Karel Pavlík (voják)

Karel Pavlík
Narození	19. října 1900 Hradové Střimelice Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	26. ledna 1943 (ve věku 42 let) Mauthausen Německá říše Německá říše
Příčina úmrtí	střelná rána
Bydliště	Praha
Povolání	důstojník a voják
Ocenění	Československý válečný kříž (1945) Medaile Za hrdinství In memoriam (1999)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karel Pavlík (19. října 1900 Hradové Střimelice^[1] – 26. ledna 1943 Mauthausen) byl československý voják a odbojář, kapitán Československé armády in memoriam povýšený na plukovníka.

Karel Pavlík se narodil 19. října 1900 v Hradových Střimelicích, v tehdejším okrese Český Brod, do početné rodiny učitele Karla Pavlíka a jeho manželky Antonie, roz. Kubíkové. Měl pět sourozenců. Byl pokřtěn jmény Karel Antonín.^{[pozn. 1][2][3]}

Obecnou školu navštěvoval ve Vyžlovce. V Kostelci nad Černými lesy pak pokračoval ve studiu na měšťanské škole, kterou dokončil v roce 1915 v Karlíně. Poté studoval na učitelském ústavu v Praze II, po ročním studiu přešel na obchodní školu F. X. Kubského v Praze II. Po ukončení studií pracoval jako účetní praktikant u soukromé firmy, poté se živil jako učitel ve Vyžlovce.^[2] V roce 1924 se Pavlík oženil s Emílií Stárkovou, rozenou Špirkovou. V roce 1925 se manželům narodil syn Karel a v roce 1927 dcera Dagmar.^[2]

Dne 1. října 1921 nastoupil na základní vojenskou službu. Brzy se přihlásil na Vojenskou akademii v Hranicích, kterou absolvoval v roce 1923. Nejprve sloužil u Hraničářského praporu 1 „České družiny“ v Děčíně a po pěti letech byl přeložen k Pěšímu pluku 5 „T. G. Masaryka“ do Prahy. Byl povýšen na nadporučíka a v roce 1932 na kapitána. Pro kázeňské přestupky byl v roce 1933 přemístěn z Prahy k Pěšímu pluku 8 „Slezskému“ do Místku.^[3] Neúspěšně žádal o přeložení zpět do Prahy u Ministerstva národní obrany a v poslanecké sněmovně. Jeho kariéru negativně ovlivňovaly rodinné problémy, z jeho kvalifikační listiny lze vyčíst řadu zápisů o kárných řízeních a přestupcích. V roce 1937 se rozvedl a situace se urovnala. V roce 1936 byl ustanoven zatímním velitelem roty pěšího pluku 8.^[2][3] V hodnosti kapitána velel 14. března 1939 obraně Czajankových kasáren, jejichž posádka se vzdala Němcům až po obdržení rozkazu k zastavení palby, když jí došla munice.^[4][3] Při této obraně došlo na straně Němců i k použití protitankových děl. Boj trval 40 minut. O celé akci se nesmělo tehdy vůbec psát, obránci nebyli potrestáni. Pavlík pak ukončil svoji vojenskou kariéru, do civilu byl propuštěn po zrušení československé branné moci 26. srpna 1939.^[2]

Během okupace Československa nacistickým Německem se zapojil do protinacistického odboje, nejdříve v rámci organizace Za vlast. Tato organizace napomáhala při přesunu československých vojáků k zahraničním jednotkám.

Poté se přestěhoval do Prahy a zapojil se do ilegální odbojové organizace Obrana národa. Stal se jedním ze spolupracovníků štábního kapitána Morávka a prof. Ladislava Vaňka, vedoucího sokolské organizace Jindra a člena Sokolské revoluční rady, kterého Němci po zatčení přiměli ke spolupráci. Rovněž navázal spojení s radikální frakcí sokolské rezistence zvané Říjen v čele s Janem Zelenkou-Hajským, mezi jeho spolupracovníky patřili např. Břetislav Lyčka, František Hejl, Oldřich Frolík, bratři Otakar a Miroslav Šrámkovi aj.^[5][2]

V zimě a na jaře roku 1942 se na strašnickém statku bratrů Jiřího a Miloslava Vojtěchovských účastnil schůzek Jozefa Gabčíka, Jana Kubiše a Josefa Valčíka s Ladislavem Vaňkem, Oldřichem Frolíkem, pplk. Václavem Novákem a s dalšími podporovateli parašutistů.^[6][7] Na jaře 1942 spolupracoval také s Oldřichem Frolíkem a pplk. Václavem Novákem při přípravách doskokové plochy pro výsadky z Anglie.^[7]

Pravděpodobně na základě výpovědi Ladislava Vaňka po jeho zatčení, v níž měl zmínit svou schůzku s kpt. Pavlíkem, se mu gestapo dostalo na stopu.^[8] Při zátahu gestapa v Praze-Záběhlicích 4. září 1942 se po přestřelce Pavlík pokusil o útěk. Byl však dostižen a spoután. Marně se pokoušel o sebevraždu pomocí nabroušené lžíce, kterou si přeřezal žíly na ruce.

Po řadě výslechů a mučení byl převezen do Malé pevnosti Terezín, odkud putoval do koncentračního tábora Mauthausen. Zde byl 26. ledna 1943 v 16.31 hod. popraven.^[8]

• Jeho jméno (Pavlík Karel *19. 10. 1900) je uvedeno na pomníku spolupracovníků parašutistů a jejich rodinných příslušníků, kteří byli popraveni v německém koncentračním táboře Mauthausenu. V lednu 2011 byl slavnostně odhalen na terase kostela sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici v Praze.^[9]
• Jeho jméno ("Karel Pavlík kapitán 19.10.1900 Hradové Střimelice u Stříbrné Skalice, okr. Kolín 26.1.1943 Mauthausen jiné") je uvedeno na seznamu oběti v Národním památníku II. světové války v Hrabyni u Opavy.^[10][11]
• Jeho kenotaf (symbolický hrob) se nachází na hřbitově v Kostelci nad Černými lesy. Na rodinném hrobě je nápis: "KAREL PAVLÍK / kpt. popraven v Mauthausenu / *19.X.1900 +26.1.1943".^[12]

Dne 28. října 1999 byl prezidentem republiky in memoriam vyznamenán medailí Za hrdinství.

• 1945 – Československý válečný kříž (in memoriam)
• 1999 – Medaile Za hrdinství (in memoriam)

• JANÍK, Vlastislav; ČVANČARA, Jaroslav; LEDVINKA, Václav. Pamětní kniha: 294 hrdinů a obětí heydrichiády popravených v Mauthausenu. 2. opravené a doplněné vydání. vyd. Brandýs nad Labem-Stará Boleslav: Oblastní muzeum Praha-východ 381 s. ISBN 978-80-904878-5-7, ISBN 978-80-7649-038-3
• ŠMEJKAL, Pavel. Protektorátem po stopách parašutistů: Vojáci - odbojáři - památníky. Praha: Academia, 2016. ISBN 978-80-200-2614-9
• ČVANČARA, Jaroslav. Anthropoid: příběh československých vlastenců. Praha: Centrum české historie, 2021. ISBN 978-80-88162-22-3

• Karel Martínek
• Cecilie Jelínková

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Karel Pavlík na Wikimedia Commons
• SKÝPALA, Marek, Bc. Plukovník in memoriam Karel PAVLÍK [online]. web: Army cz [cit. 2022-06-04]. Archivovaný životopis na stránkách Armády ČR. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-01-25.