Karel Poláček (politik)

Karel Poláček
Poslanec Národního shromáždění ČSR
Ve funkci: 1948 – 1960
Poslanec Národního shromáždění ČSSR
Ve funkci: 1960 – 1964
Poslanec Federálního shromáždění (SN)
Ve funkci: 1969 – 1971
Poslanec České národní rady
Ve funkci: 1969 – 1971
Čs. ministr strojírenství
Ve funkci: 1953 – 1955
Předchůdce	Július Maurer
Nástupce	Jan Bukal
Náměstek předsedy čs. vlády
Ve funkci: 1955 – ???
Ministr všeobec. strojírenství
Ve funkci: 1958 – 1965
Stranická příslušnost
Členství	KSČ
Narození	7. července 1913 Starý Plzenec Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	28. října 1976 (ve věku 63 let) Plzeň Československo Československo
Profese	politik a fotbalista
Ocenění	Řád práce
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Karel Poláček (7. července 1913^[1][2] Starý Plzenec^[1] – 28. října 1976 Plzeň^[3]) byl český a československý fotbalista, odborář, politik Komunistické strany Československa, poúnorový poslanec Národního shromáždění ČSR, Národního shromáždění ČSSR, Sněmovny národů Federálního shromáždění a České národní rady a ministr vlád Československa.

Původním povoláním byl soustružník. Tuto profesi vykonával po vyučení. Později byl technickým úředníkem.^[4]

V letech 1934–1943 byl profesionálním fotbalistou, brankářem ligového týmu SK Plzeň. V československé a protektorátní české fotbalové lize nastoupil za SK Plzeň ve 159 utkáních.^[5]

Ligová bilance

Po roce 1945 převážně působil jako politický pracovník.^[4] Ve volbách do Národního shromáždění roku 1948 byl zvolen do Národního shromáždění za KSČ ve volebním kraji Plzeň.^[6] Jeho zařazení na kandidátku KSČ v roce 1948 bylo podle historika Jakuba Šloufa nečekané. Z řad pracovníků plzeňské Škodovky se očekávala spíše nominace Josefa Dvořáka.^[7]

Poslanecký mandát získal i ve volbách v roce 1954 (volební obvod Plzeň)^[8] a ve volbách v roce 1960 (nyní již jako poslanec Národního shromáždění ČSSR za Západočeský kraj). V parlamentu zasedal do konce funkčního období, tedy do voleb v roce 1964.^[9]

Roku 1949 se stal předsedou Krajského výboru KSČ v Plzni.^[7] V 50. a 60. letech zastával i četné stranické a vládní posty. IX. sjezd KSČ ho zvolil náhradníkem Ústředního výboru Komunistické strany Československa, plným členem se stal na celostátní konferenci KSČ v prosinci 1952. Ve funkci ho potvrdil X. sjezd KSČ, XI. sjezd KSČ a XII. sjezd KSČ. Do ÚV KSČ byl kooptován 31. srpna 1968 a na členství rezignoval v prosinci 1970. V období srpen 1968 – duben 1969 byl navíc kandidátem předsednictva ÚV KSČ a od dubna 1969 do ledna 1970 plným členem předsednictva ÚV KSČ.^[10] Zastával post ve vládě Antonína Zápotockého a Viliama Širokého, kde od ledna 1953 do konce této vlády v prosinci 1954 byl ministrem strojírenství (do září 1953 oficiálně ministr těžkého strojírenství). V této funkci pokračoval plynule i v následující druhé vládě Viliama Širokého až do října 1955 a pak v téže vládě ještě v letech 1958–1960 zastával post ministra všeobecného strojírenství, v němž pokračoval i v třetí vládě Viliama Širokého až do konce její existence v září 1963 a ve vládě Jozefa Lenárta až do zrušení tohoto rezortu v listopadu 1965. Od roku 1955 byl rovněž jistou dobu náměstkem předsedy druhé vlády V. Širokého (dnešní terminologií vicepremiérem).

V roce 1963 mu byl k 50. narozeninám udělen Řád práce. Kromě toho mu bylo uděleno Vyznamenání Za zásluhy o výstavbu, Řád 25. února, sovětský Řád rudého praporu a Korejský řád práce.^[4]

Angažoval se v odborovém hnutí. Na počátku pražského jara v březnu 1968 ho Ústřední rada odborů zvolila svým předsedou. Ve funkci byl potvrzen v březnu 1969, takže svůj post si udržel i za počínající normalizace.^[11]

Po federalizaci Československa usedl roku 1969 do Sněmovny národů Federálního shromáždění a ve stejném období zasedal i v České národní radě. V těchto zákonodárných sborech setrval až do konce funkčního období, tedy do voleb v roce 1971.^[12]

Historik Jan Rychlík ho řadí mezi centristy, kteří se v rámci KSČ ještě udrželi jistou dobu po srpnové okupaci v roce 1968, a jeho odchod z vysokých stranických postů okolo roku 1970 dává do souvislosti s nástupem konzervativních a prosovětských komunistů.^[13]

Zemřel po krátké těžké nemoci v říjnu 1976.^[3]

• Kopaná : odborný měsíčník Státního výboru pro tělesnou výchovu a sport, ročník 1960

• Karel Poláček v parlamentu
• Player History