Karel Sabela

Karel Sabela
Narození	12. prosince 1917 Těšín Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	18. července 1949 (ve věku 31 let) Věznice Pankrác Československo Československo
Místo pohřbení	Ďáblický hřbitov
Národnost	česká
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karel Sabela (12. prosince 1917^[1] Český Těšín – 18. července 1949 Věznice Pankrác) byl český voják, protinacistický a protikomunistický odbojář odsouzený v roce 1949 v politickém procesu k trestu smrti a následně komunistickým režimem popraven.^[2][3]

Narodil se v roce 1917 v Českém Těšíně. Jeho otec byl bednářský mistr a pracoval na místním státním velkostatku, matka byla v domácnosti. V mládí absolvoval obecnou školu a poté reálné gymnázium.^[4] Krátce po vykonání maturitní zkoušky začal studovat bohosloví, studium ale nedokončil. V červnu 1938 nastoupil na vojenskou službu.^[5] Vzdělání poté získal v záložní důstojnické škole.^[6] Po zabrání Těšínska Polskem odešel do Frýdku-Místku, kde působil v pracovním táboře. Později se přestěhoval do Žatce.

Krátce před druhou světovou válkou uprchl v červnu 1939 přes Polsko (konkrétně Krakov a Gdyni) a Francii do Alžírska.^[7] Tam působil do září 1939 v cizinecké legii. Později stál u zrodu jednotky československé zahraniční armády v jihofrancouzském Agde. Po německém útoku na Francii v roce 1940 se zúčastnil těžkých bojů s německými jednotkami na řece Marně. Po kapitulaci Francie odcestoval do Velké Británie, kde stál u zrodu československé obrněné brigády.^[8] V roce 1943 se oženil s Čechoslovačkou židovského původu, se kterou měl dva syny, Jana a Harryho, později se nicméně rozvedl.^[9]

Zúčastnil se vylodění v Normandii v roce 1944 a následného osvobozování Francie, když bojoval jako velitel čety například proti německým jednotám obklíčeným v přístavu Dunkerk.^[10] Za své počínání v bojích obdržel celkem devět vyznamenání; v roce 1943 Československou pamětní medaili, v roce 1944 Československou vojenskou medaili za zásluhy II. stupně a Československý válečný kříž, v roce 1946 Československou Medaili za chrabrost a o rok později obdržel kromě druhého Československého válečného kříže rovněž Francouzský válečný kříž.^[11]

Po konci války se opět vrátil do Žatce, kde se stal vojákem z povolání a v říjnu 1947 se stal jako kapitán velitelem 21. tankové brigády v Žatci.^[12][13] Znovu se oženil, jeho druhá manželka se jmenovala Milada.^[12] V roce 1946 vstoupil do KSČ.^[14] Po únorovém převratu v roce 1948 se zapojil do protikomunistického odboje, přičemž se stal členem skupiny, která měla podle pozdějších obvinění připravovat státní převrat, který se měl konat na první výročí únorového převratu v únoru 1949, a v rámci kterého měli pučisté chtít svrhnout komunistický režim a zorganizovat svobodné volby.^[12][15] Převrat měl být později přesunut na noc z 8. na 9. března 1949,^[16] krátce před tím ale začala Státní bezpečnost jeho údajné aktéry zatýkat.^[12][17]

Zatčeny byly téměř čtyři desítky osob, přičemž Sabela byl zatčen 4. března 1949.^[12][18] Dodnes však není jasné, nakolik byla obvinění vůči Sabelovi a jeho spolupracovníkům Státní bezpečností vykonstruovaná.^[19] Podle některých svědectví je příprava převratu vysoce pravděpodobná, podle dalších názorů nelze informacím ve spisech prakticky vůbec věřit.^[20] Pokud by byla obvinění založena na pravdě, jednalo by se o pravděpodobně největší plánovanou akci na státní převrat v komunistickém Československu. Podle obvinění měla nicméně skupina vedená právě Sabelou a také Miloslavem Jebavým obsadit Žatec a následně se vydat do Prahy, v níž měla chtít obsadit řadu klíčových míst včetně Letiště v Ruzyni, budovy Ministerstva obrany či budovy Generálního štábu.^[21][22][23] V rámci přípravy převratu měli členové skupiny navázat kontakty rovněž s vojenskými posádkami v dalších městech v okolí.^[24] Údajný plán měl být poté prozrazen a členové skupiny, která jej měla formovat, byli v rámci Akce Norbert zatčeni.^[25] Po zatčení byl Sabela několik měsíců mučen Státní bezpečností. Spolu s dalšími čtyřmi členy skupiny, včetně Jebavého, byl v politickém procesu konaném v červnu 1949 za trestné činy velezrady a vyzvědačství odsouzen k trestu smrti.^[26][27] Odvolání k Nejvyššímu soudu bylo promptně zamítnuto, stejně jako žádost o prezidentskou milost, o kterou žádal prezidenta Klementa Gottwalda Sabelův otec.^[14] Popraven byl v červenci 1949.^[28] Jeho poslední slova před popravou byla: „Odsoudila nás lůza, která se domohla násilím moci a v mezích zákonů, které si sama dala, loupí, krade a vraždí.“^[29] Pohřben byl do hromadného hrobu na Ďáblickém hřbitově.^[12][30] Přesné umístění ostatků v šachtě č. 14, poloha rakve č. 17, zjistili experti vládní komise při rozsáhlém archivním průzkumu v roce 2024.^[31]

Rehabilitován byl v roce 1991.^[12] V letech 1994 a 2000 byly instalovány na uctění jeho památky pamětní desky.^[6][32]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Karel Sabela na Wikimedia Commons