Karel Pokorný (sochař)

Profesor Karel Pokorný
Karel Pokorný s modelem „Sbratření“,1949, repro: Svět v obrazech, roč. 5, 1949, č.46 z 12.11.1949
Karel Pokorný s modelem „Sbratření“,1949, repro: Svět v obrazech, roč. 5, 1949, č.46 z 12.11.1949
Narození18. ledna 1891
Pavlice
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí14. února 1962 (ve věku 71 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníVyšehradský hřbitov
Alma materAkademie výtvarných umění v Praze
Povolánísochař, pedagog a učitel
Oceněnínárodní umělec (1956)
Řád republiky
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Pomník obětem neštěstí na dole Nelson III u Oseka, 1925
Křest sv. Ludmily, bronz, Katedrála sv. Víta, Praha 1935
Replika sousoší Sbratření, Praha 1947–1950
Pomník Boženy Němcové na Slovanském ostrově v Praze; vytvořen v letech 19411952, odhalen r. 1955

Karel Pokorný (18. ledna 1891, Pavlice[1]14. února 1962, Praha) byl český sochař a vysokoškolský pedagog. Byl žákem Josefa Václava Myslbeka, výrazného představitele českého sochařského realizmu. Jako vysokoškolský učitel působil nejprve na ČVUT, později jako profesor Akademii výtvarných umění v Praze. Zde také v letech 1948–1950 zastával funkci rektora.

Životopis

Ve Vídni se vyučil zámečníkem, umělecké zámečnictví, dále studoval na Škole uměleckého zámečnictví v Hradci Králové. Těsně před 1. světovou válkou studoval na Uměleckoprůmyslové škole, odkud přešel na AVU k J. V. Myslbekovi. Po ukončení studia pracoval na AVU dalších pět let jako Myslbekův asistent. V letech 19361939 vyučoval modelování na ČVUT.

Po 2. světové válce od roku 1945 působil jako profesor AVU, kde měl svoji vlastní sochařskou „školu“, z níž během lete 1946–1961 vyšlo 79 absolventů. Jeho asistentem byl Zdeněk Krybus.[2]

Bývá považován za zakladatele socialistického realismu v českém sochařství, styl spojený vždy ideologií s politickým obsahem. V tomto směru pokračovali v rozvoji stylu i jeho žáci.

Pohřben je v Praze na Vyšehradském hřbitově[3].

Dílo

Vytvořil pět desítek monumentálních sochařských děl. Vyšel z myslbekovské tradice realismu: pro Myslbeka zvětšoval modely dvou zadních soch světců ze sousoší sv. Václava na Václavském náměstí, jeho autorský podíl bývá spatřován v soše sv. Vojtěcha, kterou již Myslbek nestihl dokončit. Své sociální cítění projevoval již v sochách stylu civilismu ve 20.- 30. letech, nejdříve pomníkem pro oběti důlní katastrofy u Oseka, také čtyřmi reliéfy padlých legionářů. Po roce 1945 převažují pomníky politické a s heroizací dělnické práce. Z této řady

  • Pomník obětem katastrofy na dole Nelson, 1925, pískovec, dílo stylově vybočující z realismu, navazuje na tvorbu Oty Gutfreunda
  • Horník a Rubající horník, obě 1928
  • Sv. Metoděj křtí svatou Ludmilu, bronz, 1934-1935; v kapli sv. Ludmily katedrály[4] sv. Víta v Praze
  • Valcíř, bronz, 1936
  • Cyklus čtyř monumentálních reliéfů Legionáři: Útok; Obrana; Umírání; Smrt a Oběť, slivenecký mramor, 1936–1938, Národní památník na Vítkově
  • Válečná léta, 1943 – alegorická ženská postava zahalená do pláště a zmítaná větrem
  • Sbratření, 1947–1950, bronz, sousoší objetí českého civilisty se sovětským vojákem v České Třebové, replika ve Vrchlického sadech v Praze
  • Pomník Boženy Němcové, bronz, 1950-1954, Praha – Žofín [5]
  • Pomník Aloise Jiráska, 1960, bronz, Praha - Jiráskovo náměstí
  • Návrh pomníku Boženy Němcové pro Českou Skalici

Spolky

  • od roku 1920 člen SVU Mánes
  • předseda Svazu československých výtvarných umělců
  • člen Fondu českých výtvarných umělců

Ocenění

Zajímavost

Byl adoptivním otcem výtvarníka Zdeňka Seydla, kterého vychovával i po výtvarné stránce.

Významní žáci

Odkazy

Reference

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnost Pavlice
  2. Almanach Akademie výtvarných umění k 180. výročí založení školy (1799-1979), editor Jiří Kotalík starší. Praha 1979, s. 111
  3. hrob sochaře Karla Pokorného na Vyšehradském hřbitově v Praze. 212.47.2.130 [online]. [cit. 2019-04-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-06-22. 
  4. Karel Pokorný a jeho žáci, 1984, č.kat. 33
  5. Dušan Šindelář: Karla Pokorného Božena Němcová bojující; in: Výtvarné umění IV, 1954, s. 113

Literatura

  • Karel Pokorný a jeho škola. [Sochy]: Katalog výstavy, úvodní text Jiří KOTALÍK, st. Národní galerie v Praze, únor-březen 1984
  • WITTLICH, Petr: České sochařství ve XX. století. SPN Praha 1978, s. 224-225
  • TOMEŠ, Josef. Český biografický slovník XX. století. II. díl. K–P. Praha : Paseka, Litomyšl : Petr Meissner, 1999. S. 469. ISBN 80-7185-246-5.
  • dapo. Rodák z Pavlic. Znojemské listy. 27. 1. 1996, roč. 5, č. 3, s. 3.
  • Slovník českých a slovenských výtvarných umělců. 1950–2003, XI. Pau-Pop. Ostrava : Výtvarné centrum Chagall, 2003. S. 371. ISBN 80-86171-16-7.
  • Nová encyklopedie českého výtvarného umění 2., ed. Anděla Horová, Academia Praha 1995, s. 108–109

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Řád republiky (1951) - stužka.gif
Řád republiky (1951) - stužka
Monument Red Army soldier liberating Prague.JPG
Monument to the Red Army ; a czech soldier kisses a russian one and gives him a bouquet of lilac
Karel Pokorný - Křest sv. Ludmily, bronz Praha 1935.jpg
Autor: Dobroš, Licence: CC BY-SA 4.0
Karel Pokornýː Křest sv. Ludmily, bronz, sousoší pro katedrálu sv. Víta v Praze, 1935
Pomník obětem 2.JPG
Autor: Miloš bouček, Licence: CC BY-SA 3.0
Pomník obětem katastrofy na dole Nelson III. Autorem Karel Pokorný, instalováno v r. 1935
Karel Pokorný (1891-1962).jpg
Karel Pokorný (1891-1962), český sochař a vysokoškolský pedagog
Bozena Nemcova.JPG
Pomník Boženy Němcové na Slovanském ostrově v Praze, dílo sochaře Karla Pokorného z roku 1955.