Karel Solařík
| Karel Solařík | |
|---|---|
| Narození | 27. února 1915 Krhová  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 29. března 2007 (ve věku 92 let) Praha  Česko |
| Alma mater | Akademie výtvarných umění v Praze |
| Povolání | malíř, grafik, publicista a kreslíř |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Karel Solařík (27. února 1915, Krhová – 29. března 2007, Praha) byl český akademický malíř a grafik. Většinu svého tvůrčího života prožil v Praze, ačkoli duševně zůstal stále spjat s Valašskem, zejména s Rožnovem pod Radhoštěm.
Život
Vyučil se malířem porcelánu v rožnovské dílně svého otce Karla Solaříka. V letech 1929–32 navštěvoval nepravidelně soukromou školu akademického malíře F. Hoplíčka v Olomouci.
V roce 1936 byl přijat na Akademii výtvarných umění v Praze, do školy prof. Maxe Švabinského. V roce 1939 musel kvůli válečným událostem studia přerušit a vrátil se do rožnovské dílny. Akademii dokončil po válce ve škole prof. Jakuba Obrovského.[1]
V roce 1945 se s rodinou trvale usadil v Praze na Smíchově. Věnoval se malbě na porcelán, zabýval se replikami významných středověkých i pozdějších výtvarných děl. V malbě a grafice se věnoval Praze, Valašsku, severním Čechám i jihočeským motivům. Významnou část jeho tvorby tvoří zátiší, menší díl představují portrétní a figurální malby. Část své tvorby věnoval Karel Solařík námětům ze svých cest – zejména z Itálie, Jugoslávie a Švýcarska.[1] Je také autorem nástěnné malby v kostele sv. Františka na pražském Chodově.
V malbě často experimentoval, jeho dílo bylo ovlivněno expresionismem a kubismem, později postimpresionismem. Jeho malířská tvorba se postupně uzavřela během šedesátých let, kdy její místo zaujala grafika. Od roku 1990 se věnoval psaní esejí.[1]
Svá díla vystavoval na mnoha místech v České republice i zahraničí.[2] Zemřel v březnu 2007 ve věku 92 let.
Osobní život
V roce 1942 se Karel Solařík oženil s Marií Barošovou z Vigantic u Rožnova pod Radhoštěm, s níž měl dvě dcery. Jeho bratrem byl akademický sochař Emil Solařík.
Výstavy
Autorské
- 1978 - Karel Solařík: Grafika, Státní zámek a galerie Duchcov, Duchcov
- 2005 - Karel Solařík: Malba, Galerie 5, Praha
- 2014 - Karel Solařík: Poutník po krajinách lidské duše, Galerie Nová síň, Praha
Odkazy
Literatura
- 1993 - Nový slovník československých výtvarných umělců (II. díl; L - Ž), Výtvarné centrum Chagall, Ostrava
- 2005 - Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950-2004 (XIV. Sh - Sr), Výtvarné centrum Chagall, Ostrava
Reference
- ↑ a b c Akademický malíř Karel Solařík [online]. Solarik.eu. Dostupné online.
- ↑ Ak. malíř Karel Solařík [1915-2007] [online]. Prostor - architektura, interiér, design [cit. 2014-04-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-16.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Karel Solařík na Wikimedia Commons - Karel Solařík v informačním systému abART
Média použitá na této stránce
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Karel Solařík, signatura