Karel Plicka

Národní umělec profesor Karel Plicka
Narození14. října 1894
Vídeň
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí6. května 1987 (ve věku 92 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníNárodný cintorín
Povoláníantropolog, fotograf, filmový režisér, muzikolog, hudebník, etnograf, učitel, kameraman, filmař, folklorista, scenárista, výtvarník a hudební kritik
Oceněnínárodní umělec (1968)
Řád Tomáše Garrigua Masaryka mzz 3. třídy in memoriam (1991)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Ján Kulich: Socha Karla Plicky
Hrob Karla Plicky na Národním hřbitově ve slovenském Martině. Oválný kámen znázorňuje čočku fotoaparátu.

Karel Plicka, též Karol Plicka (14. října 1894 Vídeň6. května 1987 Praha[1]), byl český a slovenský etnograf, folklorista, sběratel, hudebník, filmový scenárista, režisérkameraman, fotograf, pedagog a jeden ze zakladatelů Akademie múzických umění.

Život

Pocházel z rodiny zámečníka z Vítova u Slaného, který si ve Vídni založil prosperující dílnu. V roce 1900 se početná rodina přestěhovala do České Třebové. Od roku 1904 Karel Plicka začal fotografovat (sotva desetiletý si vlastnoručně vyrobil fotoaparát s formátem 6 × 9), v roce 1906 pořídil první soubor snímků z dvoutýdenní vlastivědné cesty. Po studiu učitelského ústavu v Hradci Králové (1909–1913) působil jako učitel v Úpici. V roce 1914 poprvé navštívil Slovensko. Válku prožil vzhledem k hudebnímu nadání u vojenské hudby ve Vídni. Roku 1918 se stal učitelem v Novém Městě nad Metují, kde založil a řídil komorní a recitační soubor České filharmonie.

Od roku 1923 (do roku 1937) se věnoval sběru lidových písní a dokumentaci lidové kultury ve službách Matice slovenské. V letech 1924–1928 studoval na univerzitě v Bratislavě národopis a hudební vědy. Původní folkloristické a etnografické dokumenty přerostly v osobité doklady vysoké estetické hodnoty ve směru lyrické stylizace a poetizace obrazu. Část snímků vyšla jako Pohľadnice Národopisného odboru Matice slov v návaznosti na starší projekt Pavola Socháně. Komplexnější typ dokumentace představoval film, kterým se Plicka zabýval od jara 1926. Jeho první filmové poetické dokumenty (Za slovenským ľudom – premiéra 1928, Po horách po dolách – 1930) získal domácí i mezinárodní ocenění v Benátkách). Mistrovským dílem se stal film Zem spieva (premiéra 1933), během jehož natáčení se připravovala i fotografická vyznání krásám krajiny v kulturně historickém kontextu. Některé filmové a fotografické obrazy z knihy Slovensko (1937) jsou tematicky totožné.

V letech 1937–1939 působil na filmovém oboru Školy umeleckých remesiel v Bratislavě. Mezi lety 1939–1945 pracoval ve Státním fotoměřickém ústavu s náplní fotografické dokumentace Prahy. V knize Praha ve fotografiích K. P. (1940) nachází v nadčasovém monumentalizujícím pohledu harmonii a krásu v architektonických klenotech minulosti; publikace zároveň výrazně posilovala národní povědomí v době okupace. I dva filmové dokumenty z let války (Věčná píseň a Barokní Praha) poukazují na sílící zájem o architekturu. V květnu 1945 se Plicka vrátil do Bratislavy. Stal se předsedou Slovenskej filmovej spoločnosti a natočil dva publicistické dokumenty. V návaznosti na své předchozí pedagogické a organizátorské zkušenosti se podílel spolu s Antonínem Martinem Brousilem a Jaroslavem Boučkem na založení FAMU – Filmové fakulty AMU v Praze, otevřené v listopadu 1946. Stal se prvním děkanem této školy a mimořádným profesorem pro obor kompozice filmového obrazu. Pro zrakové potíže fakultu opustil ve školním roce 1949–1950 a tím zakončil práci v kinematografii.

Roku 1949 vyšlo Slovensko ve fotografiích K. P., jež se během řady vydání aktualizovalo i o některé snímky současné architektury. V mnoha obměnách dál fotografoval Prahu a vytvářel paralely mezi Slovenskem a Českými zeměmi až k syntéze Československo (1974). Vydal i řadu populárních publikací o folklóru (Čes. rok, Čes. kalendář, U maminky…). Knihou reminiscencí a vzpomínek na filmařskou tvorbu je Zlatá brána (1964), kde se osobitým způsobem prolíná vizuální, verbální a hudební rovina daná prezentovanými úryvky písní. Za uměleckou, folkloristickou a pedagogickou činnost byl jmenován národním umělcem (1968). Byl členem a vedoucím činitelem řady mezinárodních společností.

