Karel Přerovský (lékař)

Karel Přerovský
Narození28. června 1897
Třebíč
Úmrtí7. prosince 1975 (ve věku 78 let)
Praha
DětiIvo Přerovský
Jitka Šimáková
PříbuzníEva Weichetová[1] (vnučka)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Karel Přerovský (28. června 1897, Třebíč – 7. prosince 1975, Praha) byl český lékař-balneolog a pedagog.

Biografie

Karel Přerovský se narodil v roce 1897 v Třebíči, vystudoval gymnázium v Třebíči[2] a následně pokračoval ve studiu v Praze, kde bydlel s přítelem z gymnázia Vítězslavem Nezvalem.[3] Posléze odešel dokončit studium medicíny do Bratislavy. v Bratislavě působil i po studiu, spolupracoval tam s profesorem Kristiánem Hynkem. Balneologii studoval u profesora Vratislava Kučery. Od roku 1927 vedl fyziatrický kabinet na lékařské fakultě univerzity v Bratislavě. V roce 1930 byl habilitován v oboru patologie a vnitřního lékařství.[4] V roce 1931 spolu s profesorem Hynkem odešel z Bratislavy do Prahy,[5] kde téhož roku nastoupil na pozici vedoucího oddělení fyziatrie, balneologie a léčebné rehabilitace a v roce 1945 pak také na pozici ředitele[6] nemocnice na Bulovce v Praze. V roce 1946 byl jmenován profesorem vnitřního lékařství. Na Bulovce působil do roku 1954, kdy se stal ředitelem Výzkumného ústavu lázeňského (pracoval v pražském sídle Výzkumného ústavu pro fyziatrii, balneologii a klimatologii).[7] V roce 1968 byla pražská větev ústavu začleněna pod interní kliniku IKEM v Praze-Krči, kde stále ještě Karel Přerovský pracoval.[4]

Byl jedním ze zakladatelů české fyziatrie, české balneologie a spoluzakladatelem české revmatologie. Byl autorem mnoha publikací.[4] Věnoval se také hudbě, kdy působil jako aktivní hudebník. Působil také jako předseda Fyziatrické společnosti lékařské společnosti J. E. Purkyně.[8] Spolupracoval s Josefem Ipserem nebo Vladimírem Raušerem.[9] Jeho synem byl lékař Ivo Přerovský a jeho dcerou knihovnice a bibliografka Jitka Šimáková.[10]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Dostupné online. [cit. 2022-01-27]
  2. ↑ SAMEŠ, Čeněk; JARUŠEK, Robert; VANĚK, Josef. Třebíč : město a okres. Brno: Národohospodářská propagace ČR, 1932. 131 s. S. 27. 
  3. ↑ SVOBODA, Jiří. Přítel Vítězslav Nezval. Praha: Československý spisovatel, 1966. 349 s. S. 81. 
  4. ↑ a b c ŘEHÁČEK, Jiří. Vzpomínka na prof. Přerovského. Rehabilitace a fyzikální lékařství. 1997, roč. 4, čís. 3, s. 123. 
  5. ↑ Prof. MUDr. K. Přerovský pětasedmdesátiletý. Zdravotnické noviny. 1972-06-29, roč. 21, čís. 26, s. 4. 
  6. ↑ Přerovský, Karel, 1897-1975 [online]. Praha: Národní lékařská knihovna [cit. 2021-08-02]. Dostupné online. 
  7. ↑ KŘÍŽEK, Vladimír. Obrazy z dějin lázeňství. 2.. vyd. Praha: Libri, 2002. 263 s. ISBN 80-7277-092-6, ISBN 978-80-7277-092-2. OCLC 49836771 S. 248. 
  8. ↑ RAUŠER, Vladimír. Za prof. MUDr. Karlem Přerovským. Časopis lékařů českých. 1975-12-19, roč. 114, čís. 51, s. 1602–1603. 
  9. ↑ JANDOVÁ, Dobroslava. Balneologie. 1.. vyd. Praha: Grada, 2009. 404 s. ISBN 978-80-247-2820-9, ISBN 80-247-2820-6. OCLC 316301490 S. 5. 
  10. ↑ Karel František Přerovský [online]. MyHeritage [cit. 2021-08-02]. Dostupné online. 

Externí odkazy