^[1][2]

Kontakt s karlovarskými lékaři a dobrá znalost lékařské problematiky mu umožnila podílet se na přednáškových večerech pořádaných Českou lékařskou společností J. E. Purkyně v Karlovy Varech, tématy např. historický vývoj karlovarských špitálů, historie léčení cukrovky v Karlových Varech, lékaři kolem Karla Marxe aj.^[1]

Psal také zasvěcené stati o uměleckých památkách. Významná byla jeho činnost v úseku ochrany karlovarských památek. Sadová kolonáda v centru Karlových Varů byla zachráněna před demolicí právě jeho přičiněním. I přes velké a mnohaleté úsilí se mu ne vždy záchrana podařila; např. v roce 1988 uskutečněná demolice památného domu Bílý lev na Tržišti, jedinečné barokní památky z roku 1675.^[2][3]

Mezi jeho poslední publikace patří studie o karlovarském lékaři Milanu Mixovi.^[2]

Krátký výběr vydaných publikací:^[4][5]

• Karlovy Vary očima pražských umělců – Krajské vlastivědné muzeum Karlovy Vary 1953 – veduty Karlových Var v první polovině 19. století, 32 celostránkových obrazů
• Historický sborník Karlovarska – Odbor kultury Krajského národního výboru Karlovy Vary 1955 – turistický průvodce, redakce Karel Nejdl
• Lázeňské město Karlovy Vary – spoluautoři Alexandr Gros, Karel Bureš, Josef Nosek – STN Praha 1955 – turistický průvodce
• Les anciens medecins de Karlovy Vary – Carlsbad: Opus seorsim expressum e publicatione "Balneologia et balneotherapia" Karlovy Vary – Carlsbad 1957 – Státní zdravotnické nakladatelství Praha 1957 – studie
• Jean de Carro a jeho Karlovy Vary – spoluautor Jan Miessler – Krajské nakladatelství Karlovy Vary 1958 – příspěvek k dějinám českého národního obrození, 65 ilustrací
• Karlovy Vary (grafika) – úvod Milada Nováková – Orbis Praha 1958 – soubor 12 fotopohlednic
• Mariánské Lázně (grafika) 150 let – předmluva Karel Weiner – Orbis Praha 1958 – soubor 12 fotopohlednic
• Kurort Karlovy Vary – 1960 – ruská informační brožura
• Nejstarší pohledy na Karlovy Vary – 1968
• Karlovarské pohostinství – spoluautoři Eva Hanyková, Václav Anderle, snímky Miloš Heller – Hotely a restaurace Karlovy Vary 1972
• Golf v Karlových Varech – Karlovy Vary s. n. 1974 – brožura
• Tenis v Karlových Varech – Karlovy Vary s. n. 1975 – brožura
• Karlovy Vary – spoluautor Jiří Šlapák, autor fotografií Ladislav Sitenský – Orbis Praha 1975
• Ein kleiner Spaziergang durch Karlovy Vary – Škoda Camping v Karlových Varech 1970

Ve svém životě obdržel Karel Nejdl ocenění, uznání či vyznamenáni:^[6][2]

• 1955 – Čestné uznání za iniciativní práci – Krajský výbor Československé společnosti pro šíření politických a vědeckých znalostí v Karlových Varech
• 1959 – Čestné uznání za práci při plnění budovatelských úkolu národního výboru – Městský národní výbor v Karlových Varech
• 1961 – Čestné uznání za iniciativní práci – Kulturní a společenské středisko v Mariánských Lázních
• 1965 – Čestné uznání za zásluhy o výstavbu města na úseku historie – Rada Městského národního výboru v Karlových Varech
• 1965 – Veřejné uznání III. stupně – Československý svaz tělesné výchovy
• 1967 – Čestné uznání za významný podíl na rozvoji politické a vzdělávací činnosti – Okresní výbor socialistické akademie
• 1968 – Pamětní plaketa za záslužnou činnost – Ústřední výbor národní fronty
• 1968 – Čestné uznání za obětavou práci pro rozvoj turistiky – Český svaz tělesné výchovy, Ústřední odbor turistiky
• 1968 – Medaile za budování sjednocené tělovýchovy – Československý svaz tělesné výchovy
• 1969 – Čestné uznání za obětavou práci ve výboru TJ SLOVAN – TJ SLOVAN Karlovy Vary
• 1970 – Veřejné uznání II. stupně – Československý svaz tělesné výchovy
• 1970 – Vyznamenání za vynikající práci v oboru vědy, regionální práce a rozvoje lázeňství – President Československé socialistické republiky
• 1970 – Cena lázeňského města Karlových Varů I. stupně – Městský národní výbor v Karlových Varech
• 1973 – Diplom za dlouholetou a obětavou práci pro rozvoj československého tenisu – Československý tenisový svaz v ČSSR
• 1975 – Medaile J. E. Purkyně za zásluhy o rozvoj České lékařské společnosti – Česká lékařská společnost v Praze
• 1976 – Veřejné uznání I. stupně – Svaz tělesné výchovy
• 1976 – Děkovné uznání za angažovanou činnost pro město – Rada Městského národního výboru v Karlových Varech
• 1977 – Čestné uznání za dlouholetou a obětavou práci – Okresní výbor Socialistické akademie v Karlových Varech
• 1978 – Medaile za 30 let práce Sjednocené tělesné výchově – Československý svaz tělesné výchovy
• 1979 – Diplom za obětavou práci ve prospěch Mariánských Lázní – Rada Městského národního výboru v Mariánských Lázních
• 1979 – W uznaniu zaslug položonych w propagowaniu sztuki i kultury polskiej (s vyznamenáním) – Ministerstvo kultury a umění Polské lidové republiky
• 1980 – Čestné uznání za dlouholetou a obětavou práci v tenise – Výbor tenisového svazu ZPč.KV v Plzni

