Karel Scheinpflug
Možná hledáte Karel Scheinpflug (právník), syn Karla Scheinpfluga.
Karel Scheinpflug | |
---|---|
Karel Scheinpflug, před 1929 | |
Narození | 28. prosince 1869 Slaný Rakouské císařství |
Úmrtí | 5. května 1948 (ve věku 78 let) Mariánské Lázně Československo |
Místo pohřbení | Městský hřbitov Slaný |
Pseudonym | Jiří Radovan |
Povolání | spisovatel, novinář, autor sci-fi, dramatik a básník |
Děti |
|
Rodiče |
|
Příbuzní |
|
multimediální obsah na Commons | |
původní texty na Wikizdrojích | |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Karel Scheinpflug, křtěný Karel Tomáš (28. prosince 1869 Slaný[1] – 5. května 1948 Mariánské Lázně) byl český novinář, kritik a spisovatel.
Původ a rodinné podnikání
Jeho otec, Karel Scheinpflug starší (1840–1923), byl původně řemeslník-mědikovec a roku 1864 založil ve Slaném mědikoveckou dílnu, která byla v roce 1882 přeměněna na strojní továrnu.[2][3]
Po ukončeném studiu na gymnáziu nastoupil syn Karel Scheinpflug do otcova rodinného závodu „mědikovského“; v letech 1904–1919 byl společníkem svého otce.[4]
Rodina
20. června 1897 se Karel Scheinpflug oženil s Boženou Fričovou z Kladna.[5] Jeho manželka ale v roce 1911 zemřela a on musel sám vychovávat společné děti.[6] Později se znovu oženil s Miladou Krinerovou (1871–1955).[7]
Nejznámější z dětí manželů Scheinpflugových byla herečka a spisovatelka Olga Scheinpflugová (1902–1968), od roku 1935 manželka Karla Čapka. Syn Karel (1899–1987) se stal advokátem a jako JUDr. Karel Scheinpflug byl literárním agentem a pozdějším strážcem autorských práv pro dědice svého švagra Karla Čapka. Dcera Božena (1901–1984) se provdala za spisovatele Edmonda Konráda.[4]
Novinářská a literární činnost
Po první světové válce a vzniku Československa se Karel Scheinpflug věnoval plně jen žurnalistice, psaní básní, povídek, románů a hlavně literárních recenzí. Uplatnil se jako redaktor v Národních listech a Lidových novinách.[8] Byl činný v Syndikátu českých spisovatelů, ve kterém byl v letech 1921–1927 místopředsedou, 1927–1945 předsedou.[4] Podle vzpomínek A. C. Nora „Život nebyl sen“ se Karel Scheinpflug vzdal funkce předsedy Syndikátu českých spisovatelů již v roce 1939, ale zůstal členem výboru.[9]
Ve svých vzpomínkách podal spisovatel A. C. Nor také svědectví o charakteru Karla Scheinpfluga a jeho působení v Syndikátu spisovatelů. V nich popsal schůzi výboru syndikátu v květnu 1945, na které se skupina komunistických spisovatelů – tehdy nečlenů syndikátu – vedených Janem Drdou a Václavem Řezáčem prohlásila za revoluční výbor a vyloučila některé členy původního výboru:
„ | ...Karel Scheinpflug, někdejší syndik, který už nechodil do schůzí pravidelně, jen občas....řekl asi toto: "Pánové Drdo a Řezáči, to, čeho jste se dnes dopustili, zůstane skvrnou na cti českých spisovatelů a bude jim k hanbě, protože to je čirý gestapismus. Považujte i mne za vyloučeného ze Syndikátu, jako se já sám nadále nepovažuji ani za člena Syndikátu, ani za člena výboru, odcházím a víckrát se tu neobjevím." | “ |
— A. C. Nor: Život nebyl sen, str. 451 |
Literární tvorba
Jeho romány odráží reálný život různých společenských vrstev, rozebírá rodinné a manželské vztahy. V několika pracích použil fantastické a sci-fi motivy.
Poezie
- I.N.R.I (1898)
- Opuštěný důl (1903)
Povídky
- Moře (1907)
- Dítě, Smrt a Dobrodiní (1909)
- Perly v octě (1909)
- Trhači protěží (1920) [10]
- Odborníci (1920)
- Strom iluzí a křišťál pravdy (1921)
- Šlépěje (1925) [11]
- Lidské sněhy (1927)
- Mluvící stěna (1931) [12]
- Rozhodné chvíle (1946), dvě z povídek patří mezi sci-fi[13].
Romány
- Pouta soužití (1918) [14] [15]
- Motýl ve svítilně (1930), zařazováno mezi sci-fi
- Babylonská věž (1931) [16]
- Nevolnictví těla (1933) [17]
- King Fu (1936), motiv sci-fi [18]
- Krysař (1947) [19]
Divadelní dramata
- Mrak (1919)
- Geysír (1922)
- Druhé mládí (1924), komedie [20]
Ostatní práce
- Divadlo na venkově (1922), soubor statí
- Italský zájezd (1922), cestopis
- Kapitoly o spiritismu (1923)
- Paříž (1924), cestopis
- Německem, Holandskem a Belgií (1929)
Odkazy
Reference
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu Karla Scheinpfluga farnost Slaný
- ↑ Karel Scheinpflug. Slánský obzor. 1/1893, s. 50.
