Karel Pecka

Karel Pecka
Narození	6. prosince 1928 Klížska Nemá Československo Československo
Úmrtí	13. března 1997 (ve věku 68 let) Praha Česko Česko
Místo pohřbení	Olšanské hřbitovy
Povolání	spisovatel a scenárista
Témata	literatura a disent
Ocenění	Řád Tomáše Garrigua Masaryka III. třída in memoriam (1997)
Podpis
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Karel Pecka (6. prosince 1928 Klížska Nemá u Komárna – 13. března 1997 Praha) byl český spisovatel, politický vězeň a disident.

Roku 1948 odmaturoval na obchodní akademii v Českých Budějovicích a pracoval jako technický úředník v Tesle. Spolu s několika pracovníky Filmového studia Barrandov začal vydávat ilegální časopis Za pravdu, cyklostylovaný v nákladu zhruba 70 výtisků a distribuovaný do schránek známým ap.; obsahoval převážně kritiku režimem propagovaného socialisticko-realistického umění, např. sovětských filmů.

V květnu 1949 byl při pokusu přejít hranice do Západního Německa zatčen. Po krutém vyšetřování byl odsouzen za velezradu na 11 let vězení. Ta strávil v několika pracovních táborech (doly v Kladně, uranové doly Jáchymov, nakonec mírnější Bytíz u Příbrami, kde napsal a s pomocí civilních zaměstnanců propašoval domů většinu povídek později vydaných v souboru Na co umírají muži).

V prosinci 1959 byl propuštěn a získal zaměstnání jako jevištní technik v Národním divadle. Se svou přítelkyní, baletkou a členkou souboru ND Jiřinou Kottovou, se oženil v květnu roku 1960. Manželství však v roce 1963 skončilo rozvodem. Od ledna do června 1963 vykonal náhradní vojenskou službu u PTP.

Nejprve publikoval v několika časopisech (Host do domu, Literární noviny, Tvář) povídky, často o politických vězních. Od roku 1965 se věnoval literatuře, určitou dobu psal i scénáře.

Od roku 1969 byl opět zakázán a publikovat mohl pouze v samizdatu a v zahraničí, s čímž začal jako jeden z prvních v době, kdy ještě nebylo jasné, nakolik to bude režim persekvovat; Štěpení byla první kniha '68 Publishers od autora žijícího v ČSSR. Její vydání mu vyneslo obvinění z příživnictví; stíhání sice prokuratura zastavila s odůvodněním, že psal román, ale i pro docházející úspory začal v roce 1975 pracovat jako čerpač vody. Mezi prvními podepsal Chartu 77. V roce 1981 získal invalidní důchod na fingovanou endogenní depresi, od roku 1988 byl ve starobním důchodu.

V roce 1995 si zahrál sám sebe ve filmu Malostranské humoresky.

Roku 1997 mu prezident Václav Havel udělil in memoriam Řád Tomáše Garrigua Masaryka III. třídy.

Většinou se zabývá vězeňskou tematikou a čerpá z vlastních zážitků.

Skrze ducha svého díla Pasáž je některými kritiky řazen mezi dílčí pokračovatele Franze Kafky, a to spolu s dalšími tuzemskými spisovateli: Ludvíkem Vaculíkem, Bohumilem Hrabalem, Janem Kameníčkem, Libuší Moníkovou a dalšími tvůrci.^[1]

• Rekonstrukce: Verše z tábora Nikolaj, trestního tábora L a tábora Bytíz (1954–1957), cizina 1976, Praha vlastním nákladem 1995
• Schody, cizina 1986
• Domovní znamení, 1990
• Střechy a zákoutí, 1992

• Úniky, 1966 – povídkový triptych
• Na co umírají muži, 1968 – kniha povídek z lágrů, část vyšla již dříve časopisecky
• Horečka, 1967 – román o útěku z lágru a následném skrývání
• Hra na bratrství, 1968 – novela
• Veliký slunovrat, 1968 – román o návratu politických vězňů do života a o komplikacích, které je potkávají, opírá se o vlastní zážitky
• Štěpení, '68 Publishers Toronto 1974, Atlantis Brno 1993 – román o spisovateli zvažujícím emigraci, obsahující i jeho novelu o Valdštejnovi, vzniklou z filmového scénáře napsaného na konci 60. let
• Pasáž, cizina 1974, ČR 1993 – kafkovská novela, 1997 zfilmoval Juraj Herz, viz Pasáž
• Motáky nezvěstnému, cizina 1978, ČSFR 1990 – považováno za jeho nejlepší dílo, autobiograficky pojednává o životě politických vězňů. Zpracováno v roce 1991 v Českém rozhlasu jako dvanáctidílná četba na pokračování. Připravila Klára Pokorná, četl Pavel Pavlovský, režii měl Miroslav Buriánek.^[2]
• Malostranské humoresky, samizdat 1983, Toronto 1985, doplněná verze ČSFR 1992 – povídky ze současnosti; zfilmováno 1996
• Pád Pýthie, cizina 1988, Orbis, Praha 1991 – fantastická novela, satira na totalitní stát
• Dlouhý koktejl, 1991
• Svůdnost černé barvy, Maťa 1998, ISBN 80-86013-48-0 – povídky z pozůstalosti, z autorova života v Praze v polistopadovém začátku 90. let
• Souhvězdí Gulag Karla Pecky / Karel Pecka – výbor z díla, 2018, ISBN 978-80-270-4165-7

• Konfrontace, 1967, uvedeno 1968 – rozhlasová hra^[3] podle stejnojmenné povídky z knihy Úniky.

• LUKEŠ, Jan. Hry doopravdy: rozhovor se spisovatelem Karlem Peckou. Praha, Litomyšl: Paseka, 1998. ISBN 80-7185-197-3. 
• LUKEŠ, Jan. Stalinské spirituály: zkušenost politických vězňů 50. let v české próze. Jiří Hejda, Jiří Mucha, Karel Pecka, Jiří Stránský, Jan Beneš.. Praha: Český spisovatel, 1995. ISBN 80-202-0545-4. 
• Pavel Štingl: Zaniklý svět Karla Pecky – dokumentární film, 57 min., Česká televize 2000^[4]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Karel Pecka na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Karel Pecka
• Rok 1951: Muž, určený k likvidaci. Spisovatel Karel Pecka prožil mládí v lágrech
• Heslo v publikaci KDO BYL KDO v našich dějinách ve 20. století Archivováno 30. 9. 2007 na Wayback Machine.
• Báseň Než se vzbudí netopýr ze sbírky Rekonstrukce
• Karel Pecka na Kinoboxu
• Karel Pecka na serveru Paměť národa