V soutěži o Cenu lázeňského města Karlových Var (konané nepravidelně v letech 1959–1970)

• 1959 – I. cenu za ekonomickou studii z oboru cestovního ruchu a lázeňství
• 1968 – Čestné uznání za knihu Jean de Carro
• 1970 – I. cenu za významnou činnost regionální a publicistickou
• 1970 – II. cenu za historicko-balneologickou studii Diabetes mellitus a Karlovy Vary (společně s MUDr. Horním)

Poslední ocenění

• V roce 1990 se Karel Nejdl stal čestným členem Klubu přátel Karlových Varů
• V listopadu 1997 udělilo zastupitelstvo města Karlovy Vary Karlu Nejdlovi čestné občanství „in memoriam"

Nestor karlovarské poválečné vlastivědy Karel Nejdl zemřel 17. dubna 1990. Osudnou mu byla cesta automobilem z Plzně, kam dojížděl na Univerzitu 3. věku. Stalo se tak právě v roce, kdy by se byl dožil devadesátých narozenin.^[7][8]

Pohřben je na Ústředním hřbitově v Karlových Varech – Drahovicích.

30. listopadu 1990, tedy v den jeho nedožitých narozenin, se v 17 hodin v kinosále domu Paderewski sešli příznivci Karla Nejdla na vzpomínkovém večeru. Tehdy se také zrodil nápad historika a publicisty Stanislava Burachoviče a kronikáře a vlastivědného badatele Vladislava Jáchymovského pořádat každoročně v období narozenin Karla Nejdla na jeho počest historický seminář.^[7]

V tentýž den v 19 hodin byla pak odhalena pamětní deska na domě v Sadové ulici 34, kde Karel Nejdl (v pátém patře) žil a pracoval po několik desetiletí.^[7]

V dubnu 1992 převzalo pozůstalost Karla Nejdla karlovarské muzeum. Pozůstalost dokazuje, že spektrum jeho badatelských zájmů bylo velmi široké. Převzaté materiály (rukopisy, texty článků, přednášek a knih, fotografie a diapozitivy, různorodé tiskoviny) byly roztříděny dle tematických okruhů:^[9]

• Pozůstalost MUDr. Milana Mixy
• Pozůstalost Ing. arch. Ladislava Kozáka
• Pozůstalost barona Schönecka
• Rusové v Karlových Varech
• Sklo a sklárna MOSER
• Porcelán a porcelánky
• Becherovka
• Lékaři, balneologie
• Hudebníci v Karlových Varech
• Spisovatelé a básníci v Karlových Varech
• Stavební a umělecké památky
• Karlovarské vycházky
• Výtvarní umělci v Karlových Varech
• Ekonomika a plánování lázeňství
• Řeka Teplá a přehrada v Březové
• Komplexní studie k dějinám regionu
• Okolí Karlových Varů: Valeč, Hroznětín, Andělská Hora, Divoký kámen aj.
• MUDR. Jean de Carro
• Příroda Karlovarska
• Zřídelnictví a vývoz vody
• Sport v Karlových Varech

Nejcennějšími složkami jsou pozůstalosti lékaře Mixy a hudebníka Schönecka:

• Lázeňství a lékaři v Karlových Varech
• Hudebníci v Karlových Varech, zejména Beethoven a Mozart syn
• Význační návštěvníci Karlových Varů, hlavně Rusové, Poláci a Maďaři
• Osobnost a dílo Jeana de Carro coby příklad nadregionálního osvícence a současně nadšeného vyznavače Karlových Varů
• Osobnost MUDr. Milana Mixy
• Stavební a umělecké památky Karlových Varů

Tvůrčí odkaz tohoto historika inspiroval jeho přátele a žáky k založení tradice každoročního konání historického semináře. U zrodu stáli, jak je již shora uvedeno, historik Stanislav Burachovič a někdejší karlovarský kronikář Vladislav Jáchymovský. Toto setkání amatérských i profesionálních badatelů se koná každoročně od doby úmrtí Karla Nejdla, vždy poslední neděli v listopadu. Semináře pořádá Klub přátel Karlových Varů ve spolupráci s Muzeem Karlovy Vary a Alžbětinými lázněmi. První seminář se uskutečnil v roce 1991. Editorem sborníků se stal Stanislav Burachovič.^[2][7] Když v roce 2019 onemocněl, převzal tuto činnost karlovarský archeolog a historik Jiří Klsák.

• HÁJEK, Bohumil. Polyhistor Karlovarska Karel Nejdl, diplomé HEC. [s.l.]: STRÁŽ, 1980. 53 s. 
• BURACHOVIČ, Stanislav. Lexikon osobností Karlovarska. 1. vyd. Karlovy Vary: KMKK, Muzeum Karlovy Vary, 2009. 149 s. ISBN 978-80-85018-69-1. S. 77–78. 
• FIKAR, Jaroslav. Karlovarské rodiny. 1. vyd. Karlovy Vary: autor vlastním nákladem, 2015. 166 s. ISBN 978-80-260-8705-2. S. 152–162. 

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Karel Nejdl na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Karel Nejdl
• Seznam prací v Bibliografii dějin českých zemí (Historický ústav AV ČR)
• XXI. Historický seminář Karla Nejdla^{[nedostupný zdroj]} – informace na stránce Muzea Karlovy Vary
• Karel Nejdl – informace na stránce fofifo.wz.cz, autor Kristian Houf [cit. 2019-10-04]
• Smutný osud významných mužů – článek na stránce Karlovarský deník.cz, autoři Vladimír Meluzín a Vladimír Kučera, 2015-02-25 [cit. 2019-10-04]