Karel Orlita
Monsignore Karel Orlita | |
---|---|
Soudní vikář brněnské diecéze Kanovník Královské stoliční kapituly sv. Petra a Pavla | |
Církev | římskokatolická |
Provincie | moravská |
Diecéze | Brněnská diecéze |
Sídlo | Brno |
Jmenování | 23. srpna 2008 |
Znak | |
Svěcení | |
Kněžské svěcení | 26. června 1999 světitel Vojtěch Cikrle |
Osobní údaje | |
Země | Česko |
Datum narození | 18. ledna 1970 (54 let) |
Místo narození | Ostrava, Československo |
Povolání | Římskokatolický duchovní |
Alma mater | Papežská lateránská univerzita |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Karel Orlita (* 18. ledna 1970 Ostrava-Vítkovice) je český římskokatolický kněz, básník a papežský kaplan, doktor kanonického práva, soudní vikář brněnské diecéze, kanovník Královské stoliční kapituly sv. Petra a Pavla v Brně a od roku 2012 také prezident Akademie kanonického práva.
Život
Pochází z Veverské Bítýšky, jeho otec Karel Orlita starší pracoval jako zámečník. V roce 1987 se vyučil strojním mechanikem v kuřimském středním odborném učilišti, poté začal pracovat v továrně TOS Kuřim. Při zaměstnání vystudoval střední školu a roku 1991 složil maturitní zkoušku. V roce 1992 vstoupil do teologického konviktu v Litoměřicích a o rok později do olomouckého kněžského semináře. Tam svými básněmi doplnil sbírku mariánských modliteb Totus Tuus, sestavenou olomouckými bohoslovci a v rozšířené podobě vydanou znovu v letech 1994 a 2008. Roku 1998 získal magisterský titul a nastoupil jednoroční jáhenskou službu ve farnosti u kostela sv. Mikuláše ve Znojmě. Po kněžském svěcení, které přijal 26. června 1999 v Brně, byl ustanoven farním vikářem v Křižanově a excurrendo také v Heřmanově u Velké Bíteše. Jeho křižanovské působení bylo v letech 2001 až 2003 přerušeno studiem kanonického práva na Papežské lateránské univerzitě, kde získal licenciát kanonického práva.
V červenci 2005 se stal soudním vikářem brněnské diecéze a od září 2009 byl navíc ustanoven farním vikářem v brněnské farnosti u katedrály sv. Petra a Pavla. Dne 23. srpna 2008 jej papež Benedikt XVI. jmenoval kaplanem Jeho Svatosti. V prosinci 2011 se Karel Orlita stal kanovníkem brněnské kapituly. Kromě toho působí jako prezident Akademie kanonického práva, biskupský delegát pro zasvěcené panny, postulátor beatifikačního řízení služebníků Božích Václava Drboly a Jana Buly a od roku 2013 i jako zastupující exorcista pro brněnskou diecézi, do července 2014 byl rovněž biskupským delegátem pro poustevnický život. V září 2023 byl zvolen do funkce předsedy Mezinárodní asociace exorcistů (AIE).[1]
Dílo
- Karel Orlita (pseudonym Karel Václav): Prvorozené básně, nákladem vlastním, Brno 1991
- Karel Orlita: Úžas nad křížem, Katolický týdeník 27-28/1999, str. 4
- Karel Orlita: (pseudonym Karel Václav): Nevidívaný pohled, Akademie kanonického práva, Brno 2017
Odkazy
Reference
- ↑ Mons. Karel Orlita je novým předsedou Mezinárodní asociace exorcistů, Cirkev.cz, zpravodajský web České biskupské konference, 6. 11. 2023
Literatura
- Lubomír Machala: Průvodce po nových jménech české poezie a prózy 1990-1995, Rubico, Olomouc 1996, ISBN 80-85839-13-X, str. 116
- Luděk Navara: Věřím, že svatý Bula bude viset v kostelech (rozhovor s Mons. ICDr. Karlem Orlitou), Mladá fronta Dnes 27. 11. 2009, str. A14
- Petr Chňoupek: Karel Orlita: „Jan Bula je mým přítelem.“ (rozhovor s Mons. ICDr. Karlem Orlitou), Horácké noviny 3. 9. 2010, str. 4
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Karel Orlita na Wikimedia Commons
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Karel Orlita
- Karel Orlita jmenován papežským kaplanem
- Před půlnocí 20. 10. 2000
- Pro a proti 3. 3. 2014 (rozhovor s Mons. ICDr. Karlem Orlitou a prof. PaedDr. ThDr. MUDr. et MUDr. Jaroslavem Maxmiliánem Kašparů)
- Fotografie Mons. ICDr. Karla Orlity Archivováno 27. 2. 2015 na Wayback Machine.
- Znak Mons. ICDr. Karla Orlity
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Autor: Miroslav Glejtek, Licence: CC BY-SA 4.0
Erb Mons. Karla Orlitu