Karel Poláček (politik)

Karel Poláček
Poslanec Národního shromáždění ČSR
Ve funkci:
1948 – 1960
Poslanec Národního shromáždění ČSSR
Ve funkci:
1960 – 1964
Poslanec Federálního shromáždění (SN)
Ve funkci:
1969 – 1971
Poslanec České národní rady
Ve funkci:
1969 – 1971
Čs. ministr strojírenství
Ve funkci:
1953 – 1955
PředchůdceJúlius Maurer
NástupceJan Bukal
Náměstek předsedy čs. vlády
Ve funkci:
1955 – ???
Ministr všeobec. strojírenství
Ve funkci:
1958 – 1965
Stranická příslušnost
ČlenstvíKSČ

Narození7. července 1913
Starý Plzenec
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí28. října 1976 (ve věku 63 let)
Plzeň
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Profesepolitik a fotbalista
OceněníŘád práce
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Karel Poláček (7. července 1913[1][2] Starý Plzenec[1]28. října 1976 Plzeň[3]) byl český a československý fotbalista, odborář, politik Komunistické strany Československa, poúnorový poslanec Národního shromáždění ČSR, Národního shromáždění ČSSR, Sněmovny národů Federálního shromáždění a České národní rady a ministr vlád Československa.

Biografie

Původním povoláním byl soustružník. Tuto profesi vykonával po vyučení. Později byl technickým úředníkem.[4]

Profesionální fotbalová kariéra

V letech 19341943 byl profesionálním fotbalistou, brankářem ligového týmu SK Plzeň. V československé a protektorátní české fotbalové lize nastoupil za SK Plzeň ve 159 utkáních.[5]

Ligová bilance
RočníkZápasyGólyKlub
Státní liga 1934/35170SK Plzeň
Státní liga 1935/36130SK Plzeň
Státní liga 1936/37220SK Plzeň
Státní liga 1937/38220SK Plzeň
Státní liga 1938/39210SK Plzeň
Národní liga 1939/40220SK Plzeň
Národní liga 1940/41220SK Plzeň
Národní liga 1941/42110SK Plzeň
Národní liga 1942/4380SK Plzeň
Národní liga 1943/4410SK Plzeň
CELKEM159 0

Politická kariéra

Po roce 1945 převážně působil jako politický pracovník.[4] Ve volbách do Národního shromáždění roku 1948 byl zvolen do Národního shromáždění za KSČ ve volebním kraji Plzeň.[6] Jeho zařazení na kandidátku KSČ v roce 1948 bylo podle historika Jakuba Šloufa nečekané. Z řad pracovníků plzeňské Škodovky se očekávala spíše nominace Josefa Dvořáka.[7]

Poslanecký mandát získal i ve volbách v roce 1954 (volební obvod Plzeň)[8] a ve volbách v roce 1960 (nyní již jako poslanec Národního shromáždění ČSSR za Západočeský kraj). V parlamentu zasedal do konce funkčního období, tedy do voleb v roce 1964.[9]

Roku 1949 se stal předsedou Krajského výboru KSČ v Plzni.[7] V 50. a 60. letech zastával i četné stranické a vládní posty. IX. sjezd KSČ ho zvolil náhradníkem Ústředního výboru Komunistické strany Československa, plným členem se stal na celostátní konferenci KSČ v prosinci 1952. Ve funkci ho potvrdil X. sjezd KSČ, XI. sjezd KSČ a XII. sjezd KSČ. Do ÚV KSČ byl kooptován 31. srpna 1968 a na členství rezignoval v prosinci 1970. V období srpen 1968 – duben 1969 byl navíc kandidátem předsednictva ÚV KSČ a od dubna 1969 do ledna 1970 plným členem předsednictva ÚV KSČ.[10] Zastával post ve vládě Antonína Zápotockého a Viliama Širokého, kde od ledna 1953 do konce této vlády v prosinci 1954 byl ministrem strojírenství (do září 1953 oficiálně ministr těžkého strojírenství). V této funkci pokračoval plynule i v následující druhé vládě Viliama Širokého až do října 1955 a pak v téže vládě ještě v letech 19581960 zastával post ministra všeobecného strojírenství, v němž pokračoval i v třetí vládě Viliama Širokého až do konce její existence v září 1963 a ve vládě Jozefa Lenárta až do zrušení tohoto rezortu v listopadu 1965. Od roku 1955 byl rovněž jistou dobu náměstkem předsedy druhé vlády V. Širokého (dnešní terminologií vicepremiérem).

V roce 1963 mu byl k 50. narozeninám udělen Řád práce. Kromě toho mu bylo uděleno Vyznamenání Za zásluhy o výstavbu, Řád 25. února, sovětský Řád rudého praporu a Korejský řád práce.[4]

Angažoval se v odborovém hnutí. Na počátku pražského jara v březnu 1968 ho Ústřední rada odborů zvolila svým předsedou. Ve funkci byl potvrzen v březnu 1969, takže svůj post si udržel i za počínající normalizace.[11]

Po federalizaci Československa usedl roku 1969 do Sněmovny národů Federálního shromáždění a ve stejném období zasedal i v České národní radě. V těchto zákonodárných sborech setrval až do konce funkčního období, tedy do voleb v roce 1971.[12]

Historik Jan Rychlík ho řadí mezi centristy, kteří se v rámci KSČ ještě udrželi jistou dobu po srpnové okupaci v roce 1968, a jeho odchod z vysokých stranických postů okolo roku 1970 dává do souvislosti s nástupem konzervativních a prosovětských komunistů.[13]

Zemřel po krátké těžké nemoci v říjnu 1976.[3]

Odkazy

Reference

  1. a b LEWYTZKYJ, Borys - STROYNOWSKI, Juliusz. Who's who in the Socialist Countries. [s.l.]: K. G. Saur Pub., 1978. Dostupné online. S. 485. (anglicky) 
  2. Karel Poláček [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-18]. Dostupné online. 
  3. a b Pravda, 2. 11. 1976, s. 2.
  4. a b c tisky ČNR [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-18]. Dostupné online. 
  5. JENŠÍK, Miloslav. Kronika českého fotbalu do roku 1945. Praha: Olympia, 1997. 432 s. S. 389. 
  6. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-18]. Dostupné online. 
  7. a b ŠLOUF, Jakub: KSČ na Plzeňsku v letech 1945-1948 [online]. cuni.cz [cit. 2015-02-13]. Dostupné online. 
  8. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-18]. Dostupné online. 
  9. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-18]. Dostupné online. 
  10. Přehled funkcionářů ústředních orgánů KSČ 1945 - 1989 [online]. www.cibulka.net [cit. 2012-01-16]. Dostupné online. 
  11. kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 537, 541. 
  12. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-16]. Dostupné online. 
  13. Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 538. 

Literatura

  • Kopaná : odborný měsíčník Státního výboru pro tělesnou výchovu a sport, ročník 1960

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“