Významná data

  • 1894 – 14. října se narodil ve Vídni
  • 1933 – premiéra filmu Zem spieva
  • 1940 – 1. vydání knihy Praha ve fotografii K. P.
  • 1943 – v Praze vyšlo v nákladu 50 ks album deseti originálních signovaných fotografií Josefa Ehma, Jaromíra Funkeho, Miroslava Háka, Karla Plicky a Josefa Sudka Moderní česká fotografie, s úvodním textem Karla Teiga
  • 1945 – dekretem prezidenta Československé republiky Edvarda Beneše byla zřízena Akademie múzických umění v Praze (27. října) s fakultami hudební, filmovou a divadelní. První profesorský sbor filmové fakulty tvořili Karel Plicka, Antonín Matěj Brousil a Jaroslav Bouček. Pravidelná výuka byla zahájena až v roce 1947. Na filmové fakultě (FAMU), vedené Karlem Plickou, se v rámci studia kamery vyučovala i fotografie.
  • 1949 – vyšla kniha Slovensko ve fotografiích K. P.
  • 1954 – Karlu Plickovi byl k 1. máji udělen jako prvnímu fotografovi Řád práce za celoživotní dílo
  • 1958 – 31. března byla ve výstavní síni Ústředí lidové umělecké výroby (ÚLUV) v Praze otevřena celostátní výstava československé umělecké fotografie. Na výstavě byli zastoupeni D. J. Růžička, Karel Plicka, Josef Sudek, Josef Ehm a mnozí další přední českoslovenští fotografové.
  • 1959 – vydání publikace Karla Plicky Vltava s textem Františka Kožíka
  • 1964 – Karel Plicka vydal knihu o vzpomínkách na filmařskou tvorbu Zlatá brána, kde se osobitým způsobem prolíná vizuální, verbální a hudební rovina, daná prezentovanými úryvky písní
  • 1968 – Karel Plicka byl jmenován národním umělcem
  • 1974 – první vydání knihy Československo s texty Jana Tomeše a Ludvíka Barana
  • 1987 – 6. května zemřel v Praze

Fotografická tvorba

Karel Plicka fotografoval obvykle se stativem na formáty 6 × 9 až 10 × 15, bez optických a laboratorních triků. Pro pohybové scény později používal německý přístroj Praktisix. Snímky Karla Plicky jsou plně realistické, nestavěné na efektu mimořádnosti, náhodnosti, prchavého dojmu. Jsou zbaveny nepodstatných složek (nap. i projevů současného života), aby tak působily v obecnější, nadčasové symbolické rovině. Plicka hledal trvalé hodnoty života, jeho harmonii, zajímala jej sounáležitost lidí. Programově heroizoval prostého člověka a lidovou kulturu. Se svými znalostmi, zaujetím i osobitým estetickým cítěním vytvořil nezaměnitelný autorský rukopis. Opíral se o klasická kompoziční pravidla, čekal na ideální světelné podmínky. Ústředním tématem jeho díla byl člověk jako nositel lidových tradic. Tuto základní hodnotu obohacovalo téma architektury jako dědictví minulosti a přírody jako životodárné síly, obklopující člověka. Plicka osobitým způsobem rozvinul klasické téma národních dějin a lidových tradic v soudobých médiích – fotografii a filmu.[2] Uplatňoval zkušenosti z několika oborů ve vzájemně se obohacujících vztazích. Jeho přínos československé fotografii je zcela mimořádný. Ve slovenské Blatnici bylo roku 1988 otevřeno jeho muzeum.

Poštovní známka

U příležitosti světové výstavy známek v Praze byla 12. září 2008 vydána poštovní známka v hodnotě 35 Kč s portrétem Karla Plicky. Jednalo se o společné vydání se Slovenskem.[3][4] Na známce je portrét Karla Plicky s fotoaparátem. Na levém kuponu je kresba jeho fotografie sochy na Karlově mostě, na pravém kuponu svatební krojOčové.

Zastoupení ve sbírkách

Národní filmový archív Praha

Umělecko-průmyslové muzeum Praha

Moravská galerie Brno

Muzeum umění a designu Benešov

Slovenská národná galéria Bratislava

Slovenské národné múzeum Martin

Matica slovenská Martin

Múzeum Karola Plicku Blatnica

Odkazy

Reference

  1. Zemřel národní umělec Karel Plicka. Rudé právo. 1987-05-07, s. 1. Dostupné online. ISSN 0032-6569. 
  2. SÝKOROVÁ - ČAMBOROVÁ, Eva. Karol Plicka - Krása pravdy. Vogue. 2023-10-01, čís. 057, s. 182–183. 
  3. World WebPhoto Gallery | Karel PLICKA na nové poštovní známce. wwg.cz [online]. [cit. 2020-11-18]. Dostupné online. 
  4. http://www.cpost.cz/jetspeed/jetspeed/media-type/html/user/anon/page/default.psml/js_pane/filatelie,znamky?pgtyp=E

Související články

Literatura

  • kol.: Encyklopedie českých a slovenských fotografů, ASCO, Praha 1993 – ISBN 80-7046-018-0
  • SLIVKA, Martin: Karol Plicka – Básnik obrazu, Osveta, Martin 1982
  • MRÁZKOVÁ, Daniela; REMEŠ, Vladimír: Cesty fotografie československé

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
TCH Rad T-G-Masaryka 3tr (1990) BAR.svg
Stužka: Řád Tomáše Garrigua Masaryka III. třídy – Česká a Slovenská Federativní Republika (1990-1992).
Karol Plicka grave.JPG
Autor: Nike-a, Licence: CC BY-SA 3.0
Tento snímek zobrazuje chráněnou kulturní památku číslo 506-2108/41 CHMSK/506-2108/41,CHMSK/506-2108(other) Slovenské republiky.
Karel Plicka.jpg
Karel Plicka (1894-1987) etnograf, fotograf, filmař