- ↑ Národní listy, 16.5.1923, s.3, Úmrtí
- ↑ a b c MERHAUT, Luboš. Lexikon české literatury, Osobnosti, díla, instituce. Praha: Academia, 2008. ISBN 978-80-200-1572-3. Kapitola Karel Scheinpflug, s. 105–107.
- ↑ Matrika oddaných, p. Marie Sněžná Praha, 1882-1900, snímek 130
- ↑ Národní listy, 13.10.1911, s.4
- ↑ Knihovna Národního muzea: Scheinpflug Karel, st.. opac.nm.cz [online]. [cit. 2017-08-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-08-11.
- ↑ VAVROUŠEK, Bohumil; NOVÁK, Arne. Literární atlas československý. Díl 2. Praha: Prometheus, 1938. Kapitola Karel Scheinpflug, s. 96.
- ↑ NOR, A. C. Život nebyl sen (1). Brno: Atlantis, 1994. ISBN 80-7108-068-3. S. 451. (zde s. 445).
- ↑ SCHEINPFLUG, Karel. Trhači protěží [online]. Praha: Vilímek, 1920 [cit. 2022-08-29]. Dostupné online.
- ↑ SCHEINPFLUG, Karel. Šlépěje [online]. Praha: Praž. akc. tiskárna, 1925 [cit. 2022-08-29]. Dostupné online.
- ↑ SCHEINPFLUG, Karel. Mluvící stěna [online]. Praha: Jos. R. Vilímek, 1931 [cit. 2022-08-29]. Dostupné online.
- ↑ ADAMOVIČ, Ivan; NEFF, Ondřej. Slovník české literární fantastiky a science fiction. Praha: R3, 1995. ISBN 80-85364-57-3. Kapitola Scheinpflug, Karel, s. 196.
- ↑ SCHEINPFLUG, Karel. Pouta soužití: symbiosa, Díl 1 [online]. Praha: Jos. R. Vilímek, 1918 [cit. 2022-08-29]. Dostupné online.
- ↑ SCHEINPFLUG, Karel. Pouta soužití, Díl 2: Symbiosa [online]. Praha: Jos. R. Vilímek, 1918 [cit. 2022-08-29]. Dostupné online.
- ↑ SCHEINPFLUG, Karel. Babylonská věž [online]. Praha: Jos. R. Vilímek, 1932 [cit. 2022-08-29]. Dostupné online.
- ↑ SCHEINPFLUG, Karel. Nevolnictví těla [online]. Praha: Jos. R. Vilímek, 1934 [cit. 2022-08-29]. Dostupné online.
- ↑ SCHEINPFLUG, Karel. King-Fu [online]. Praha: Družstevní práce, 1936 [cit. 2022-08-29]. Dostupné online.
- ↑ SCHEINPFLUG, Karel. Krysař [online]. Praha: Jos. R. Vilímek, 1947 [cit. 2022-08-29]. Dostupné online.
- ↑ SCHEINPFLUG, Karel. Druhé mládí [online]. Praha: E.K. Rosendorf [cit. 2022-08-29]. Dostupné online.
Literatura
- Česká literatura 19. století, vydal SPN 1990, napsal prof.PhDr Josef Polák, CSc
- Hes, Milan, Spisovatel a novinář Karel Scheinpflug, Slánský obzor : ročenka společnosti Patria, Vlastivědného muzea ve Slaném a Státního okresního archivu v Kladně, uspořádala Zora Dvořáková, Slaný: [Vlastivědné muzeum ve Slaném] 17, (2009), s. 119-127.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Karel Scheinpflug na Wikimedia Commons
- Autor Karel Scheinpflug ve Wikizdrojích
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Karel Scheinpflug
- Digitalizovaná díla Karla Scheinpfluga v Národní digitální knihovně.
- Karel Scheinpflug v Lexikonu české literatury v Digitální knihovně Akademie věd ČR
- Na webu Legie
Média použitá na této stránce
↑ Civil flag or Landesfarben of the Habsburg monarchy (1700-1806)
↑ Merchant ensign of the Habsburg monarchy (from 1730 to 1750)
↑ Flag of the Austrian Empire (1804-1867)
↑ Civil flag used in Cisleithania part of Austria-Hungary (1867-1918)
House colours of the House of Habsburg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Matriční záznam o narození Karla Scheinpfluga (1869–1948), otce herečky Olgy Scheinpflugové. Během svého života působil např. jako redaktor v Národních listech a Lidových novinách.(SOA v Praze, Sbírka matrik a průvodní listinný materiál, Středočeský kraj, sign. Slaný-řk 36.)
Karel Scheinpflug (1869-1948) byl český novinář, kritik, spisovatel.